Karl's 2003 BEST

Dělá to každý, tak proč bych to neudělal také! Tady je seznam toho nejlepšího z hudby, co se tenhle rok prodralo k mým uším. Můžete se mnou nesouhlasit, můžete mě nenávidět, ale to je tak všechno, co s tím můžete dělat!!


Nejlepší singl/sklada roku 2003

Andre3000/OutKast - Hey Ya! - Kromě toho, že jde o pekelně nakažlivou skladbu, která je navíc chytrá a stylová (i když trochu retro), má navíc i celosvětový dopad. Ironickým šťouchem je, že nejlepší hiphopová skupina posledních deseti let vede hitparády se skladbou, která je hip hopu hodně vzdálená.

Dizzee Rascal - I Luv U - Lyrická sbíječka a beaty, které jste dosud nikde neslyšeli. Jedna z těch stylotvorných skladeb, které mění dějiny.

Panjabi MC - Mundian To Bach Ke - Mushup východní a západní kultury, tak silný, že nemohl být překonán a zabil celou jednu slibně se rozvíjejí se scénu (UK bhangra). Navíc zabral díky Jay Zho remixu i v Americe.

4. Pharell ft. Jay Z - Frontin
5. Nas - Made You Look
6. Coldplay - Clocks
7. 50 Cent - In Da Club
8. Kelis - Milkshake
9. Eminem - Lose Yourself
10. Ludacris - Stand Up!
další pořadí: Beyonce ft. Jay Z - Crazy In Love, Bubba Sparxxx - Comin Round, El-P - Sunrise Over Bklyn, Gang Starr - Skillz, Junior Senior - Move Your Feet, Alicia Keys - You Dont Know My Name, MF Doom ft. Apani B - Let Me Watch, Missy Elliott - Pass That Dutch, Nas - Get Down, Sean Paul - Gimme Light, R Kelly - ignition(remix), Radiohead - There There, Rapture - House Of Jealous Lovers, The Strokes - 12:15, Justin Timberlake - Cry Me A River, The White Stripes - Seven Nation Army

Nejlepší album roku 2003


Dizzee Rascal - Boy In Da Corner - hardcoreová obdobá "Hledání ztraceného času" a "Portrétu umělce jako mladého muže". Závan autenticity v moři chladného kalkulu. Revoluční počin, tak inovativní jako hluboký.


OutKast - Speakerboxxx/The Love Below - ambiciózní album dvou největších frajerů současné hudební scény. Už navěky zůstanou hiphopoví Beatles.


Basement Jaxx - Kish Kash - nebyl to moc dobrý rok na alba, když toto album nedosahuje kvalit předchozích desek BJ a přesto je v Top 3. Nejlepší taneční deska po smrti taneční hudby aneb tancujeme na hrobech.

další pořadí: David Banner - Mississippi The Album, Bubba Sparxxx - Deliverance, The Bug - Pressure, Chris Clark - Empty Bones Of You, Kelis - Tasty, MF Doom - Vaudeville Villain, Madlib - Shades Of Blue,

Nejlepší remix roku 2003

Dizzee Rascal I Luv U ft. Sharkey (Wiley Rmx) - Násobí sílu originálu a otevírá nové rozměry pekleného singlu.
další pořadí:

2. Coldplay - Clock (Royksopp Trembling Heart Remix), 3. Massive Attack - Butterfly Caught (RD2J Rmx)

Producent roku 2003

Další silný rok pro The Neptunes, kteří za pochodu přepisují dějiny. Dokud je nepohltí jejich klony.
Další pořadí:

2. Timbaland, 3. Kayne West 4. The DFA 5. Lil Jon

Některé odkazy na best-of 2003 seznamy aneb How Much Do You Love OutKast

Svoje bestofy už má kde kdo. Tady je seznam těch nejžhavějších. Jak název napovídá, kdo nemiluje OutKast, ten jako kdyby nebyl.
Dotmusic, Pitchfork, Time, Pop Maters, BBC Collective a metazdroje Metacritics, Acclaimed Music a Rock List. Zajímavý je i pohled na seznamy, které časopisu Billboard poskytli sami hudebníci. Najdete je zde.

Rok 2003. Jaký byl?

Tak nám končí rok 2003, paní Mullerová. Co na něj říkáte?

Byl to rok, ve kterém vyšla kopa vynikajících singlů, ale žalostně málo opravdu výborných dlouhých desek. Může za to internet, který přímo svádí k stahování jednotlivých skladeb spíše než alb. Zychluje se nám život tolik, že nemáme čas poslouchat desky a muzikanti se tak soustředí spíše na jednotlivé skladby. Dost možná, že koncepce 70minutového alba se překonala a budoucnost je v EPčkách na dvacet minut. Konec konců, dokážu si představit 90% letošních desek osekaných na čtyři, pět skladeb, aniž by se cokoliv stalo. Platí to třeba o nejprodávanějších deskách v roku v Americe - "Get Rich..." i "Dangerously In Love" je lepší si pěkně zeditovat a přepálit dle libosti.

Byl to rok, ve kterém se pop chválihodně rozrůstal o čerstvé podměty nových stylových i zvukových výhonků. Vezměte si úspěch jamajského dancehallu (Sean Paul, Wayne Wonder), bhangra (Panjabi MC) nebo diwali. Není snad příliš troufalé, když napíšu, že za to může vláda urban music a hlavně hip hopu, který na variacích různých stylů vyrostl a dokáže se vyrovnat v podstatě s jakoukoliv módou. Sledujte jen tisíce hudebních stylů, které se s hip hopem fúzují! To, že letos konečně došlo i na country (Bubba Sparxxx) berte jako důkaz. Mnozí si mysleli, že tuto pozici nové "světové hudby" získá taneční hudba. První roky nového tisíciletí ji však zastihly v kruté krizi. Jediným východiskem je návrat do minulosti - hlavně do 80. let. Je třeba dodat, že málokdy však tento návrat baví. Tam, kde je etablovaná scéna klubové hudby trapně svazována klaněním se starým modlám (a jde tak stejnou cestou jako rock), nesou jejího ducha domácí kutilové, kteří díky mushupům znovu oživili radost z lepení, na které vyrostl hip hop i rave scéna počátku 90.let. Návrat zpět (říkejte tomu: the return of the nerds) a další Richardové X a Soulwaxové jsou budoucností k uzývání nudné klubové scéně.

Jak tedy budeme na tento rok za pár let vzpomínat? Byl to rok, kdy OutKast (příští The Beatles) vydali ambiciózní a bombastické dvojalbum, které jim nezlomilo krk jen díky geniálním singlům. Všimněte si, jak se "Speakerboxxx/The Love Below" uklidňuje většina kritiků (včetně mě) od naprosté deziluze z hudebních výsledků roku. Ačkoliv i OutKast sami už vydali lepší, vyrovnanější i hitovější alba, tak velký prodejní úspěch tak vynikající desky je dobrým důvodem, proč ji trochu přechválit! Také budeme vzpomínat na rok, kdy odešel Jay Z (o tom, že se vrátí vůbec nepochybujte!) a naopak se objevil 50 Cent. Ten bezpochyby půjde stejnou cestou jako Snoop Dogg a nikdy úspěch první desky nepřekoná. Navíc bude sloužit jako příklad toho, že letos stačil jeden výtečný singl a hlavně zajímavý P&R příběh, k tomu, aby jste prodali 8 milionů desek. A ať už mi nikdo neříká, že gangsterský rap je zpět!!!
No a taky to byl rok, kdy se objevil Dizzee Rascal... On zosobňuje celkového ducha letošního roku. To, co se dělo vesměs překonávaly naděje věcí příštích, které to vzbuzovalo. Přestupný rok? Jaro nového desetiletí? Tak nějak. Semeno bylo zaseto, doufejme, že vyroste v krásný strom!!!

Koledy sucks, aneb Můj vánoční jukebox

Co poslouchat na Štědrý den?? Tak já tento rok dávám:

Harry Connick, Jr. - Harry For Christmas - swingové a bigbandové verze tradičních amerických vánočních písní. Občas i hodně funky! Letošní vánoční deska č. 1 v USA.

Triosk Meets Jan Jelinek - 1+3+1 - soudobý click 'n jazz, který vůbec nikam nespěchá

Miles Davis - Files Of Killimanjaro - nový Miles do mé sbírky, jako vždy výbušný i hladivý zároveň

Complete Singles of Stax - trošku delší záležitost (=9 disků), ale jak dělaná na pohodu

(a pro úplnost i Rybova mše vánoční v podání Zicha, Nohavicy a spol., kterou si pouští moje přítelkyně. Před ní jsem ale raději utekl do koupelny.

no a večer pak novinky, které najdu pod stromečkem :)

Karl Muzzik Lab přeje všem svým čtenářům a příznivcům krásné svátky!

Retro Vánoce v UK

Vánoční singlový žebříček je pro Brity něco jako Wimbledon, až na to, že v něm většinou vyhraje někdo domácí. Letos překvapivě dominoval skladatel filmové hudby Michael Andrews s "Mad World". O píď za ním skončili sranda-metalisté The Darkness, kteří se přes týden projížděli Londonem v královské bričce. Zajímavější než výsledky je fakt, že vrchol ovládla retronálada 80.let. Píseň na vrcholu původně natočili Tears For Fears pro album z roku 1982, The Darkness kopírují (a nebo zesměšňují) pompézní metal stejné dekády. Retro nekončí ani dále - třetí je Ozzy a jeho dcera s coververzí "Changes" (původně samozřejmě Black Sabath) a pátí Pop Idolové s otřesným skákáním na trampolíně Johna Lennona a Yoko Ono "War Is Over". Ve stejné době vede v Americe žebříček Andreho pokus o soulož Prince a Jamese Browna "Hey Ya!" a já se ptám, jestli je retro nálada součástí Vánoc nebo už naplno ovládla všechno a všechny. Je jasné, že největší kupní silou pro gramofonový průmysl se pomalu budou stávat lidé, kteří prožili mládí v 80. letech a začnou tak podstatně ovlivňovat masový vkus. Hledat analogie s retro revivaly jiných dekád není zrovna vhodné, protože taktiky hudebního průmyslu se od té doby změnily - rozuměj: začal s retro náladou krativně pracovat. Zacyklíme se tedy finálně v rychlejších a rychlejších frekvencích retro spirál. Žádný strach. Pořád tu bude nová hudba i ti, kteří ji budou chtít. A co je ještě lepší - bude muset být mnohem vynalézavější, aby přežila.

Fantastické videoklipy... a děsivě bídné komentáře

Na hudbě miluji nejvíce to, že je vysvětlitelná sama ze sebe. Nemusíte vědět nic o napětí a siloproudu ani číst po večerech Derridu nebo Danta, aby jste pochopili, že to co slyšíte z reprodukotorů je hudba vaší krevní skupiny. Proto také všechno psaní (a čtení) o hudbě bledne před zážitkem z poslechu. Tisíckrát vám někdo může popisovat basovou linku, ale teprve když ji uslyšíte vám začne hýbat bránicí a zadnicí.

Teď z jiného konce. Videoklipy jsou fantastické médium pro filmaře. Na ploše tří až šesti minut se můžou vyřádit tak, jak by ve filmech jen těžko mohli. Sedmidílný německý televizní dokument "Fantastic Voyages", který dnes skončil na ČT2 byl vynikající jízdou po těch nejskvělejších videoklipech krátké historie tohoto média. Autoři dokumentu se za svoje výběry rozhodně stydět nemusí, když prominentní postavení měli samozřejmě tři současní králové pohyblivých obrázků - Gondry, Cunnigham a Jonze, leč i výlety do dávnější minulosti stály za to. Chápu však, že hodinovou přehlídku klipů by jakýkoliv dramaturg kterékoli televize smetl ze stolu se připomínkou, že tohle je spíše materiál pro hudební televize, které vysílají klipy non stop. Proto bylo potřeba klipy tématicky poskládat - a tady znovu musí zaznít pochvala - a nechat je řádně okomentovat. A právě v tuto chvíli přichází hlavní problém "Fantastic Voyages". Kdo má komentovat klipy? Odborník na hudbu? Odborník na film? Nebo snad odborník na cokoliv jiného. Autoři dokumentu zvolili třetí variantu a v dílech defilovali jungovský psychoanalytik, odborníci na gender, rasové vztahy, feministka, teoretik kultury a další. Řešit vizuální podobu popových skladeb bylo nad síly snad všech z nich a výsledkem byly trapné bláboly vzešlé z pokusů aplikovat jejich akademické teorie na materiál zcela jiného řádu. Nejhorší byl v tomto ohledu poslední díl, kdy jistá radikální feministka (ČT pro jistotu zakryla její jméno titulky, ale kdyby se jmenovala Julie Kristeva, nedivil bych se (haha, akademický vtípek)) viděla ve všech klipech o tanci masturbaci, penis nebo alespoň falický symbol. "Pro rockera je falus jeho kytara, pro techno tanečníka jeho tělo!" Její černošský kolega ve stejných klipech zase odhaloval agresi bílých proti černým, avšak pojmy, kterým rozuměl snad jen on. (Sním svůj diplom ze současné filosofie a literární teorie, jestli je ten typas při smyslech.) Jediný relevatní komentář předevdl Kodo Eshwun, který mohl operovat se znalostí hudebního kontextu klipů a jeho kolega, který zase dokázal spojit videoklipy s experimentálním filmem. Slibný nápad konfrontovat svět masové kultury a akademických teorií selhal jednoznačně na omezenosti komentátorů a obtížnosti tohoto úkolu. A teď zpátky na začátek tohoto postu. Pokud na vás klip zapůsobil (video + hudba), pak si prosím nenechte tento zážitek zničit ničím a nikým. Na druhou stranu, bez tohoto rádoby akademického komentáře by to moudře se tvářící ČT2 nidky nevysílala, takže stačilo vždy na chvíli vypnout zvuk a pak se znovu ponořit do fantastického světa videoklipů. Za pár let nashle na katedře videoklipů!

Shit Album: Air - Talkie Walkie

Nejlepších je prvních deset sekund první skladby. Zbytek už nemusíte poslouchat. Pro alternativu si pusťte Radiohead, pro pop Tatu. Vzkaz na jednom londýnském záchodku teď dává smysl. Wipe ya ass with air!

Big EP: Blockhead - Insomniac Olympics EP

Nejnovější přírustek do stáje Ninja Tune se jmenuje Blockhead. Americký producent, za kterým je několik produkcí pro rappery z Definitive Jux, přichází s první ochutnávkou své práce na objednávku anglických Ninjů. Čtyřskladbové EP je přístupnější a sofistikovanější než "Broke Beats" nebo "Sanboxautomatic" a dokazuje, že ten kdo na Blockheada vsadil, rozhodně se o svoje money bát nemusí. Tenhle whitey v kšiltovce má dar strukturovat své samplovací orgie do pompézních oratorií podobně jako DJ Shadow a nebojí se strčit do nich vokály (byť pěkně přemrvené). Minimálně první track je masitá pecka, která nás pěkně vybuzuje při čekání na jeho dlouhohrající album také pro Ninjy. Uvidíme, jestli tu je jen nový Shadow nebo originální Blockhead.

Už to začalo!!!

A co?? No, oblíbený zimní sport hudebních kritiků - zveřejňování pořadníků best of. Někteří se na to těší celý rok a nemůžou se dočkat, až skončí kalendářní rok. Tak třeba oblíbený inetový portál nezávislé hudby Pitchfork se do toho pustil ve velkém a od středy do pátku rekapituluje rok 2003. První žebříček se týká nejčastěji zveřejňovaných interpretů na stránách Pitchroku. První jsou The Flaming Lips, druzí The White Stripes a třetí Radiohead a pak následují další a další a další a další. Prostě chart galore.

My na Muzzik Labu nezůstane pozadu a naše year-end-žebříčky vyvrhneme postupně mezi 28. a 30. prosincem.

Hiphopoví producenti 2003 část 4: El P

Boss veledůležitého hiphopového labelu Definitive Jux El P měl letos trochu klidnější rok. Ostatně to platí i o jeho ovečkách, pro které nebyl rok 03 zrovna nejlepším. P sklízel úspěchy loňského alba "Fantastic Damage" a pracoval na novém materiálu společně s newyorskými jazzmany kolem labelu Thirsty Ear. První ochutnávka je excelentní singl "Sunrise Over Brooklyn", celé album "High Water" přijde na začátku příštího roku, společně s dalšími novinkami na čerstvém výběru impéria D.J. Letos aspoň produkoval album svých nových objevů Murs, tracky pro "Bazooka Tooth" Aesop Rocka a také další špičku podzemní scény - rappera Aceyalone a jeho novinku "Love & Hate" a C Rayz Walse. Čas podle mě ukáže, jestli EL P zůstane producentem/rapperem nebo se uklidí do pozadí svého loutkového divadla s velkým doutníkem. Ehm, jointem.

Hiphopoví producenti 2003 část 3: Madlib

Madlib je někdejší člen jazzového komba Yesterday's New Quintet, geniální rapper na héliu Quasimoto (undergroundová klasika "The Unseen") a DJ Peanut Butter Wolfa. Loni sfouknul bestiální mix starého reggae "Blunted In Bomb Shelter" a letos provedl něco podobné se starými jazzovými fláky z Blue Note na "Shades Of Blue". Inventivním mushupem jazzové klasiky a undergroundového hiphopu si udělal jméno, které potvrdil společnou robotou s MF Doomem na "Are MadVillains". A aby toho ještě nebylo dost, tak společně s dalším producentem J Dillou (alias Jay Dee, stvořitel alb pro Commona, D'Angella a Tribe Called Quest) dali dohromady zkouřenou pecku Champion Sound pod společným jménem Jaylib. Madlib nezná slovo odpočinek, takže od něj čekejte další a další kvalitní stuff i v příštím roce. Dejte mu titul: The Hardest Workin Man In Showbizz.

next: El P

Hiphopoví producenti 2003 část 2: Lil Jon

Pokud chcete znát jméno h/h producenta, jehož jméno se v roce 2003 skloňovalo v největších frekvencích od MTV po Source, pak si nahlas vyslovte tyto dvě slova: Lil Jon. Dlouhá léta undergroundový producentský king pro špinavce z amerického jihu, který konečně prorazil do mainstreamu v létu Páně 03. Svému stylu říká crunk a spojuje v něm hédonistickou pózu klubového hiphopu, který si bere asi nejvíce z miami bass (ala megabasoví & sexuální maniaci 2 Live Crew) a samozřejmě také gangsta rapu 90. let a ultrarychlých a ultrašpinavých jižanských beatů & jazyků. Nálepka crunk je dneska tak důležitá jako two step v UK před čtyřmi lety nebo Pokémon před dvěma ...a pravděpodobně na tom bude za stejný čas podobně jako zmínění dnes. S partičkou Lil Jon & the East Side Boyz už má letos v kapse Top 5 hity "Get Low" ft. Ying Yang Twins a "Damn!" ft. YoungBloodZ a dvě ostře sledovaná alba nové špičky Dirty South/crunk Davida Bannera "Mississipi The Album" a "MA2 Baptized In Dirty Water". Ty berte jako důkaz, že Lil Jon dokáže i něco víc než jen ploché hitovky. Současný dirty south tedy zrovna není můj cup of tea (nebo snad mud), ale zběsilý Banner (rappuje jako kdyby mu někdo jezdil zapalovačem kolem řitního otvoru, tedy skoro jako Dizzee Rascal) a Lil Jon tady mi dokázali, že to přece jen o něčem je.

next: Madlib

Hiphopoví producenti 2003 část 1: Kayne West & Just Blaze

Už vás nudí zkouřené beaty Dr. Dre, tabla'n bass Timbalanda a funk ala Neptunes, pomalu nám roste nová generace hiphopových superproducentů.

Pro Kayne Westa, kterého objevil Jay Z, to byl velmi úspěšný rok. Pro Ludacrise udělal hit jeho kariéry Stand Up! a zároveň jeden z nejlepších h/h tracků roku, Alicii Keys vyrobil Fallin verze 2003 You Dont Know My Name s imitací old schoolového Motown soundu. O jeho postavení svědčí to, že pro poslední Jiggovo album dostal jako jediný producent dva tracky (Encore je o něco lepší než Lucifer.) Through The Wire se prodává pod jeho jménem a lidé se o něm konečně dozví, jen škoda, že West dělá stejnou chybu jako Dre, Timbo i Pharell a zkouší se prosadit nejen za produkčním stolem, ale i za mikrofonem. Vetchý rap ubírá silné skladbě body. Pro připomenutí si k němu připište Get By Taliba Kweliho, Knoc-Turn'alův Muzik, Jigga a Beyonce v '03 Bonnie & Clyde, a také nejdůležitější tracky z Jiggamanova Blueprintu (Takeover, Izzo (H.O.V.A.), Never Change). Ty ho proslavily, stejně jako The Truth Beanie Sigela. Teď se mluví o tom, že natáčí s Commonem (dobrý výběr - z obou stran), Janet Jackson a dost možná, že na řadu přijde i její brácha. V lednu navíc čekejte jeho producentské LP College Dropout nacpané zlatými hosty.
West přišel s nápadem samplovat staré soulové nahrávky a pak je zrychlovat a dělat z nich refrény. Jenomže se neomezuje jen na to, jeho producentské skillz jsou mnohem rozlehlejší a jeho tracky rozhodně nejsou přes kopírák.

Just Blaze je další Jiggův objev, který stojí za blueprintem jeho nejslavnější desky (napsal mu největší hit alba Girls, Girls, Girls a You Dont Know). Loni navíc vyletěl díky Cam'ronově pecce Oh Boy a Freewayově Rock the Mic. Letos přidal blyštivou pecku Joe Buddena Pump It Up, na "Black Album" ukuchtil Intro a December 4th a vrací do hry Erica Sermona s bollywoodským singlem React. Stejně jako West, i on s oblibou zrychluje soulové samply, proto s ním bývá někdy zmiňován jedním dechem, ale i on dokáže svůj sound inovovat. Blaze bude mít dokonce dva tracky na příštím albu Dr. Dre. Takže pro oba dva platí: Watch out!

Weird shit

Vypadá to na práci Chrise Cunninghama pro Aphex Twina. Jděte na drukqs.net a hledejte pod klavesou "p".

The Neptunes go country!

The Neptunes čekají s šesti nominacemi na Grammy na únor příštího roku, kdy se budou ceny předávat. Možná budou muset chvíli počkat i na své posluchače, kteří je pomalu ale jistě přestávají stíhat. Už nás donutili poslouchat Britney Spears, *NSync a také přiznat, že Justin Timberlake je docela OK a teď se chystají změnit základní hudební paradigma, že country je "big shitee". V nejbližší době se totiž vrhnou právě na nejnenáviděnější a nejnudnější ze všech hudebních stylů (alespoň z pohledu fanouška hip hopu a rocku). Pharell to přiznal v rozhovoru pro MTV a zatímco významně mrkal na J Lo jako další ovečku pro Neptunské klonování (dávají si vyšší a vyšší cíle a chtějí udělat hvězdy z těch nejmonstróznějších nýmandů - po Justinovi nejhorší zpěvačka univerza J Lo), slíbil v nejbližší době country projekt se zpěvačkou Christie Carter. Ačkoliv o ní není moc známo, byla jedna z prvních podepsaných na jejich labelu Star Trak. Mimochodem, Pharell nedávno řekl, že by rád natáčel s Faith Hill a (platonicky) miluje Bonnie Raitt. A jako bombonek ještě dodal, že současná vláda hip hopu brzy skončí a pak nastane znovu revival rocku a následně znovu country. A on chce mít samozřejmě pojištěné, že až to nastane, neskončí v důchodu...

Kdo řekl, že přelom roku bude nuda?

No, odpověď nehledeje moc dlouho, samozřejmě, že jsem to řekl já. Ale mýlil jsem se... Indie labely si patrně pro vánoční sezónu schovaly některé dlouho pilované pecky a nám teď nezbývá než přemýšlet jestli koupit něco pro své blízké pod stromeček (Best of R.E.M., Greatest Hits of Elton John) nebo pro sebe (viz. níže). Nuže, co žhavého nás v nejbližší době čeká?

prosinec:


The DFA Presents Compilation Vol. 1 - všechny hity z produkce DFA, guruů nové nové nové vlny postpunku (Raptures, DFA, !!!, OutHood)

Nas: Lost Tapes 2 - Ještě jedny ztracené nahrávky newyorského mistra, které mají vynahradit letošní albovou pauzu. Nebrat na lehkou váhu, jednička ukázala, že Nasovy rarity z konce 90.let jsou lepší než jeho řadové alba z téže doby.

Raekwon: The Lex Diamonds Story - Wu-soldier v nové reinkarnaci. Těžko odhadovat kam se vydá.
Musiq - Soulstar - prý slaboučký následovník výborného "Ijustwanalisten" nu soulového bastarda

leden:

Air: Talkie Walkie - těžce odhadnutelná novinka od náladotvorných Frantíků.

Gift of Gab - Fourth Dimensional Rocket Ships Going Up - sólovka hlavy Blackalicious. Snad nebude příliš dobrá, aby se ještě vrátil do lůna mateřské kapely.

El P - High Waters - hit or miss album největší současné hvězdy leftfield hip hopu a hlavního def junkieho, navíc ze série experimentálního jazzu Thirsty Ear a s nejlepšími newyorskými jazzmany.

Wiley - Treading On Thin Ice : Album spoluproducenta "Boy In Da Corner" a Dizzyho nejlepšího kápy, který dělá cool grimey garage.to cool v původním významu - chladný - když většina jeho tracků je syrových a studených jako ráno při cestě do práce.

Obscurity: Karel Gott na amazon.com, Merzbox

To je tak když někdo nemá co na práci. Objeví třeba tyhle komentáře nakupujících na amazon.com nebo nový 50-ti cédečkový boxset od Merzbow.

V klipovém nebi

Jako právě tam se ocitne ten, komu se dostene do ruky trojice DVD, která představuje tvorbu tří nejzajímavějších a také nejdůležitějších klipových autorů současnosti. V "Director's Series" se sešli Chris Cunningham, Spike Jonez a Michel Gondry. Kdo natočil co a kdo je lepší?

Spike Jonze - od jakoby mimochodem točených "událostí psaných životem" (nejslavnější Praise You, Da Funk, Feel the Pain od Dinosaur Jr., Elektrobank The Chemical Brothers) až po stylizované a pečlivě propracované minifilmy (It's Oh So Quite, Weapon Of Choice s Christophem Walkerem tancujícím po stropě). Jonze už má v kapse i dva výýýýtečné celovečerní filmy "V kůži Johna Malkovitche" a "Adaptace" a klipy prý už přestal točit.


Chris Cunningham - zběsilé horrové noční můry (nejpůsobivější samozřejmě Aphexova "Come To Daddy", Come On Selecta a Afrika Shox) i designové studie povrchu (Second Bad Vibel, All Is Full Of Love). Chlapík zodpovědný za popularizaci tváře Aphexe Twina a geniální "Windowlicker". I Cunnigham prý přestal s klipy a točí krátké filmy (Flex s APX nebo lukrativní reklamy).


Michel Gondry - Bjork mu děkuje za svoji tvář komixové královny (Army Of Me, Hyperbalad), Gondry pak klasikům experimentálního filmu, jejichž odkaz nekonečné hry s absurdními smyčkami dovádí k dokonalosti (Deadweight, Sugar Water, Let Forever Be). Navíc doslova udělal The White Stripes, kteří by bez jeho klipů nikdy neměli šanci prorazit do širšího povědomí televizní generace.

I když tři DVD neseženete (už jste napsali Santovi?) , můžete většinu klipů vidět například v německém dokumentárním seriálu "Fantastic Voyages", který vysílá ČT2. Nebo mne navštívit a nechat si je pustit :))

Big Album: Kelis - Tasty

Není divu, že Kelis vzbuzuje velmi protikladné názory. Tahle zvláštní dívka prostě nedělá věci tak jak se od ní očekává a kdyby byl hudební šoubiznys spravedlivý, tak by to byla ona a ne Beyonce, koho by v Americe vzývali jako novou R&B divu číslo jedna. Co není může být. "Milkshake" si to rázuje na špici amerického žebříčku a její novinka "Tasty" je patrně nejlepší letošní contemporary R&B album tohoto roku. Opravdu, bez srandy! Budoucí paní NASová opustila teploučké hnízdo Neptunské planety (i když Williams/Hugo jsou podepsáni pod pěti skladbami, včetně největšího hitu její kariéry "Milkshake") a dala se všanc třeba Dallasu Austinovi (bál jsem se moc, ale plastický hitmaker ukuchtil neodolatelný funk "Trick Me"), Andremu 3000 (kosmický soul "Millionaire", kde 'Dre rapuje jako bůh) nebo Raphaelu Saadiqovi ex-Tony! Toni! Tone! (žhavé a špinavé nu soulové duety). Rozšíření autorského repretoáru se rozhodně vyplatilo, "Tasty" má spoustu odstínů (chcete-li "chutí") a ukazuje, co všechno Kelis umí a že není jen sexuálním vampem (viz přisprostlý duet s Nasem "In Public"). Na závěr ještě vyrazí dech zavírákem "Marathon", opravdu velkým trackem s několika polohami, který tvoří výborný protikla přímočarému shakeru "Milkshake". Konkurence? Veškerá žádná. Mary, Beyonce, Alicia a spol. zanechte nadějí!

Nominace na Grammy v režii urban music

Včera vyhlášené nominace na Grammy dokazují, že hip hop a R&B vládné americké hudbě dosud nevídanou silou. Připomenu jen, že šest nominací dostali Beyonce (už má dvě ceny s Destiny's Child), Jay Z (jedna soška za "Hard Knock Life"), OutKast (taktéž doma na poličce dvě ceny) a Pharell Williams (aneb zatím ostudně přehlížení The Neptunes). I mezi pěti nominovanými je další kupa černošských hvězd (a Eminem), až to vypadá, že se budou předávat spíše ceny za urban music než nadžánrové. Akademici byli v posledních letech velmi nevyzpytatelní a ceny rozdávali spíše objevům a vždy ve velkém (Alicia Keys a Norah Jones). Letos se vzácně shodují s vkusem publika a také novinářů. Je dobře, že zapoměli na 50 Centa i Nellyho a ocenili originálitu OutKast, Neptunes i Missy Elliott. Na druhou stranu srandovně vypadají ceny v oblasti taneční hudby, ale to není žádná novinka. Příští únor tak může znamenat absolutní vítězství černošské hudby. Za hip hop sbírali hlavní ceny jen běloši (Beck a Eminem), teď to může být poprvé jinak. Může se klidně stát, že všechny nejdůležitější ceny dostanou OutKast a nedalo by se říct, že jsou ve špatných rukou.

Anime Punk

Daft Punk mají venku anime filmeček "Interstella 5555" a pokud jste viděli jejich klipy k singlům z "Discovery", pak asi tušíte, že to je celý film namalovaný v japonském stylu. 5555 přináší kompletní videodoprovod ke dvojce francouzských psů "Discovery", tedy 65 minut v roztomile old-schoolovém stylu starých japonských manga filmů. Přiznám se, že jsem při sledování DVD cítil blaho jako už dlouho ne. Není se co divit, vždyť jsem dostal dvě milované pochoutky - japonské anime a Daft Punk - v jednom balení. Dafts dostávají za tenhle nápad jedničku s hvězdičkou! Více v recenzi pro MS.

Divy a jejich můzy

Slavné zpěvačky a jejich velké lásky. Koho milovaly a jak to dopadlo...

Erykah Badu

Andre3000 z OutKast - ovlivnil její "Baduismu" i příklon k hiphopu na "Mama's Gun". Má s ním dítě a jejich rozchod zachytil Dre na "Ms. Jackson".
Common - když chodil s Badu, natočil výtečné album psychedelického hip hopu "Electric Circus". On možná může za to, že Badu poslední dobou vypadá jako premanentně vyjetá feťačka (citace z Pitchforku). Labutí písní jejich vztahu je "Love Of My Life (An Ode To Hip Hop)
m1 - její současný boyfriend. Jeden z rapperů radikální hiphopové party Dead Prez, která právě vydala slaboučké album "Mixtape vol. 2"

Bjork

Thor Eldon - ještě na Islandu společně válčili v Kukl a Sugacubes. Má s ním syna.
Dom Thrupp - londýnský DJ, který ji remixoval "Human Behaviour" a "Violently Happy"
Stephane Sednaoi - režisér videoklipů, který s ní natočil průlomový klip k "Big Time Sensuality".
Tricky - Kdo by chtěl chodit s Trickym? Napsal pro ni nejlepší věci z alba "Post".
Goldie - Kdo by chtěl chodit s Goldiem? Přivezla ho do Prahy jako svého předskokana.
Howie B. - Kdo by chtěl... Natočil s ní "Miss You" z Post a "All Is Full Of Love" - poslední track z "Homogenic", který se ale v plné verzi objevil až na singlu (a videu).
Matthew Barney - sochař a avantgardní filmový režisér, který s ní natočil divné videoklipy, ve kterých si Bjork propíchává bradaky a kůži na zádech. A prý bez kaskadéra!

Mugwump jism

Člověk někdy objeví novinku i v hudbě kterou slyšel 100x. Pustil jsem si zase moje oblíbené Kruder & Dorfmeister - K&D Sessions a zjistil jsem, že notoricky známý track Bomb the Bass - Bug Powder Dust má text, který je vysvětlený zde. Zvláštní.

Loser měsíce: Phil Spector

Geniální popový producent, který zažil vrchol v 60. a 70. letech nebude na tento měsíc vzpomínat nejlépe. Nejprve ho odsoudili za vraždu jeho bývalé manželky a pak Beatles (tedy hlavně Paul MacCartney) vydali novou verzi Let It Be, ošištěnou od Spectorovy post produkce. Co ho tráví víc teď je jasné, když každé ráno usedá k stohu papírů, ze kterých vyrábí úhledné pytlíky, ale z hlediska věčnosti ho asi bude mrzet to druhé. Když manažeři (tedy rozhodně ne zdrogovaní Beatles) poslali Spectorovi vetchý materiál předposledního alba Beatles, doufali že geniální hitmaker s ním něco svede. Materiál to byl ale tak mizerný, že by se spíše hodil pro remixy Aphexe Twina nebo lépe Merzbowa. (Ti ale ještě tehdy nebyli na světě.) Spector se opravdu snažil a deska mohla vyjít. Beatles se Spectorova popová úprava moc nelíbila (byli zrovna v období rockového revivalu Abbey Road) a nejvíc naštvaný byl Sir Macca. Nejvíc ho u srdce bodly smyčcové aranže Long And Widing Road - tupého country šlágru, kterým snad chtěl dobít Nashville. Nakonec to byl důvod, proč Beatles opustil a poslal tuto kdysi prímovou partu na věčnost. Na největší nespravedlnost svého života však nezapomněl. Počkal si až umře i Harrison, vysmátého prostoduchého Ringa prostě nějak přesvědčil a vrhl se do projektu Let It Be...Naked. Nejtrapnější moneyshaker od filmu Spice Girls je venku a důkazem že se spousta lidí nachytala jsou žebříčky z obou stran Atlantiku. Chudák Spector teď vypadá jako blbec, který zprasil desku, ale jen do té chvíle než si "Naked" pustíte...