Hova hodnotí svoje alba

Jay-Z se rozhodl říct svým "Black Album" nashledanou hiphopovému krysímu závodu a tak se můžeme v klidu poohlédnout po jeho kariéře. On sám to udělal taky, takže proč nesrovnat co si o svých deskách myslí on a co o jeho já (Naopak by to nešlo).

Reasonable Doubt (1996): Hova: 5 KV: 5

Klasické hiphopové album, Jigga nepotřebuje platinové beaty a ohromuje jen svým skillz, které později mnozí zpochybňovali. Pusťte si RD a bude vám to jasné.

best tracks: Feelin It, Dead Presidents

In My Lifetime, Vol. 1 (1997): Hova 4.5 KV:2,5

Vetché poppy album z doby, kdy hiphopu vládl Puffy a B.I.G.

best tracks: Imaginary Player

Hard Knock Life, Vol.2 (1998): Hova 5 KV:5

Konečně album, které mohlo rozzářit Jiggovy diamanty. Nechybí mu nic - megahity, revoluční Timbalandovy tracky. Od Vol.2 dominuje!

best tracks: Jigga What Jigga Who, Hard Knock Life, Money Ain't A Thang

Vol. 3 ...The Life and Times of S. Carter (1999): Hova:4 KV:3

Big hip hop flop? Přehnané produkce, ve kterých se Jigga ztrácí.

best tracks: Big Pimpin'

The Dynasty: Roc La Familia (2000): Hova: 4 KV:4

Temnější a soustředěnější produkce. Předzvěst věcí budoucích. Hova také poprvé představuje Neptunes, Just Blaze a Kayne Westa.

best track: I Just Wanna Luv U, This Can't Be Life, Stick 2 the Script

Blueprint (2001) Hova: 5 KV:5

Jeho další klasické album. Žádní hosté (jen Eminem v posledním tracku), soulové samply, velmi osobní témata, útok na Nase a hity. Co víc si může jeho bílej fanda v Evropě přát.

best tracks: Takeover, Song Cry, Renegate, U Don't Know

Blueprint 2: The Gift And Curse (2002) Hova: 3,5 Karl:3

Přefouklé dvojalbum, které v sobě skrývá jednou výbornou desku a hromadu odpadu. Zbytečný důkaz, že si může dovolit cokoliv.

best tracks: Bounce, The Watcher, Excuse Me Miss, Meet The Parents

The Black Album (2003) Hova: 5 KV:4

Trochu nedotažené rozlůčkové album. Je za ním až moc cítit, jak moc se chce vyrovnat Blueprintu.

best tracks: Dirt Off Ya Shoulder, 99 Problems, What More Can I Say

Pitchfork vyhlásil nejlepší alba 90. let

Vánoční trh chrlí nudné kompilace a jednohubkové hity, takže je čas si trochu orazit od toho nekonečného shonu žhavých novinek. Respektovaný internetový časopis Pitchfork vyhlásil ve speciálním prázdninovém vydání (v Americe právě slaví Thanskgiving Day) pořadí Top 100 Albums of the 1990s. Pořadí je amalgánem indie rocku, hip hopu, leftfield elektroniky, divného folku a dalších žánrů, ve kterých si libují bradatí intelektuálové (ale ne moc bradatí!!!). První je samozřejmě OK Computer a sté The Orb's Adventures Beyond the Ultraworld, ale zbylých 98 míst je hodně zajímavých. Doporučuji číst společně s obdobným a neustále se měnícím pořadím Acclaimed Music. BTW: moje nejmilejší desky jsou na místech 71, 69, 50, 35, 36, 34, 23, 15 a 07. a 01, samozřejmě.

Big Flop: Timbaland & Magoo - Under Construction II

Producentský bůh Timbaland se pokouší prorazit jako rapper. Znouv a znovu. A dopadá to pořád hůř. Po "Welcome To Our World" a "Indecent Proposals" je "Under Construction II" další album, ve kterém se kromě beatů postaral i o rýmy. Stejně jako předtím se o ně dělí se svým parťákem Magoo, s nímž kdysi v hiphopové džungli začínali. Není pochyb, že Timbo má dost slavných klientů, kteří se mu rádi na jeho albu objeví (třeba jim pak za to podstrčí nějaký ten hit), takže o slavná jména není nouze - jsou tu Missy, Bubba, Wyclef, Brandy nebo Frank Lee (čerstvá hvězda z Jihu, parťák Nellyho). Nouze není ani o zajímavé beaty, Timbo na sobě rozhodně nešetřil a pouští se například hlouběji do svého indického/diwalli teritoria než by si dovolil na deskách někoho jiného. Bohužel celou desku k zemi sráží fakt, že Timbaland i Magoo jsou podprůměrní rappeři. Nechme stranou, že jejich rýmy jsou vetché jako poezie Britney Spears, mnohem horší je, že jejich skillz jsou těžko pod jakýmkoliv kritériem. Vedle nich zní i Nelly nebo Missy jako šampioni. Timbaland se marně snaží předstírat, že rapuje (a přitom jen brblá jako vypravěč v maňáskové divadle) a nešťastný Magoo se od "Indecent Proposals" předělal z imitátora Q-Tipa na imitátora Snoop Dogga, ale ani v jednom případě to nestojí za řeč. "Shenanigans" je mohutný vál s výborným Bubbou, "N 2 Da Music" je jako vzpomínka na staré časy s Aaliyah (Brandy ji dobře napodobuje), "Cop That Shit" s Missy by dobře zapadlo na kterékoliv její album. Ale jinak je lepší doporučit instrumentální verzi (bude li nějaká) nebo raději nějakou lepší desku.

Big Thang: They Made NAS Look (Better)!

Pokud jste si ještě nezvykli na módu mush-upů, pak by jste co nejrychleji měli. V nejbližší době se totiž díky internetu brzy dočkáme finálního smazání rozdílu mezi původní nahrávkou a její pirátskou verzí. Notabene ve chvíli, kdy uznáte, že ta druhá je prostě lepší! Počítejte se mnou - jeden rapper (all I need is one mic) a album, tři různé verze a producenti. 9th Wonder, MF Doom a Soul Supreme remixují nahrávky NASira Jonese.

Nikdo jiný se toho dožít nemohl. Nas šlápl albem "Illmatic" do hiphopového světa jako nikdo před ním ani po něm a přinesl mnohé naděje pro scénu, kterou ovládl Puff Daddy. O to smutnější však byl Nasův pád. Desku po desce se propadal hlouběji a hlouběji, utopený v popovějších a popovějších producích, až si vysloužil políček i od Jay-Zho ("one good album, ten years average?/You so LAME" (Takeover). Jeho božské skillz však těžko mohli producenti pohřbít a proto underground začal poslouchat accappelas verze jeho alb. Přidělat k nim nové beaty pak byl nápad, který prostě musel přijít. Letos se objevily hned tři alba (samozřejmě všechno white labely), na nichž různí producenti přidávají nové beaty do Nasirových tracků. Největší blaženost způsobil "Soulmatic" švédského beatmastera, který žije v NY a honosí se jménem Soul Supreme. Hoden svému jménu, sází pod Nasovy rýmy ze "Stillmatic " úrodnou půdu soulových samplů (ala Kayne West) a obrušuje tak hrany Nasovy syrovosti. Tam, kde byl "Stillmatic" syrový a minimalistický, dokáže 9th, že Nas se nemusí nutně vracet k Premierovým a Professorovým beatům, aby zněl opravdově. Nejlépe je to slyšet v Ether Remix Remix, tedy původně bezhlavému útoku na Jiggu. Nenávistný refrén "fuck JZ!" v něm ale nehledejte, zastupují ho dechy a smyčce. "Soulmatic" občas zní díky zrychlovaným samplům trochu jako Nas napasovaný na beaty z Jiggova "Blueprintu" (jak si přeje slyšet recenzent z Village Voice), což je možná budoucí meta hiphopových pirátů. 9th Wonder z Little Brother, kteří se prohlašují za novou generaci pozitivního hiphopu, uspěl na "God's Stepson" jen o trochu méně. 9th vůbec nešetří nápady a staví dočista nové skladby, tak silné, že se ani nechce věřit, že jsou to jen remixy tracků z NASových posledních dvou alb (mimochodem velmi slušných). Trochu hůře dopadl Nastradoomus MF Dooma. Doom je o krapet lepší rapper než producent a na je slyšet, že reinterpretace starších NASových fláků (hlavně z asi jeho nejhorší desky "Nastradamus") jsou spíchnuty trochu horkou jehlou. Na druhou stranu měl Doom prokazatelně nejtěžší práci, protože "Stillmatic" byl už trochu jiná liga než jeho desky z konce 90. let. A pointa celého příbehu - Nas ohlásil, že na příští desce bude natáčet s 9th Wonderem i Soul Supreme. Vítej zpět, ztracený synu!!

South Park vs. RIAA

Já vím, že by se to asi nemělo, ale tady je odkaz na stažení ripu jedné z nejnovějších epizod South Parku. Pokud máte rádi SP a zároveň sledujete dění na hudební scéně, pak tenhle díl budete obzvláště milovat. Stan a spol. se rozhodnou založit rockovou kapelu a prodat s ní milion desek. Cartman ale brzy zjistí, že nejlepší cesta bude, když založí křesťanskou skupinu. Ostatní s ním nesouhlasí a tak se tlusťoch vydá svojí vlatní cestou. Předělává staré hity na písně s křes'tanským poselstvím tak, že místo "baby" zpívá "Jesus" (někdy to zní hodně bizardně!). V souběžném příběhu si Stan, Kayle a Kenny stáhnou z internetu pro inspiraci několik skladeb, za což si vyslouží zatčení od FBI. Vyšetřovatel z RIAA jim pak v srdceryvném proejvu vysvětlí, proč je stahování skladeb nemorální (geniální je záběr na plačícího Larse Ulricha, který nemůže dokončit stavbu svého bazénu, protože mu internetoví piráti krátí výdělky). Z celého dobrodružství si ovšem kluci vezmou poučení, že vůbec nemá cenu se hudbě věnoat, když nakonec nevyděláte žádné peníze a začnou stávkovat. Zbytek uvidíte sami. Časem snad tato epizoda dorazí i k nám do TV.

Fantastické klipy

Sobota odpoledne. Někdo se právě probouzí z poobědového spánku a zapne si v televizi s cílem zarelaxovat si u odpolední pohádky. Jenže... na ČT2 právě běží děsivý videoklip, ve kterém děti s obličejem fousatého úchyla terorizují nebohou babičku. Nějaké pirátské vysílání, které hacklo naši milovanou veřejnoprávní televizi? Ne, ČT jen vysílá německý dokumentární seriál o videoklipech Fantastic Voyages a zrovna v něm běží legendární videoklip Chrise Cunnighama a Aphexe Twina "Come To Daddy". Něco takového neuvidíte ani v Paskvilu a už vůbec ne odpoledne! Následuje další Cunnighamův klip, tentokrát pro Squarepushera a U.N.C.L.E. s dalším geniálním klipem "Rabbit In Your Headlights" a nebo Leftfield s Bambaattou "Afrika Shox". Začínáte zbystřovat pozornost!!

Jde o dokumentární seriál německé stanice ZDF Fantastic Voyages a tento pátek a sobotu běžel druhý díl a je ještě nás jich čeká pět. Druhý díl provázel energickým komentářem Slavoj Žižek, který sice na první pohled vypadá jako opilý bezdomovec, leč je to opravdu jedna z klíčových postav současné kulturní teorie, původem Jugoslávec, který žije v Německu. V příštím díle se ukáže třeba výrazný hudební teoretik Kowdo Eshun, ale dokument je hlavně o klipech. Tady jsou plány dalších dílů, ať víte, na co se těšit. Rozhodně doporučuji najít v programu (v pátek podvečer a v sobotu ranné odpoledne) a podívat se. Tyto videoklipy jsou totiž vesměs velmi důležité a na MTV nebo VIVA je těžko někdy uvidíte.

Velké desky listopad - prosinec 2003

Tak do konce roku už zbývají sotva dva měsíce a já se ptám: skončí letošní rok opravdu s Dizzee Rascalem, Bubbou Sparxxem, MF Doomem, OutKast, Basement Jaxx a The Bug jako deskami roku? Co nás ještě letos čeká zajímavého?


Missy Elliott - This Is The Test & Kelis - Tasty - dvě jiné a přesto stejné desky. Obě dámy opustily své výsostné producenty (Missy Timbalanda a Kelis Neptunes), přesto jim napsali geniální první singly (Pass The Dutch a Milkshake). Opravdu netuším co čekat ze spolupráce Missy nebo Kelis vs. P Diddy. Uvidíme. Ehm, spíš uslyšíme, ne?

KoRn - Right Now Další velká neznámá. I když minulá deska byla výborná, takže tentokrát to asi bude spíš propadák.

pozor na: Javine, Lemar, Kylie

nulová šance: Lamb, Alicia Keys, Wyclef, Britney, Ja Rule, Pink

Nejlepší "opravdové" kolaborce mezi UK DnB a USA hip hopem

Mít na albu kolaboraci s nějakým opravdovým rapperem patřilo k povinnosti dnb producentů poloviny 90.let (alespoň těch, kteří si to mohli dovolit finančně). A tady je Top 5 mých nejoblíbenějších.
1. Goldie ft. KRS OneDigital (of "Saturn Returnz") - pro mě pořád jedna z nejlepších (a zoufale nedoceněných) skladeb 90. let, Goldieho pokus o hip hop docela nového řádu, který se povedl (a zůstal osamocen) a KRS který to přežil

2. Krust ft. Saul Williams Coded Language (of "Coded Language") - hiphopový básník Williams se cítí v Krustově smršti až podezřele dobře. Skladba zůstala utopená na Krustově rozpačitém debutu.

3. 4 Hero ft. Butterfly (z Digable Planets) The Action (of "2 Pages")

4. Peshay ft. J-LiveEnd Of Story (of "Miles From Home") (obojí jazzové pecky, ve kterých beatmasteři s breakbeaty spíše šetřili)

5. Roni Size ft. Method ManGhetto Celebrity (of In The Mode)
Tady to chudák Meth málem neustál, stejně jako Cypress Hill na Ronieho Child Of The Wild West z Blade II. OST. Když se budeš Roni takhle chovat k americkým hvězdám, přestanou s tebou spolupracovat! Pamatujete si někdo na další pecky?? Napište mi!!

Skladby na prvních dvou místech mohly klidně způsobit hudební revoluci, avšak spojení UKdnb a USAhip hopu něco nepřálo. Americka si ostatně brzy anglické breakbeaty přizpůsobila k obrazu svému a veterány junglové scény už nepotřebovali.

Big Album: Adam F - Drum'n'Bass Warfare

Adam F je jediný drum'n bassový producent, který opravdu prorazil za oceánem (velký sen pro každého, kdo v Británii jen sáhne na nějaký hudební nástroj nebo mikrofon). Po úspěšné fúzi dnb a jazzu na "Colours" a singlu "Brand New Funk", který jediný zbyl po much hyped druhém albu, se na výletě v USA seznámil s těmi správnými hiphopovými hlavami a podařilo se mu vnutit do studia k LL Cool J-ovi a Redmanovi. Ti si ho z nějakého neznámého důvodu oblíbili a začali mluvit o tom, že z Adama bude brzy nový Dr Dre. Podařilo se mu dokonce natočit producentské album "Kaos: Antiacoustic Warfare" (což byl mimochodem od EMI, která ho podepsala ještě za jeho drumbassových časů, dost šílený risk). Deska je vlastně kromě hostů (Guru, Redman, LL, Pharoahe Monch, Beenie Man, Lil'Mo) zajímavá jen tím, že na ní není ani trochu poznat, že je to bílý Anglán a bývalý junglista. F má patrně u EMI tak silnou pozici, že si mohl dovolit další šílený projekt - sehnat drumbassovou špičku a nechat si od nich skladby z "Kaos" zremixovat. "Drum'n'Bass Warfare" je několikanásobně zajímavější počin než originál, hlavně proto, že spojuje UK dnb/jungle s čistokrevným americkým rapem. Redman se na albu ocitá v péči Roni Size, Dillinja si bere do pucu Capone N Noreagu a třeba John B nebo High Contrast vylepšili Gurua. Je pravda, že jde vesměs o drumnbassové veličiny první a druhé generace (jmenovitě: J Malik, Origin Unknown, Bad Company, DJ Hype, Matrix a nebo Fierce), takže velkého překvapení se dočkáte jen zřídka - i když smekám nad tím, to co udělal Ray Keith s LL Cool Jovým flákem "Greatest Of All Times" - přesto jsou to kolaborace nad kterými všichni UK producenti (a drumbassoví fanoušci, který nestačí málo, jako já) jen sní. Mix na druhém CD měl na starosti DJ Craze, který ale svoje triky trojnásobného vítěze celosvětového DMC šampionátu, moc ukazovat nemusel. Dnb je už pár let po smrti, tohle je ale příjemně tancující zombík!

Jirka Korn na mixu DJ Shadowa

Nevěřím vlastním uším! První CD mixu DJ Shadowa "Diminishing Returns" se točí na počítadle 75:20 a najednou se v něm ozve "Akrobat" Jiřího Korna. Nějaká chyba? Vyloučeno! Shadow si pro svůj legendární živý mix pro BBC, který letos v létě konečně vyšel i když jen v limitované edici 1000 kusů, vybral starou pecku našeho nejžhavějšího funkatýra ze staré školy. Korn měl tuhle coververzi "I Can't Go For That (No Call Do)" Halla & Oatse na albu "24 Stop" z 80. let a Shadow ji hraje back-2-back s originálem. Shadow je sice v Guinessově knize rekordů jako člověk s největším archívem vinylů na světě, ale stejně - jak se k němu tahle placka Supraphonu dostala!! Možná to Shadow přímo neví, ale podle dostupné nahrávky tuší - Korn byl pro nás světlem hudební naděje v temných 80. letech, první funkatýr, breakdancer, synthiman, rapper...cokoliv. Teď jsem se rozhodl, že mu ve svém románu o funku přidělím speciální roli! K tomu lze dodat už jen jedné - Jirka Korn Forever!!

Velké poděkování patří Matinovi/Quidovi, který Korna v tom mixu objevil a Tonálovi vlastně jeho maminkce, který má "24 Stop" doma.

Supabig Album: Jay Z - The Black Album

Tradadada! Fanfáry prosím. Jigga That Nigga vypouští své poslední album a jak už to bývá, prosáklo na net 14 dní před oficiálním releazem. Na oficiální verdikt si ještě počkám do nějaké velké recenze, ale musím říct, že tentokrát šlápl Jay-Z hluboko do undergroundu, jako kdyby chtěl natočit "Reasonable Doubts" část 2. Šimrání mainstreamového šimla si prostě na svém posledním disku nedovolil a raději naservíroval sebevědomé monolitické album typu "Blueprint". Deska má 14 tracků a největší humus asi spáchal Rick Rubin (jediný producent kterému věří zároveň Beastie Boys, Nirvana a Slayer) v "99 Problems". Povedlo se i "Justified My Thug" od DJ Quiq s jasným oldschoolovým poselstvím a podle očekávání i Timbovo "Dirt Off Ya Shoulder" (monstrózní "Bounce ver. 2 jako dělaný pro pekelně úspěšný klubový trhák). Tracky od Neptunes jsou překvapivě nevýrazné, Eminemův joint je těžce podprůměrný, ovšem o "Black Album" platí to stejné co pro "Blueprint" - žádní hosté, producenti kteří pískají jak Jigga chce - tohle je album, které celé bezmezně patří Jiggovi. Pokud opravdu chce skončit teď tak končí na vrcholu!

Buzz Single - 50 Pence - P.I.N.T.

Po úspěchu "In Da Pub" přichází 50 Pence, anglický hiphopový jezdec na zádech 50 Centa, s novinkou "P.I.N.T." Ke stažení je zde. Enjoy!

Japanese Experimental Live Session

Upoutávky na koncerty obykle do bloggu nezřazuju, ale tenhle koncert je opravdu výjimečný. V Roxy se zítra představí Tujiko Noriko a AOKI Takamasa, oba z dalekého Japonska, oba přední představitelé místní (a zároveň internacionální) experimentální scény. Tujiko koketuje jak s popem tak i laptopovou hudbou a vysloužila si přezdívku japonská Bjork, AOKI vytváří agresivně ambientní clickNbeepové a glitchové kompozice abstraktních hluků. Těžko říci, jak bude na koncertě vypadat, ale ze sluchátek je to výtečné. koncert je zítra v 19:30 v Roxy.

Na okraj

Dizzee Rascal podepsal americké značce Matador, takže nic nebrání tomu, aby "Boy In The Corner" vyšlo na největším světovém hudebním trhu. Jestli udělá stejnou díru jako třetí album Prodigy (1997 číslo 1. v UK Chartu) lze úspěšně pochybovat. Ostatně Prodigy nejprve dva americké labely vyhodily než konečně uspěli na Madonnině Maverick. Btw: A kdy ta deska vyjde u nás? Ha, mluvím s vámi Mute?? / R.E.M. vydali výběr největších hitů a přesto, že na obalu nechybí vročení 1988 - 2003, neubráním se tomu, abych desku nenazval velkým podvodem. R.E.M. před rokem 1988 jsou jen odvar R.E.M. před rokem 88 a proti jejich jedinému "velkému" albu u Warnera ("Automatic For The People") můžete postavit jakékoliv album z indie undergroundu. Mizérie posledních tří alb svádí k tomu odepsat je navěky. / Album "Kish Kash" Basement Jaxx v UK absolutně propadlo. První týden 13., druhý už někde v obskurnosti čtvrté desítky. Pravda je, že Jaxx vlastně ještě nevydali pilotní singl (pokud opravdu vyjde "Lucky Star (ft. Dizzee Rascal)" pak žádný nárust prodeje nečekejte), nedávají rozhovory a celostránkový plakát ve Face asi nestačí. A přitom tohle je přesně ta hudba, která by se mohla prodávat po milionech. / Sotva uschla hlína na hrobě Elliota Smithe, který minulý týden spáchal sebevraždu, už se mluví o tom, že brzy vyjde nedokončené album, na kterém pracoval poslední rok. Tenhle taneček pozůstalých je už klasickým doprovodem smrti kteréhokoli jen trochu znémého hudebníka poslední doby. Vezměte si George Harrisona, Jeffa Buckleye nebo Warrena Zevona. Výsostně nechutné a výsostně kapitalistické.

Nový HIS Voice

Přišel mi nový HISVoice (číslo 6.) Výborný je článeček o Keithu Rowem (člen AMM) a Ars Electronica 2003 tentokrát z pohledu kunsthistoričky, poučný je pohled na ruskou elektronickou scénu a jako vždy glosář a recenze. Článek o Tujiko Noriko je zatížený nekonečným přemýšlením o opodstatněnosti psát o j-popové umělkyni v tak vážném časopise jakým se HisVoice cítí být a v druhé řadě i omeznými znalostmi současné japonské elektronické scény či japonské kultury vůbec. Přesto pěkná pozvánka na ZÍTŘEJŠÍ KONCERT Tujiko v Praze v Roxy. (PS: Včera jsem si všiml, že Adam Javůrek z HisVoice má můj blog mezi top odkazy na své Vozovně, což znamená, že budu k HisVoice ode dneška uctivější :))

Big Movie - The Scratch

Konečně jsem shlédl dlouhometrážní film o turnablistickém umění, který v Americe dokonce plnil kina (u nás samozřejmě dostupný leda tak díky i-pirátům - bůh jim ¨žehnej!). Natočit film o gramofonismu je rozhodně lepší než o něm psát (neboli: dívat se je lepší než číst) a Scratch je bez debat velmi dobrý úvod do šílenstvího zvaného turntablismus. Malý problém je v absenci nějakého dramaturgického pojítka mezi mluvícími hlavami a točícími se decky. Film je rozdělen na kapitoly, které se zabývají jednotlivými aspekty hiphopového DJingu (a otřou se i o obecnější historii hip hopu), drtivá většina komentáře ale pochází z rozhovorů, které jsou vlastně pořád o tom samém - je boží být turntabler, není to tak jednoduché jak to vypadá, já mám doma kupu vinylů a "Ó bože, já miluju hip hop". Historické milníky jsou vidět jen v náznacích (neustále se vracející záběry z koncertního provedení "Rockit" Herbie Hancocka a Grandmastera DST) a velké postavy minulosti i současnosti defilují jako na vojenské přehlídce bez detilnějšího představení. Pokud se trochu v dějinách hiphopu orientujete, pak to nevadí, pro laika to ale bude spíše obludárium kuriozit, něco jako reportáž ze sci-fi conu, kde se prochází lidé převlečení v mimozemšťany. Tak či onak - ve filmu můžete vidět sbírku vinylů DJ Shadowa, turntablový večírek u Q Berta v obyváku, záběry z finále DMC nebo archivní snímky Grandmastera Flashe nebo Kool Herca v akci. DVD je navíc nacpáno bonusy, kde se můžete naučit pár základních turntablerských triků. Pro headz je to essential (rozumíme si :).

Big Single: El-P - Sunrise Over Bklyn

El Producto, MC, producent a kapitán undergroundového hiphopového labelu číslo jedna Def Jux se spojil s newyorskými jazzmany z podzemí Matthew Shippem, Williamem Parkerem, Roy Campbellem a Guillermo E. Brownem a natočil s nimi dosud neslyšenou a monolitickou fúzi abstraktního hip hopu a jazzu. Další díl z The Blue Serie Continuum labelu Thirsty.Ear a prý i první ochutnávka z budoucího celého alba.

El P stvořil monstrum, něco jako "Rhapsody In Blue" nebo "Bitches Brew" pro hip hop, ačkoliv "Sunrise..." je spíše současný jazz mírně střižený moderními beaty. Pokud o hudební zachycení ranního rozbřesku v jisté newyorské čtvti je několikanásobně účinnější než podobná spojení Krushe s Kondem ("Ki-Oku") nebo AntiPop Consorcium se Shippem (jiný díl "The Blue Series"), "Sunrise Over Brooklyn" je deseti minutový úvod do nového hudebního vesmíru, o to zajímavější, že je to snad poprvé, co hiphopový producent napsal a zaranžoval jazzovou skladbu a poté ji i nahrál s jazzovou špičkou. El P už asi nechce být nový RZA nebo Prince Paul, ale spíš nový Coltrane, Davis&Evans nebo Sun Ra. Smekám klobouk hluboko, velmi hluboko!

Buzz Single: DJ Shadow & Roots Manuva - GDMFSOB (Unkle Uncensored Mix)

Match made in heaven! The best of both worlds! Shadow ze slunné Kalifornie plus nejlepší anglický hiphopový poeta Roots Manuva (těšíme se na další album!) a Shadowův někdejší objevitel James Lavelle (boss ultradůležitého labelu Mo'Wax a projektu U.N.C.L.E.) Další moc pěkný název - zkratka znamená = god damned muthafuckin son of a bitch, což je vlastně Manuvův refrén. Hutný Lavellův beat krásně souzní s oldschoolovými efekty Shadowova originálu, jinak je to ovšem trip zpátky o nějakých pět šest let, kdy MoWax vládl hudebnímu světu. Teď už jsme trochu někde jinde...