Big Album: OutKast - Speakerboxxx / The Love Below

Mám to album už týden a přiznám se, že nad ním usilovně přemýšlím. Budu mít ještě nějaký čas si urovnat myšlenky, než se pustím do recenze pro musicserver.cz, ale už teď můžu říct, že:

1) Speakerboxx je bližší duchu starých OutKast a lepší z obou CD a The Love Below je příliš stylově rozmáchlé (swing, funk, drillbassový remix Johna Coltrane - sic!!) na to, aby mohlo zasáhnout více než je okamžikově (Hey Ya!)

2) Ačkoliv OutKast zatím prostě nikdy nevydali slabou desku (kdo si tohle může říct?), odvážná koncepce dvou sólových desek (asi jako Bílé album - co?) v jednom balení je natolik ambiciozní pokus, který zlomil vaz už tisíci interpretů před nimi... Jednou větou: jedno album nejlepsich skladeb by aspirovalo na nejlepsi hiphopove album všech dob, dvě desky s určitym množstvím filleru (konec Love Below, vetsina kolaboraci na Speakerboxx) jsou prostě neuspokojivé stejně jako poslední Jay Z. No, jedno albovou verzi si můžete udělat sami, ne?
3) Na příštím hiphopovém summitu by se měl odhlasovat zákon o zákazu natáčení dvojalb.

Slam Poetry v Brně

V Brně na Skleněnce proběhlo regionální finále soutěže ve slam poetry. Nebyl jsem tam, ale Anny ano, takže si od ní přečtěte, co se tam dělo. Že mě mrzí moje neúčast je snad jasné, příští rok tam už nesmím chybět!! A že nevíte, co to je slam poetry?? Prostě vokální a tělesná performance, která je někde mezi klasickým přednášením poezie, jazzovou poezií a freestyle hip hopem. No, však i na té brněnské akci se mezi prvními umístili básníci i freestyle rappeři. A u nás se moc pěkně rozjíždí!!!

Další stránky o slam poetry:

www.slamnation.com

www.poetryslam.com

www..slamnews.com

Dizzee pro Mercury

Dizzee Rascal dostal včera Mercury Prize. Zaslouženě, jeho Boy In The Corner převyšoval všechny desky (až na Floetic) o ligu i více. Podle posledních zpráv to vypadalo, že to dostanou The Darkness, což by byla dost velká tragedie. Být cena o týden později, možná už by i hlasující podlehli, takhle je cena ve správných rukou.

Big Album - Emotional Joystick Bellicose Pacific

Tak nějak omylem získané, tak nějak omylem puštěné, o to však silnější zážitek. Emotional Joystick (pravda, pěkně blbý název) a jejich album Bellicose Pacific, sběr EP a tří nových skladeb, vydaný na jednom podlabelu Warp Records. Túze těžká click-o-tronica, přesně dávkující emoce... co víc napsat? nic, pustit do noci a nechat se spolknout... /bože, jak já nenávidím tyhle metafory, ale něco napsat musím, že?/ Jeden čas jsem začal pochybovat, že mě ještě takovéto podobné weird techno může vzít u srdce a vidíte, může... Doporučuji všemi deseti!!!

Big Album: Peaches - Fatherfucker

Nechme stranou skvělý název téhle desky i to, že Peaches má na své stránce těžce nechutnou sekci fotografií svého rozkroku (chcete odkaz? sami si to najděte, hnusáci!) což by oboje i samo o sobě stačilo k tomu, abychom ji bezmezně milovali. Peaches navíc výborně roubuje primitivní 80s electro (sakra, kde má holka vzít peníze na lepší synthy než 808?), punk (vytáhla z hrobu Iggy Popa a udělala coververzi "My Generation" s některými vylepšeními hlavně v textu - konkrétně: "bitch, shit, fuck") a hnusně feminocentrický ženský rap ala SaltNPepa. Podobně jako její kolega Gonzales je Peaches víc entertainer než hudebník, ale electro kusy jako "Operate" nebo "Back It Up" mi chutnají a to velmi. Ty punkové kytary jsou trapné, ale Andy Kaufman byl taky trapný a je to největší komik všech dob, tak co!! Příští krok po tomhle albu je velkorozpočtový pornáč (utáhnout to ale KittyYo!! jen z produkce desek?) ala Calligula s Miss Peaches v hlavní roli (samozřejmě). Už se moc těším!

Shit single: Black Eyed Peas ft. Justin Timberlake - Where Is The Love?

Cartman ze South Parku dobře ví, že mrtvej hipík, dobrej hipík. Black Eyed Peas jsou hiphopoví hipíci, ale narozdíl třeba od Commona berou málo LSD a místo aby točili fúze Hendrixe, Zappy a hip hopu ("Electric Circus") pořád ještě otravují svět heslama o tom jak by bylo skvělé, kdyby mír a láska otevřela každému srdce. Nechme stranou žvýkačkovou hudbu (skladba původně na slušném LP "Elephunk" vůbec neměla být) a poslouchejme třeba jen text, který jako by jim napsal školák, který se moc dívá na Star Trek. Justin zaskočí na kus řeči do refrénu a nakonec je pro něj dobré, že není uveden jako interpret. Takhle se vrátí zpátky k Neptunes, natočí spolu nějakou tučnou electrofunkárnu pro příští reklamní kampaň strýčka McDonalda a všechno bude zase mezi náma v pořádku. Black Eyed Peas se budou muset ale hodně snažit, abych jim odpustil. Zatím budu doufat že tuhle sračku už nikdy neuslyším, protože jsem po ní obzvláště násilnický!!!A to obvzláště na hipíky!!!

Buzz Album: The Darkness - Permission To Land

Kdysi jsem býval rocker a dnes se musím smát tomu, jak vážně se rockeři pořád berou (nic proti, asi stejně vážne jako jakýkoliv jiní -eři). The Darkness jsou současný megahit v UK (vedou žebříček a všechny jejich koncerty jsou nekompromisně SOLD OUT) a očekávaný velký export jak do Států, tak do zbytku Evropy. Neodolal jsem a album, které dosalo na dotmusic i nme 9/10, jsem si sehnal. Poslouchám to a nestačím se divit - jak něco tak humpoláckého může dostat přezdívku příští velké věci, nebo snad dokonce nejlepšího rockového alba posledních 20 let (Kerrang!). Darkness jsou něco jako Katapult, kteří slyšeli Iron Maiden a celou novou vlnu BHM nebo The Black Crowes se zpěvákem, který je závislý na héliu. Obrázek mnohé napoví - sveřepí hipíci s výrazem spasitelů světa. Zatímco Reef nebo Spin Doctors alespoň vypadali odzbrojeně zhuleně, Darkness to asi myslí vážně. Když jejich zpěvák (pozor vlastová ondulace!) spustí falsetem nějaký kus o lásce (čtyři z deseti písní mají v názvu slůvko "love") pak se válím na zemi více než při Světácích (a kdo mě zná, tak ví, že tenhle film miluju. Nikdy bych netušil, že sofistikovaný primitivismus Strokes a White Stripes odstartuje hluboký návrat k rockovému dřeváctví, humpoláctví a hurárockerství. Pokud máte rádi Iron Maidem zhruba kolem Fear Of The Dark, případně německý speed metal stejné doby (Halloween, atd.) tak tohle je pro vás! Připravte se na to, že tato deska probudí celosvětový revival 80s rocku, který bude u nás korunovat reedice všech alb Katapult a Kern zabalená v lidské kůži. Já jsem vás varoval!!!

Karlíkův poslech: Autechre - TearTear

Karlíku poslechni Autechre - TearTear z alba Amber. Koho ti ten styl připomíná ? Jo jo, je to jako Amon Tobin. Ale ten přece nehrál první desku tři roky po tom co tohle vyšlo ...

Evropská rádia

Při svém návratu ze slunné Itálie jsem v různých radiích během 13 hodin slyšel 12x Beyoncé ft. JayZ - Crazy in love, z toho jednou na záchodě v bistru na rakousko - italských hranicích. Myslím že hit konce léta je jasný a Jigga bude mít na svém mercedesu nové zlaté disky. Celá deska je ale těžká vata, pozor na ni, dva hity dobré LP nedělají. (pozn KV: Ba ba, však já taky na MS dávám jen 6/10!)

Desky, které zahýbou podzimem

Letošní podzim přinese pár dlouho očekávaných alb s velkým potenciálem, tady jsou:

Basement Jaxx - Kish Kash (pravděpodobnost revoluce 1:3)
Prý návrat k drsnému USA garage, už žádné španělské rytmy (sláva!) ani trendy disco. A Dizzee Rascal na pilotním singlu...

Strokes - TBA (pravděpodobnost revoluce 1:3,5)
Bůhví co čekat. Nigel Godrich jim nebyl dost dobrý a nabitý program posledních dvou let spíš svádí k tomu předpovídat propadák, ale kdykoliv si poslechnu This Is It nezbývá mi než věřit, že tahle kapela ještě řekne druhou větu...

Outkast - Speakerboxx/The Love Below (pravděpodobnost revoluce 1:4)
Sice ještě nevydali slabou desku, ale to, že se rozhodli natočit 2CD a ještě každý sám svoje vlastní nevěstí nic dobrého. Navíc oba promo singly tedy opravdu nic moc!

Kelis - Tasty
(pravděpodobnost revoluce 1:4)
Černá vzadu. Znovu s The Neptunes a silným pilotem Milkshake v předstihu ohlašovaným jako megahit. Její dvojka "Wanderland" byla dost slabá, ale novinka má všechny předpoklady uspět. Navíc ji čeká na podzim svatba s Nasem!


To tedy rozhodně ne: (pravděpodobnost revoluce 1:10000)

Doves - 'Lost Sides'

Alica Keys - 'TBA'

Spiritualized - 'Amazing Grace '

U.N.K.L.E. - 'Never Never Land'

Shit Album: Prince - N.E.W.S.

Bohové by neměli věřit v boha! Bývalý funkový král prodal duši ďáblu (ehm. Jehovovi) a natočil svoji zatím nejhorší desku (pokud ne nejhorší desku vůbec!). Čtyři 14ti minutové pseudojazzové jamy, žádný vokál (sic!), jen nekonečná kytarová sóla. Možná se ta deska spíše mohla jmenovat: U.S.V.O. neboli utřít, spláchnout, vyvětrat, odejít.

Buzz Album: The Rapture - Echoes

Na desku Rapture se čekalo, že by mohla pohnout soukolím popmusic třeba jako Strokes nebo Justin Timberlake, ale Echoes to asi nezvládnou. Punková přímočarost střižená funkovým poselstvím groove "moveyourass" a jednoznačné hity (House of Jealous Lovers) to jo!, ale organická soudržnost desky a nějaké jiné východisko než míchat Cure a Pixies to tedy ne! Ale nechtěli bychom toho po nich trochu moc? Tak někdo další...

(Málem) opomenuté skvosty - Floetry, Beth Gibbons

Obě desky vyšly už loni, ale nějak jim trvalo déle, než se jsem se k nim dostal. Floetic je debut dívčího dua Floetry a jak už určitě víte, psali písničky pro Jacksona (Butterflies) nebo Jill Scott. Jejich první album je těžký nu-soulový zářez pod kůži sladkého poslehu. Na povrchu možná stokrát slyšené, pod povrchem ale velmi silné. O to zvláštnější, že holky jsou z UK, kde vrcholem R&B scény byl George Michael (a dobře, Ms. Dynamite). Mercury Price už nedostanou (protože ji už za o dost horší R&B desku dostala právě Dynamite), ale příští album by mohlo být zatraceně silné.
Beth Gibbons je vokalistka Portishead a ačkoliv mě její unavený hlas na jejich druhé desce vlastně docela iritoval, dal jsem jejímu společnému albu s Paulem Webbem (říká si Rustin Man)Out Of Season šanci. A Beth překvapila. Civilní, emotivní folk s akustickými nástroji, prostě cokoliv jiného než (asi) donekonečna odkládané třetí album bristolských lenochů. U obou desek platí - výtečná náladová podzimní hudba!

Buzz single: Rolling Stones - Sympathy For The Devil (The Neptunes Remix)

Stones chtějí nalákat mladé posluchače a tak přivolávají na pomoc Neptuňany. Ti se možná zalekli "klasiky" a jsou nebývale krotcí. Možná za to můžou samotní Stones, vzpomínáte jak seřvali a vyhodili geniální producenty své doby Dust Brothers při natáčení Bridges To Babylon. Pod Jaggera podsunuli svůj snar/hihat dvojtakt a o nějakém vylepšení staré pecky (která je ovšem, když si ji poslechnete vlastně hudebně velmi plytká) může být řeč teprve ve chvíli, kdy těsně před koncem přijdou smyčcové party. Další remixy z tohoto "Refresh the Stones" singlu jsem ještě neslyšel. Tento nestojí za moc...

buzz single: So Solid Crew - Broken Silence

So Solid se znovu dali do kupy a vrací se se singlem Broken Silence. Jakoby celá píseň měla sloužit jen jako omluva za násilí, které se neustále kolem SSC udává. Jestli to má být marketingový krok, tak je to krok špatný, protože u teenagerů je zatím prodávalo právě násilí. Hudebně je to čistý americký hip hop (připomene Wu Tang z posledních dvou alb, nechtěli snad vždycky být anglickými WTG?). Zapomenutíhodný počin, klidně mohli mlčet dál. K SSC patřila syrová garage ("Haterz" nebo "Ride Wit Us"), uplakaný gangsta hiphop ala 2Pac nikoho neoslní... Tohle už zní skoro jako Big Brovaz. Nebrat!