The Neptunes vs. Timbaland díl.758

Dohadovat se o tom, jestli nejlepšími hiphopovými (a R&B a popovými) producenty jsou The Neptunes nebo Timbaland je oblíbená zábava fanoušků urban music pro dlouhé zimní večery. Teď když dlouhé zimní večery konečně nastaly, je načase staré téma oživit a podívat se na zoubek novinkám z obou autorských dílen... a vyřknout verdikt. (Ale to samozřejmě NE, protože o čem bychom se dál bavili, že?)


Dámy a pánové,

v levém rohu: The Neptunes!!!
Kelis Milkshake - Kelis svoji třetí desku natočila už bez výhradní pomoci Williamse/Huga, ale svěřila jim pilotní singl a dobře udělala. Hoši ji namíchali groovy sex body shaker s basovou linkou, která bude zvedat dámám na urban party sukně. Při poslechu tohoto špičkového singlu vás možná napadne (jako mě), že Neptunes už vlastně nemají hudebně ani tak moc daleko do takových Basement Jaxx.

Jay Z ft. Pharell Change Clothes Jigga a Neptunes za poslední rok a něco udělali tři tracky - "Excuse Me", "Frontin" a teď "Change Clothes". Všechno jsou to soulfunkové pecky nasekané podle jedné šablony. Excuse Me fungovala, Frontin byla (jak my anglisté říkáme) so-so (jak češtináři říkají tak-tak), ale Change Clothes se utápí v repetitivní stejnosti. Druhý známý track z Jiggova "černého alba", který možná bude v kontextu desky fungovat, jako singl ale obávám se jen zbytečně přidává do přehuštěného trhu s Neptunes-tracky. Tím samozřejmě nechci říct, že je to nutně shite (Jiggův flow je v tomhle tracku excelentní), ale staré dobré rumpshakers jako "I Just Wanna Luv U" nebo "Jigga Nigga" byly v jiné kategorii.

Justin TimberlakeI'm Lovin' It Rádoby hit pro multimilionovou kampaň té či oné limonádové společnosti s opičákem Justinem, kterému teď když se Jackson nadobro zbláznil, už nehrozí žádná konkurence. "Lovin It" je asi nějaký odadek z nahrávací session "Justified" a Neptunes tady zní neobyčejně oldschoolově (jen ať to neslyší Quincy Jones!!). Pokud track vypnete zhruba ve dvou minutách, o nic už nepřijdete a dokonce se zachráníte před děsivým Justinovým kňukáním někde kolem poloviny skladby. Bílí muži neumí skátat - ani zpívat urban music!

a v pravém rohu Timbaland!!!

Cee LoI'll Be Around Rozlehlý atlantský rapper, někdejší mozek Goodie Mob (R.I.P.) a nejlepší kámoš OutKast Cee Lo Green ohlašuje druhou sólovku. Zatímco na první úpěl jako James Brown a všechny tracky si produkoval sám, na lednové dvojce už jen rappuje a o produkci se mu postarají nejdražší producenti. Timbaland se postaral o tento pilotní singl, kde se Cee Lo utápí v komplexních bhangra rytmech a marně tahá z paty nějaký smysluplnný refrén. Slabota, a to jak Cee tak Timbo. Pochybuju, že by se album mohlo povést tak jako geniální Ceeova jednička "Perfect Imperfections". Zaplačme!

Raje Shwari ft. Timbaland - Indian Style - Kolaborace mezi Timbem a indickou zpěvačkou Raje Shwari. Není snad třeba dodávat, že Timbaland o ní dlouho snil a na singl (který žebříčkově totálně propadl) je moc pyšný. Rytmicky je to čistá bhangra (ala Mundian Ke Bach) nijak valně originální a navíc Timbalandovo vetché rýmování už zprasilo lepší písně.

Bubba Sparxxx Deliverance LP Je to možná trochu nesportovní, ale zatímco Neptunes vyhazují na podzim jenom singly, Timbo dává k dobru celé album svého objevu Bubby Sparxxxe. Bubba je povaleč, tlustý řepák, ochlasta a navíc běloch, ale nějakým záhadným způsobem je to nejzajímavější rapper široko daleko. Pochází z amerického jihu a má rád country, takže mu Tim nafúzoval country a hip hop a tracky jako "Deliverance" nebo "Comin' Round" s housličkami, banjem a vesnickou skočnou jsou pekelně přesné na první myšlenku značně nesmyslné interkulturní fúze. Škoda, že celá deska není více country, ale i tak je to kvalitní materiál.

A co na to rozhodčí? Neptunes vydali jeden silný singl, ale Timbaland rovnou celou desku a to jsme ještě nezmínili jeho výtečný singl s Missy Elliot "Pass The Dutch". Vítězem je tedy Timbaland, ale jen pro tuto chvíli. Souboj tak věčný jako dobro vs. zlo pokračuje. Neptunes mají v kapse celé album jamajských reggae legend The Supercat, Timbaland zase svoje společné album s kámošem Magoo (neslíbil snad, že už nebude nikdy rappovat!!)

Pokračování příště...

Big Album: Verbose - Observe

Tak takové debut album si nechám líbit ! I když vyšlo na pro mě neznámém labelu neo-ouija NEO20. Myslím si, že je to škoda, protože kdyby vyšlo na WARPu, dostalo by se mezi mnohem víc lidí. Doufám že jméno Allan Richmond ještě uslyšíme. Zvuk je takový inovovaný WARP. Heh, to jsem napsal dobrou hovadinu, no prostě je tam něco klasického a něco z click and cuts. Na stejném labelu vydává i můj oblíbený Apparat, jak jsem zjistil při procházení jejich sajty. Zvukově Verbose neni od Apparatu daleko, i když nepoužívá vokály.

Buzz Single - Michael Jackson - One More Chance

Tak kvůli tomu opravdu miluju internet!! Nový Jackův singl už protekl i do mého počítače a ačkoliv jsem se už chystal na kutě - tohle prostě musím okomentovat! Takže - Jacko v péči R Kellyho, který z něho má znovu udělat extraligového R&B barda. Kelly si ovšem nejlepší tracky nechává pro sebe a "One More Chance" je jen odvar, který maličkou chviličku připomíná úvod do "Baby Be Mine". Jacko se v prehistorické produkci kroutí jako elektrický uhoř, ale marně se snaží vnutit skladbě nějakou duši. A dost možná, že kdyby zůstal ukázněný /jako třeba R Kelly/ sedlo by to lépe. Jediný zajímavý moment skladby je skandování refrénu, které patrně obstrala Robert K. osobně a na setinu sekundy nás vrací do 21. století. Ano, chápete správně! Na tomto singlu není originální nic, dokonce ani jeho název - track stejného jména měli dokonce i Jackson Five i jeho sestra Janet. Shodou okolností jsem se dostal k ripu z jakéhosi německého rádia. A se speakerovým úvodem všechno funguje - nějaká pekelně nudná německá stanice pro mainstreamové publikum, která hraje 80.léta a Jacko někde mezi Michalem Boltonem a Celine Dione. Brrr!!! Jacko si právě začal kopat svůj hrob. Odcházím poslouchat Dizzee Rascala!

Vše beru zpět. Teď jsem si poslechl latinský remix Rona G, který je o třídu lepší než originál. I Jackův projev se zdá být v latino R&B/hiphopu ostřejší a smysluplnější (což je samozřejmě jen optický klam) a máte chuť tomu chlápkovi poplácat po zádech a říct mu - J. di do toho!! Ukaž jim to!! Připomíná mi to "Unbreak My Heart" Tony Braxton, která dokáže dát do svého projevu všechno co v sobě má. Těžko říct, co s Jackem udělal remix Paula Oakenfolda, ale horší než originál to těžko může být!

Big Books

Musím se pochlubit! Včera jsem z Vltavy.cz dostal (a samozřejmě zaplatil :) dvě anglické knihy o dějinách taneční kultury. Podle ohlasů by to měly být dvě nejdůležitější napsané knížky o tomto tématu, takže bych je zde rád trochu představil.

Simon Reynolds - Generation Extasy (Energy Flash) se soustředí hlavně na londýnskou taneční scénu od začátku rave parties do poloviny 90. let. Reyonld je zřetelně na straně tančících raverů, ale občas si neodpustí zajímavé kulturně teoretické vývody (ačkoliv to vypadá, že čte jen levicové poststrukturalisty a to hlavně Guattariho a Deleuzeho). Přiznám se, že Reynoldsovy články na www.blissblogg. byly pro mne jednak úvodem do evoluce anglické taneční scény a později (nedostižným) vzorem toho, jak psát o hudbě. Několik kapitol je online, další Reynoldsovy články a odkaz na jeho blog viz.
zde.

Bill Brewster & Frank Broughton - Last Night A DJ Saved My Life: The History of the Disc Jockey je naopak spíše zábavná kniha o aspektech DJingu, která se snaží přesvědčit o tom, že DJ je klíčová postava historie populární kultury. Něco více tady. Nebo až se dostanu za předmluvu :)

A na závěr ještě odkaz na zajímavou stránku o a s nejdůležitějšími hudebními kritiky současnosti.

Buzz Remix: Dizzee Rascal - I Luv U (Wiley remix)

Jemnější stránku rappové sbíječky jménem Dizzee Rascal ukazuje tento remix jeho debutového singlu. Wiley z Roll Deep Crew udělal z paranoidního ragga-garage válce japonsky jemnou pohodičku. Diva vokál rozsekal a hlavně ho chytře nacpal do Dizzeeho flowu. Zní to jako kdyby si DR pro sebe přemýšlel o vztahu k dívce a v hlavě mu zněla pořád dokola její věta - (samozřejmě) "I Luv U". Připomínám, že v originále rappuje jako šílený otec u soudu, který se snaží vyvlést z povinné péče o dítě. I když text je v remixu stejný, i to "i dont hate ya/i care for you" mu věříte bez smítky ironie! Co dodat - pekelně účinný remix/reinterpretace, který s originálem tvoří nezpochybnitelného kanditáta na singl roku.

Buzz Album: Mark Ronson - Here Comes the Fuzz

I Amerika už má svého mistra mushupů! Mark Ronson je klubový DJ, který se pustil do míchání hip hopu a tanečních stylů (hlavně starého disca), aby tak stvořil památník americké taneční hudbě posledních čtyřiceti let. Do ukradených disco beatů či minimalistického electra rappují Ghostface Killah (speciální cena za odvahu, když si nedávno zarappoval i u francouzských discohouseových Cassius!), Nappy Roots, Sean Paul, Quasimodo, Mos Def, Q Tip, případně zpívají Nate Dogg a Rivers Cuomo z Weezer. Stejně jako u Richarda X to nefunguje vždy, ale možná je to první krok v smysluplném spojení hip hopu a taneční hudby, dvou epoch také dvou klubových kultur (evropské a americké). Nakonec v době, kdy se v USA hiphopové publikum mění v hédonistické "club animals", je to nejlepší způsob jak jim ukázat, že i jejich tátové a matky se v klubech bavili také.

Hip Hop Singles (Of The Month)

Tento měsíc přeje silným hiphopovým singlům, takže s chutí do nich!

Obie Trice - Get Some Teeth Nejnovější Eminemův domácí mazlíček se představuje trackem, který je bezmála tak silný jako In Da Club a to i přesto, že je pod ním podepsaný Em osobně. Komiksová až cirkusová produkce, groovy funky, catchy pop a zároveň tak dokonale inovativní, že vás donutí těšit se na novou desku Eminema (což je u mne už dost síla!). Pokud rozdává takovéhle tracky svým žákům, pak má asi na skladě kupu lepších.

Victor Vaughn - Let Me Watch - Král převleků a hiphopových postaviček MF Doom vydal letos už dvě alba, Vaudeville Villian je třetí a výborným příkladem jeho síly je singl Let Me Watch. Dechberoucí příběh lásky mezi Victorem a jeho obdivovatelkou Nikki (rappuje ji nebesky Apani B). Victor v závěru romantické sny Nikky rozbije tím, že ji bez okolků nabídne sexuální styk a dostane se mu opožděného refrénu v geniálně vokodované sútře "I'd rather masturbate than fuck with Vic Vaughn". Není to ale nekonec pro Nikki důležitá lekce a není nakonec Vik ten kladný hrdina. Tak jako tak, i hudebně (loopovaný klavírní riff) je tenhle track je zatím velmi blízko tomu, abych přestal považovat "In Da Club" za hiphopovou skladbu roku.

Ludacris - Stand Up! Mohutný klubový roller, který u mne opodstatnil Ludacrisovu kariéru. Jeho nová deska se jmenuje Chicken&Beer a tenhle pilotní singl je něco mezi In Da Club a village fantazií Ugly Bubby Sparxxxe.

Jay Z - What More Can I Say? Jiggova první ochutnávka z černého alba, kterým chce zavřít svoji diamantovou kariéru. Nezvykle old schoolový, ovšem pekelně dobrý. Chvíli trvá než se do něj dostanete (asi jako "In Da Club", ale pak vás chytí a nepustí. Jigga se loučí se svými posluchači tradičním vychloubáním, které zakončí acapella "i am supposed to at top on everybodys list/lets see what happens when i no longer exist!". Jistě, svět se po Jay Zho odchodu nezboří, ale we will miss U! Bude poslední deska future classic? Moc bych si to přál!!

PS: Jaký je společný jmenovatel všech čtyřech singlů? Ano, správně "In Da Club".

Who is the funkiest?

Někdy kapela ani nemusí zahrát notu a už jsou pekelně funky. Jukněte se sem a přemýšlejte sami: Who is the realest, baddest, funkiest?! :))

Hail To The Thief

Hledám tak při psaní recenze na Panajbi MC cover toho alba až narazím na český server www.cernovlaska.cz, kde ke svému údivu objevím zkrácenou a ještě pěkně pomrvenou verzi svého někdejšího článečku pro MS. O tom, že to vzali pěkně "cut & paste" není pochyb, neboť to, co napsali sami pěkně popletli.

Pro zajímavost srovnej:
originál

a krádež.

Jasně, že se tomu spíš směju a trochu mi to lichotí, ale stejně - kdybych chtěl psát pro černovlásku, tak pro ni píšu. No nic. Sám jsem býval duší kyberpunker a hrdě prohlašoval, že data musí být svobodná. OK, ale alespoň moje jméno by tam kurva mohlo být!

Big Album: Venetian Snares - Chocolate Wheelchair

Kanaďan Aaron Funk alias Venetian Snares vydává (občas) na labelu, který patří Mikemu "mu-ziq" Paradinasovi a jeho nejnovější flákota Chocolate Wheelchair (další parádní název pro desku!!) ho představuje v nezvykle eklektické náladě. Divný mix čistokrevné gabby, leftfield jazzu, hip hopu a milionu dalších hudebních stylů nasekaných na jemno a zamíchaných motorovou pilou přináší trochu přijatelnější hudbu než jeho předchozí desky, což ale v kontextu tohoto úchyláka nic neznamená. Mike o něm mluví jako o "nejnadanějším hudebníkovi pod sluncem" a já musím dodat, že jsem si jízdu na čokoládovém křesle opravdu užíval. Co taky čekat od chlapíka, který se jmenuje Funk, že? Lecos o desce napoví už jeho hovadská webová stránka. Je to prasák a zmrd, ale milujeme ho!! (Prosím nenechávejte mne v tom samotného, nebo si budu připadat divně!!!) Zatím si tuto desku zasouvám do své sbírky věcí, které udělali lidé se jménem "Funk" - už tam je jedna sci-fi a jedna kniha o dějinách psychoanalýzy.

Svatá válka fanoušků MJ!

S fanoušky Michaela Jacksona je to těžké. Napíšete, že Jacko je "bývalá legenda" a oni se na vás sesypou, že Jacko je živej a že jeho poslední desku potopil ne Jacko a Jerk(víte, co to znamená v angličtině)ins, ale Sony atd a blabla. Další týden napíšete, že je Jacko je "bývalá legenda, která se chystá na návrat" a už vám všichni jeho fanoušci bombardují díky, jak krásně jste to o něm napsal. Rád bych nějakého takového fanouška potkal, opravdu!! Co mi napíšou, až v recenzi na jeho příští desku napíšu, že "pop-zombíka oživili beatmakeři žhavé současnosti The Neptunes k obrazu svému a že mu konečně dodali adekvátní materiál". No, ale už se na tu spolupráci moc těším! A na ty reakce taky!

Buzz Album: The Strokes - Room On Fire

Tak už je to tady! Noví The Strokes, kteří si dovolí vydat desku trvající půl hodiny (o pár minut delší nová Erykah Badu je titulovaná jako EP :) to je střet kultur, že?) a to už nemluvím o singlech trvajících dvě a čtvrt minuty ("12:15"). No, ale co naděláme, i Room On Fire by delší stopáž vadila. Podobně jako "Is This It" roste každým poslechem, ale pochybuju, že nakonec staršího bratříčka doroste. Casblancas zpívá, jako by mu vadilo, že vůbec musí do studia (great!), co tihle hoši opravdu umí ukáže dvojtakt na konci první třetiny "Automatic Stop" a "12:15" stojí na geniálně minimalistických melodiích. Pak se to trochu zvrtne a někde kolem půlky to začne vypadat na revival NY punku, ale na závěr to zase zachrání magnificentní zavíráky "Meet Me In The Bathroom" a "Between Love & Hate". Deska nedrží tak pohromadě jako jednička, (hlavně protože se hoši rozhlíží do širších stylových poloh) a ani jeden potenciální singl si to nemůže dát v páce s 12palci z prvního alba (o Modern AgeEP taktně pomlčím). Pořád ale pekelně dobrá deska, alespoň pro někoho, koho rock vlastně vůbec nezajímá. Ale Strokes nejsou rock, Strokes jsou hudba typu "seru na vás", postoj a póza sama o sobě.

Buzz Album: Amon Tobin - Colaborations EP

Každý miluje Amona Tobina, já třeba protože je spolus s Kidem Koalou na absolutní špičce co se týče vymýšlení názvů pro své skladby! No a teď na tomhle EP Tobin a Koala ve společné skladbě - honem, jak se jmenuje - "Untitled"! No, taky dobrý název, ne? Hudbně něco jako mushup ranného Tobina (někde v Bricolage) a Kidovy (Drunken Trumpet). Jinde další a další Amonův blueprint of the twisted chaos (proč bože píšu napůl anglicky??) a marné pokusy jeho "kolaborantů" vůbec smysluplně do tracku vstoupit. Nejvíc se to povedlo snad jen Doubleclickovi a hned tady máte něco dočista nového! Tobinův zvukový horror vacui (který nakonec stejně zní vždy stejně) najednou dostane nový kabát značky no-fuckin-u-turn (oooh!!). Bože, co je tenhle Doubleclick zač, že položil mighty Amona na lopatky??? Hned bych mu hlasitě gratuloval!!

Fell In Love With The Streets

Nějak jsem si chtěl srovnat Mike Skinnera a Dizzee Rascala a zjistit, kdo je lepší, až se mi stalo, že jsem se zamiloval, do Original Pirate Material více, než by bylo zdrávo... No, ale je na co vzpomínat. Loňský konec léta a takhle deska, které nechybí prostě NIC. Takže jak ta moje nová láska vypadá: oprášil jsem samozřejmě OPM, singly, které jsi si přivezl z Londona, koukl jsem se na jeho stránku, zahrál si srandovní hru, zjistil, že Mike v současnosti přemýšlí na názvem dvojky (že by OPM 2?), paří s týpkem, který hrál v jedničce Pána prstenů jednoho z hobitů z Hobitína a taky si poslechl remixy a b-strany remixů. Následně jsem si je sehnal v mp3 a netrpělivě začal očekávat vydání alba remixů a rarit. Jak jsme jen mohl na Mikea zapomenout!! Že je tenhle post o ničem? Alespoň malé zhodnocení remixů, ano?

Don't Mug Yourself (Fusion Rmx) - pomaloučký dub/hip hop, možná až moc pohodový a vyhuleně odzbrojený

Don't Mug Yourself (BigShot Rmx) - krásně raveový 4/4 remix, kde z Mikea zbyl jen výkřik "oi", jako by to byl nějaký fašoun!

Don't Mug Yourself (Jammer Rmx) - leftfield breakbeat s divnědivnými smyčci a bestiálními old school efekty. Rozhodně nejdivnějí ze všech!

It's Too Late (High Contrast Rmx) - povedený mix vokálu do "hospital" soundu HC

Has It Come To This (High Contrast Rmx) - našláplý dnb banger, který mi připomněl staré RAM recs.

Has It Come To This (Zed Bias Vocal Rmx) - cult classic, možná ještě lepší proto-grimey remix než originál, allmighty Zed

Has It Come To This (Jameson Rmx) - další dark&heavy UK garage, těžko říct jestli lepší nebo horší než Biasův. Dohromady (dva rmx a originál) neodolatelně kouzelný singl!

Weak Become Heroes (Steve Osbourne) - housey shajt, Skinner torn off his skin (ehm, soul).

Weak Become Heroes (Royksopp Rmx) - 4/4 nudný už ve chvíli, kdy Mike řekne "dead beats" a to je snad desátá sekunda :))

Let's Push Things Forward (Roll Deep Crew Rmx) - v době, kdy toho hocha ještě nikdo neznal o něm Skinner řekl, že "budoucnost se jmenuje Dizzee Rascal." Wiley a Dizzee si ze Skinnerova funku udělali vlastní dark grimey ragga flák, drasticky minimalistický a intenzivně agesivní. Skinner byl tak nadšen, že k remixu přidal ještě nějaké vlastní rýmy. Jestli máte tenhle singl doma, tak si ho někam schovejte, za čas to může být zlatem vyvažovaný "clash of the titans".

Ještě k The Darkness

O The Darkness jsem přemýšlel strašně dlouho, až mi konečně mi svitlo díky žebříčkovému komentátorovi Dotmusic. (Bylo to v minulotýdenním zápisu!). The Darkness jsou jen recesistická skupina!!! Asi jako u nás Děda Mládek Illegal Band nebo Mig21. Oni to hoši nemyslí vážně, jen si (z nás) dělají srandu. Co tomu říkáte? Problém je v tom, že příliš mnoho lidí ten vtip nepochopilo a dost možná si stejně jako výše zmíněné české kapely začali myslet, že dělají velkou hudbu. Co dělat? Pořád to jako posluchač brát jako vtip a smát se. I to, že mají nejprodávanější desku podzimu je možná součástí "toho monstrózního vtipu". Popadám se za břicho!!!!

His Voice a clickNbeepová scéna

Právě jsem se stal předplatitelem hudebního časopisu His Voice. Jeho obsah je především dán naprostou absencí inteligentního psaní o inteligentní hudbě v našem jazyce a je třeba říci, že redakci je nutno pochválit za vcelku otevřený přístup. Stručně by se dalo říci, že v His Voice se píše o tom, na co se jednotliví redaktoři cítí. Od soudobé i historické avantgardní vážné hudby, přes noise, leftfield jazz, hudební ekologii až k dnešní laptopové scéně. Ano, poslední položka byla důvod, proč jsem si časopis objednal (není to ostuda, že až teď??!!). Všechno je to ovšem zabaleno do velmi akademického přístupu. Tak třeba recenze. Pavel Klusák se pouští do nového projektu Markuse "Oval" Poppa a Fennesze. Je moc pěkné, že květnatým jazykem popisuje, že Reakce na minulé a přítomný okamžik se tu tlačí v jediné sekundě, rozestupují se, slyšíme virtuální prostor tvořený ozvěnami různých časů, ale uvést Oval do kontextu současné laptopové scény (ve které už Popp hraje vyloženě druhé housle) prostě nedokáže. Tak nějak mám pocit, že Klusákovi připadne každý z laptopové scény génius, velmistr šumů, hyperprogresivní megainovátor - asi tak jako teenagerovi připadne Karma za nejlepší supergeniální skupinu na světě, nad kterou nic není. U laptopové scény pravda platí: "The more know, the less you hear", ale o psaní? Pardon, teď jsem to trochu přehnal = Klusák je - vedle třeba Hynka Decedia - jeden z hrstky českých hudebních kritiků, kteří alespoň vědí, že laptopová scéna existuje. Je to právě on, kdo ji pravidelně vtláčí do hlav třeba čtenářům časopisu Týden. Jednou mu možná (budoucí) česká laptopová kritika postaví někde pomník (nebo vydá ročenku s názvem Klusák 2015). Navíc prostě umí psát (ach, jak mu závidím!) a to i o této hudbě. Dobře, OK. Nic ale neomlouvá His VOICE za prachbídný článek "Milostné písně robotům zpívám - Kid Koala" Jaroslava Pašmika, který - a na to vsadím boty, desky Kida Koaly nebo jiných turntablistů nikdy neslyšel. Víte co, mám pocit, že His Voice začal o elektronické scéně psát (a je to moc dobře, že to dělá) aby ukázal jak je pokrokový, ale přesto se na ni dívá trochu skrz prsty. Něco jako postoj: No, dobře. Je to zajímavé, ale v roce 1938 už vyšla v Moskvě deska, kde to všechno bylo. Tím, že se ji snaží zapojit do svých škatulek, ji dělá dost medvědí službu. Budíž. Jak jinak psát inteligentně o clickNbeep (nebo o noise, avntg, atd.) Nemohla by poslední věta být název dalšího mého postu?

Buzz Single: Missy Elliott - Pass That Dutch

Nová Missy přichází už třetím rokem na podzim. Alespoň je na co se těšit, že... Tentokrát své nové album ("This It The Test") ohlašuje singlem "Pass That Dutch" a kdo jen trochu sleduje hudbu, tak tuší, že první singl Missy je vždycky da bomb. The Rain, Get Ur Freak a Work It byly superpecky, Pass That Dutch je taky výborná záležitost, ale v porovnání s předchozími spíše druhá liga. Missy a Timbaland připravili boomboxx pleaser s hutnou (a když říkám hutnou, tak myslím hutnou!!!) basovou linkou, na kterou stačí naskočit a povozit se. (tedy pokud máte pořádné repráky). Refrén je mírně infantilní: "hoiiihou" a singl (stejně jako celé minulé album) vykrádá old school hip hop. Ale Mr. Timbo je záruka toho, že i tentokrát je to velmi progresivní vykrádání! Těšíme se na desku!!!!

Big Album: Apparat - Duplex

Click and beep absolutně nejvyšší kvality. Může mít C&B popové ambice (i když vychází na labelu shitkatapult) ? Na tomhle albu je jasně slyšet že jo. Možno poslouchat i s neznalými věci (přítelkyně). EOST se má co učit ...