His Voice a clickNbeepová scéna

Právě jsem se stal předplatitelem hudebního časopisu His Voice. Jeho obsah je především dán naprostou absencí inteligentního psaní o inteligentní hudbě v našem jazyce a je třeba říci, že redakci je nutno pochválit za vcelku otevřený přístup. Stručně by se dalo říci, že v His Voice se píše o tom, na co se jednotliví redaktoři cítí. Od soudobé i historické avantgardní vážné hudby, přes noise, leftfield jazz, hudební ekologii až k dnešní laptopové scéně. Ano, poslední položka byla důvod, proč jsem si časopis objednal (není to ostuda, že až teď??!!). Všechno je to ovšem zabaleno do velmi akademického přístupu. Tak třeba recenze. Pavel Klusák se pouští do nového projektu Markuse "Oval" Poppa a Fennesze. Je moc pěkné, že květnatým jazykem popisuje, že Reakce na minulé a přítomný okamžik se tu tlačí v jediné sekundě, rozestupují se, slyšíme virtuální prostor tvořený ozvěnami různých časů, ale uvést Oval do kontextu současné laptopové scény (ve které už Popp hraje vyloženě druhé housle) prostě nedokáže. Tak nějak mám pocit, že Klusákovi připadne každý z laptopové scény génius, velmistr šumů, hyperprogresivní megainovátor - asi tak jako teenagerovi připadne Karma za nejlepší supergeniální skupinu na světě, nad kterou nic není. U laptopové scény pravda platí: "The more know, the less you hear", ale o psaní? Pardon, teď jsem to trochu přehnal = Klusák je - vedle třeba Hynka Decedia - jeden z hrstky českých hudebních kritiků, kteří alespoň vědí, že laptopová scéna existuje. Je to právě on, kdo ji pravidelně vtláčí do hlav třeba čtenářům časopisu Týden. Jednou mu možná (budoucí) česká laptopová kritika postaví někde pomník (nebo vydá ročenku s názvem Klusák 2015). Navíc prostě umí psát (ach, jak mu závidím!) a to i o této hudbě. Dobře, OK. Nic ale neomlouvá His VOICE za prachbídný článek "Milostné písně robotům zpívám - Kid Koala" Jaroslava Pašmika, který - a na to vsadím boty, desky Kida Koaly nebo jiných turntablistů nikdy neslyšel. Víte co, mám pocit, že His Voice začal o elektronické scéně psát (a je to moc dobře, že to dělá) aby ukázal jak je pokrokový, ale přesto se na ni dívá trochu skrz prsty. Něco jako postoj: No, dobře. Je to zajímavé, ale v roce 1938 už vyšla v Moskvě deska, kde to všechno bylo. Tím, že se ji snaží zapojit do svých škatulek, ji dělá dost medvědí službu. Budíž. Jak jinak psát inteligentně o clickNbeep (nebo o noise, avntg, atd.) Nemohla by poslední věta být název dalšího mého postu?