Revoluční recenze na Pitchforku

Řeknete, že hudební kritici už nevědí, jak nalákat čtenáře, ale to, co se povedlo dvě recenzentům na hudebním portálu Pitchfork je stejně excentrické jako revoluční. Jedna recenze vyšla jako série komixových stripů, druhá zase jako divadelní hra.

První je recenze remixového CD "Daft Club" francouzských Daft Punk. Hodnocení 1.3 hvězdičky z deseti (nebo-li v slovním hodnocení "Awful; not a single pleasant track") je doplněno působivými komiksovými stripy, na kterých jsou popsány jednotlivé skladby - nejprve originálu (Daft Punk si užívají v bazénu s prsatými krasavicemi) a pak i remixu (Daft Punk páchají roztodivnou sebevraždu). Prostě musíte vidět sami. Druhá má být recenzí na skladbu Fennesze a Scott Minora "Dwan", leč je uvozena torzem divadelní hry Hamlan, která vypadá trošku jako Shakespearův Hamlet zremixovaný právě Fenneszem. Značně bizardní, avšak také osvěžující a velmi zábavné. Oba autoři - Nick Sylvester a Josef Kaplan - se určitě bezvadně bavili.

Hláška týdne: Kayne West v Slow Jam

V zabijáckém singlu, který West napsal pro nejrychlejšího (a taky v určitém smyslu nejnešťastnějšího) rappera dneška Twistu, shodí hiphopový uberproducent tenhle prostý, leč geniální rým:

She 's got a light skin man friend, who look like Michael Jackson,

She 's got a dark skin man friend, who look like Michael Jackson

Není to příhodné zrovna ve chvíli, kdy se Jackův život hroutí v kauze "Lid Spojených států vs. Král popu?" West, který si dává záležet na svých názorech o postavení afroameričanů v USA (viz. geniální accappela track "Self-Conscious") se prostě jen jemňoučce otírá o chlapíka, který vyměnil barvu své kůže za slávu. No a "Jackson" se mu skvěle rýmuje s "action". Mimochodem, Westova pozice nezadržitelně stoupá, když dostal svůj obličej na hned několik obálek únorových vydání prestižních časopisů.

Buzz Single: N.E.R.D. - She Wants To Move

The Neptunes se vrací k svému projektu N.E.R.D. a doplněni o rappera Shaye vytahují první singl z připravovaného alba "Fly Or Die". "She Wants To Move" je vzdálená futuristickému/minimalistickému soundu jejich posledních singlů Milkshake nebo Light Your Ass On Fire a jak jsme u N.E.R.D. zvyklí posouvá je blíže k hard rocku, avšak s neodolatelným heavy funk rytmem nám dává to co chceme. Výborná je pasáž s klavírem a elektrickou kytarou ala Prince na úvod, jinak je to velmi podobné akustické (US) verzi Lapdance nebo Run To The Sun z prvního alba. Fajnšmekry potěší i Pharell deklamující "her ass is a spacecraft" a sci-fi efekty ala Star Trek. V budoucnu patrně znovu nejdivnějšího singl v Top 10 a rozhlasových vlnách celého světa, zbytek (světová dominance atd.) patrně přijde až s albem samotným. Uf, na konec trochu dýchavičné recenze - chci být první, kdo o tom píše ještě věta: hutný singl, který roste s každým poslechem. Pusťte si ho na webu N.E.R.D.! Howgh.

Gabba je zpět!

Z hudebních stylů, jejichž návrat bych vůbec (ale vůbec) nečekal, patří na první místo gabba. No a vidíte, loňský rok patřil mimojiné i revivalu gabby, té superrychlé, supernekompromisní odrůdy jungle, kterou mnozí nazývají hudebním terorem a spojují dokonce (chybně) s neofašistickým hnutím. Gabba vznikla v Nizozemí někdy kolem roku 1991 (tatínkem je americký DJ přestěhovaný do Bruselu Joey Beltram), ale trvalo pár let než se rozšířila po Evropě. V UK se brutálního soundu chytla breakbeatová darkside, která měla strach že ji pohltí šmoulovský happy hardcore a hardcore fanoušci ragga jungle. Naroubovali na temné zvuky multiplošné breaky a zrychlovala a zrychlovala a zrychlovala. To bohužel museli i její fanoušci, kteří si pomáhali mícháním nových a nových rychlých drog. Někdy ve druhé třetině 90. let odpadli i ti nejdrsnější a scéna na chvíli zmizela mimo rozlišovací schopnost. Jak se ukázalo loni, bublalo to v ní vlastně pořád. A to hlavně v Německu, kde vlajku nesli hrdě vztyčenou Panacea a hlavně label Digital Hardcore Aleca Empire.

Na jednu stranu je revival gabby nebo extrémního ragga jungle chcete-li, vlastně vcelku logický. Drum'n'bass/junglová scéna zažila loni další tragický rok, když mezi "nejzajímavější" počiny patřily další a další singly kohorty veteránů Metalheadz (Dillinja and comp.) a vokální pop dnb (Hospital records). Kam se tedy obrátit, pokud chcete opravdu intenzivní víkendový zážitek s breakbeaty? Řešení nabídla právě nová generace breakbeatových extrémistů, hardcoreových zvukových teroristů, kteří mají na vyměknutí klubové scény svůj vlastní lék. Kupodivu se první ozvala Amerika. Kid606 a lidé kolem labelu Tigerbeat6 připravovali už delší dobu půdu pro novou zásilku čerstvého krvavého zboží. Nejprve vydal Amík jménm Soundmurderer (gratulace k výbornému jménu!) monstózní mix starých ragga jungle fláků pod jménem "Wired For Sound" na Violent Turd a potom nás ještě dorazil vlastním materiálem pod nickem Soundmurderer and SK1. O Venetian Snares jsme už obdivně psali v létě. "Ambush" DJ Scuda je další krutá pekelnost (a to všechno na úchylném imprintu Warpu Rephlex). A aby toho nebylo dost, tak jedna z největších postav gabba jungle počátku 90. let Remarc vydává retrospektivu svého špatného soundu "Sound Murderer".

Po pravdě řečeno nejsem velkým zastáncem toho, že hudba, kterou si pouštíte na svém domácím aparátu, by se vám měla za každou cenu snažit vyrvat mozek z hlavy a vnitřnosti ze zbytku těla, ale uznávám, že neo-gabba má opravdu něco do sebe. U Scuda nebo VS nejde jen o extrém pro extrém samotný, dokonce se jim daří startující helikoptéry rotujících breakbeatů posunout jinam než do pekelného blázince. A vůbec se nedivím těm, kteří v umělosti dnešní hudby utíkají právě do těchto krajin.

Somebody like it ...rough

Tohle se stane, když to někdo začne přehánět s doporučujícími žebříčky! Aby jste rozuměli - Rough Guide To ... je knižní a zároveň i audio CD série mapující nejdůležitější skladby z toho či onoho hudebního stylu. Je jasné, že podobných výběrů není (alespoň pro někoho) nikdy dost a tak si autoři a přispěvovatelé této stránky dali za úkol sestavit průvodcovská CD k dalším a dalším stylům, hnutím nebo jen jednotlivým fenoménům. Jen si nedělejte iluze - skladby si budete muset nakonec někde sehnat a vypálit sami. Přesto pro lidi posedlé hudebními škatulkami (ehm, jako já) je to výborný pomocník!

Jakpak je dnes/letos u nás doma?

Ocitl jsme se mezi asi dvaceti publicisty, kteří budou udělovat specializovanou cenu Anděl v oblasti taneční a klubové hudby. Pozvala mne Jana Kománková a takovou nabídku ve vší skromnosti prostě odmítnout neumím. Jinou věcí je, že jsem ze stavu české hudební scénu značně nesvůj a dokonce vážně pochybuji, jestli si tu cenu vůbec někdo zaslouží. Tak loni například - nevyšla nová deska EOST (i když Muchow by si ji zasloužil za DVD nebo výborně provedené singly), nevyšlo žádné zajímavé album leftfield elektroniky (Floex, ZKA4T a spol. spí), český drumbass/jungle jaksi nezhodnotil svoje "naděje" (Juanita Juarez ani dvoika.troika nevydali nic nad čím bychom se museli vzrušovat, Ohm Square spí), malé a nadějné labely jako Neonarcist a Muteme se teprve pomalu rozjíždí a o zbytku prostě nevím (tedy=neznamená to, že to neexistuje, jen jsem to ve své ignoranci přehlédl!). Naštěstí se do této sekce počítá i český hip hop, který jediný mne trochu vzrušil. Aspoň, že Naše Věc a De Zrechts vydali velmi slušné desky, pro které se dá hlasovat.

Tedy shrnuto a podtrženo, jsem trochu smutný z toho, že zrovna první rok, kdy jsem v této "komisi" se neudálo na domácí scéně zhola nic zajímavého. Ale už teď je zaděláno na velké příští věci. Dva samplery, ke kterým jsem se dostal poslední týden, ve mne přece jenom jistou naději vzbuzují. První je aktuální CD časopisu HIS Voice, kde kromě soudobé vážné a historické hudby najdete i několik ryze elektronických experimentů či věcí na i mimo okraje. Tak třeba Oratorium electronicum Michala Rataje je výtečnou hlukovou skladbou, která kombinuje nejstarší českou píseň "Hospodine, pomiluj ny" a elektronické ruchy. Mickey Mouse a noiseové legendy VO.I.D. jsou samozřejmě nekompromisnější, ale v kontextu své tvorby přesto velmi organizovaní. Největší bombu ale servíruje slovenský projekt Karaoke Tundra právě ze stáje Neonarcist. Nefalšovaný středoevropský clickNbeep, na který můžeme být pyšní.

Někteří zúčastnění se překrývají se zatím neoficiálním samplerem internetového labelu MuteMe. Ten se může pochlubit celou porcí leftfield elektroniky od lidí, o nichž jste patrně nikdy v životě neslyšeli (čehož budete po poslechu litovat). Tento výběr, který se zatím šíří stylem friend-2-friend (aneb jedna paní povídala), je sestavený vesměs z věcí, které najdete na stránkách jednotlivých hudebníků. MuteMe už prý pomalu shraňují exklusivní materiál od stejných lidí, který by měl vyjít na oficiálním sampleru (sami ještě neví, jestli to bude ve formě mp3 nebo CD). Krom toho se prý dočkáme i další koncertní návštěvy laptopových celebrit (zatím bohužel nemohu jmenovat, ale jména to jsou velká!). Tak jen tak dál!!!

Buzz Single: Squarepusher - Squarewindow EP

Jenkinsův čerstvý singl má být oknem do jeho nového alba "Supervisitor", které vyjde v březnu tohoto roku. Pohled to však není nijak povzbudivý. EP obsahuje tři tracky, z nichž ale až poslední vyjde na desce. Je to klasická drill'n bassová břečka "Supervisitor" s odpoutanou basou a syntezátorovými plochami. Zývačka. A-strana "Squarewindow" zní jako ztracený track Aphexe Twina někde kolem "I Care Because You Do" s acidovou basovou linkou a poměrně konvenčními beaty. Klasická elektronická "hitovka", ale jak říkám, trochu out of date. B-strana je ještě acidovější "Talk About You..." se zdeformovaným zpěvem (patrně SQ osobně). Bohužel se nikdy nerozvine do krásy jeho předchozích singlů "My Red Hot Car" a "Untitled/Do You Know Squarepusher", které měly s ironickým twostepovým beatem přímo olbřímí popové ambice. Velká škoda.

Samotné album "Supervisitor", které vyjde oficiálně až v březnu, na internetu ale už koluje nyní, nepřináší zhola nic nového. Tom J. aka SQ tvrdí na warpnet, že se jedná o jeho nejlepší desku, ale za každým hudebním nápadem, který vytrousí, je až moc slyšet, jak moc chce být jiný. A protože má svoje nejlepší léta za sebou, tak ho nenapadne nic lepšího než dovést všechny skladby na hranu zběsilého, vyšinutého gabba, kde už je každý další hudební nápad jen další porce hluku. Jako kdyby zapomněl úplně dělat hudbu. Tristní výsledek práce chlapíka, kterému se kdysi povedl natočit drillNbassovou poctu Milesi Davisovi. Podobně jako u Aphexe Twina se budeme muset smířit s tím, že géniové (či snad jejich lepší chvilky) odcházejí a přicházejí. Zůstávají jen jejich desky.

K čemu jsou dobré best of listy?

Žádný strach, nebude následovat učená disputace o důležitosti či nedůležitosti best-of-listů. Jen jsem se s vámi chtěl podělit o radost, kterou mi dělají desky, které jsem si na jejich základě sehnal. Tak třeba "Afro Fingers And Gel" od Mu je opravdu tak krásně japonsky vyšinuté (asi jako Zongamin) a anglicky syrové, přesně jak o tom píše Pitchfork. Nebo CEvin Key je přesně tak mimoidní, jak všichni píšou a nebo, že Junior Boys jsou opravdu geniální a nebo, že Bannerova "Chopped and Screwed" verze je ještě o něco lepší než originální "Mississippi The Album" a Soundmurderer je opravdu tak hnusně drsně gabbaistický, jak jsem čekal.... Prostě jsem chtěl říct - chválabohu za tyhle seznamy, protože vás upozorní na desky, které by jinak zapadly.

Offtopic media: Konvergence k bulváru 2.

To, co Martin popisuje je jasně viditelné také na velmi smířlivých recenzích na hudební nahrávky domácí popové špičky, které produkuje hudební sekce kulturní rubriky pod vedením pana Vlasáka. Opěvování božské hvězdy Lucie Bílé, epochální kariéru Karla Gotta, chvalozpěvy na Chinaski nebo Daniela Hůlku. (Na druhou stranu je třeba dodat, že Vlasák a spol. se snaží sledovat, co se v hudbě děje, sice dýchavičně, ale přesto o míli vepředu před ostatními domácími periodiky). MF Dnes prostě chce být lidovým čtením pro nejširší davy a podřizuje tomu svůj obsah. I když mne napadá ještě jeden důvod - buď existuje příkaz zhora pro redaktory být více vlídnější k průměrnému vkusu, nebo prostě chybí osobnost typu filmové kritičky Mirky Spáčilové, která s elegancí dokáže rozdávat rány i do nedotknutelných národních model typu Hřebejk či Svěrák.

Offtopic media: Konvergence k bulváru

Už dlouho pozoruji konvergenci našich dvou nejčtenějších deníků (Blesk.MF Dnes). 20.1.2004 se obsahově shodly první stránky skoro na 100%. Pravda je, že Blesk má na první straně jen 2 články, ale i tak ... Jak Blesk, tak MF DNES se na první straně věnují kauze Bohdalová a STB a 104. narozeninám Churchilova papouška (!). Jediné co můžu dodat je: "Who cares?"

Jaký byl remix před mushupy?

Poslouchám "Daft Club" alias remixy mého oblíbeného "Discovery" mých oblíbených "Daft Punk" a přemýšlím jak vlastně vypadaly remixy předtím, než taneční scénu ovládly mushupy a pirátské remixy. Dokonce i remix "Aerodynamics", který si funkoví roboti z Paříže vystřihli sami, je bastardem mezi originálem a vokálem "One More Time".
V době, kdy remixy může doma dělat úplně každý je krutě obtížné vydat oficiální remix a prorazit s ním. Dokonce ani takový remixový king jako DJ Zinc se třeba s oficiálním remixem "Milkshake" může v klubech schovat sotva na záchodek před pirátským remixem stejné písně od Tigerstyle. DJové prostě hrají white label. Bude bastard pop znamenat smrt remixů? Dost těžko, spíše trochu pročistí scénu, která se zasekla na "slavných jménech" (provařený či nudný by mohl být další přívlastek) a přinese trochu vzruchu do té celkové zatuchlosti. Richard X, Mark Ronson a přijdou další a další... možná... snad.

btw: V hiphopovém undergroundu se chystají hned čtyři bootlegové pirátské verze Jiggova "Black Album". Prostě jim připadly beaty wack, tak udělali nové. Absolutní bomba ale bude mushup Jiggova kapesníčku na rozloučenou a bílého dvojalba The Beatles. To už bude opravdová soda!! Moc se těším!

Brit Awards 2004 aneb Pro každého něco

V UK vyhlásili dnes ráno nominace na prestižní ceny Brit Awards. Celý seznam si můžete přečíst třeba v NME, my přidáváme malý komentář.

Brit Awards se z celem dobrého nápadu vypíchnout v daném kalendářním roce nejzajímavější hudební projekty v UK s letošním rokem definitivně mění v nominace vzhledu břečky včerejšího sněhu (přesně takový, který je teď všude) a kličkování mezi různými zájmy. O ceny se musí zajímat teenageři (nominujeme Busted), fanoušci televizních soutěží (přidáme Will Younga), střední třída ve středních letech (šup tam s Dido), pamětníci zašlé slávy britského rocku (David Bowie) a na své by si měla přijít i rostoucí komunita fanoušků urban music (MisTeeq) a její undergroudnová odnož (ukažme, jak jsme in! a dejme tam Dizzee Rascala). No a v neposlední řadě se musí nažrat i retro publikum z periferie (rockoví klauni The Darkness - čtyři nominace). Britové si nevzali příklad z letošních osvícených nominací Grammy, ale důvod je jasný - Britové nemají být poslední roky na co pyšní. Pokud opravdu považují za desku roku "Permission To Land" The Darkness, tak bude pro nás pro všechny lepší na UK chvíli zapomenout. Alespoň nominace za taneční hudbu vypadají jakž takž. Ceny se budou předávat 17. února v Londýně.

2 watch in 2004

Přelom roku zakončíme článečkem o tom, na koho si dát v roce 2004 v hudbě pozor. Protože samozřejmě nesedím v redakci Face, Spinu, NME ani Source, kde mi pohunci pouští dema a mixtapes nepodepsaných hudebníků z ulice, musím vycházet z toho, co jsem si kde přečetl případně slyšel. O tom, jestli jsme se strefil rozhodne čas.
BBC vyhlásilo pořadí deseti nejžhavějších objevů, které podle hlasování hudebních kritiků a odborníků prorazí v roce 2004. Váha tohoto průzkumu stoupne, když se dozvíte, že loni předpověděli bombastickou kariéru 50 Centa, Seana Paula, Yeah Yeah Yeahs i Dizzee Rascala. A důležitý je i fakt, že většina hlasujících vlastně sama o slávě nováčků rozhoduje, ať už od psacího nebo nahrávacího stolu. Nuže, Sound 2004 předpovídá, že příští rok bude patřit partičce Keane, kteří svoji hudbu popisují jako "rock bez kytar" a ""Radiohead kteří předělávají A-Ha". Vsadit by na ně měli fanoušci britské kytarové melancholie i Radiohead. Na dvojce je skotská prog rock/indie partička Franz Ferdinand, kteří už stojí přímo na pokraji slávy, protože tento týden vydávají singl "Take Me Out". (Jejich předchozí počin ohodnotil Pitchfork plnou desítkou). Pokud vám leze post rock krkem, tak si vsaďte na garageového producenta Wileye z východního Londonu, o kterém jsme už psali. Mezi vyvolenými prý bude i nu-soulová zpěvačka Joss Stone nebo 70s retro-rockeři Razorlight.

Našim (a nejen našim) (ne)skromným tipem jsou Junior Boys, jejichž EPčko "Birthday" z nich udělalo miláčky indie kritiky. Kombinují podivné rytmické zašmodrchance ala Timbaland nebo Photek se soulovými vokály a jemným 80s retrem. Těžko popisovat,lepší slyšet. Nový ok nejprve přinese jejich nové EP "High Come Down" (na recenzi se pracuje)a pak také oufejme i celé album. Dodejme jen, že jsou z Kanady a vydávají na londýnském labelu Kin, nad kterým drží ochranou ruku Warp. O Kayne Westovi jsme už psali, takže jen dodejme, že "College Dropout" vychází v únoru a potom by měla nastat jeho vláda nad hiphopem vezdejším. Další žhavá jména, o kterých se píše v UK jsou Ludes, Hot Chip nebo Secret Machines. Immortal Technique (autor mixtape Revolutionary Vol. 1), má být další rapper z New Yorku, kterému se připisuje velká budoucnost.
Čas všechno vyřeší, říkají někteří, takže bez citace druhého verše téhle staré pecky od Prouzy, dodávám svoje oblíbené: uvidíme/uslyšíme.

Buzz album: Kayne West - College Dropout

Kayne West se pomalu stává nejžhavějším producentem na poli urban music, když třeba tento týden má v americké top 10 tři skladby, což se do nedávna dařilo jen The Neptunes. Brzy vyjde Westovo první album "College Dropout", kde se představí nejenom jako producent, ale i jako rapper. West - rapper chce možná být až příliš mnoho osobností rappového světa naráz - Big Boi na "Slow Jams", Eminem na "Heavy Hitters", Jay Z asi úplně všude. Sice není jako rapper absolutně nejdokonalejší, ale armáda hostů to napravuje (Mos Def, Ludacris, ODB, Freeway, Twista). A hlavně: za Westa mluví jeho dokonalý cit pro vystavění hitu. Co skladba na "College Dropout" to potenciální hit (a "Through The Wire" a "Slow Jams" už aktuální), což ale vždy nedělá dokonalé albu. Za pár týdnů bude West úplně všude, takže nezapomeňte, kdo o něm u nás napsal první!

West ještě nedorostl do očekávané nové velké postavy urban music, která by v sobě spojovala producentské schopnosti a rappové skills nejvyšší kvality. Možná už brzy, tak či onak v Roc-A-Fella konečně mají náhradu za Jiggu. Ostatně ten se objevuje v poslední skladbě desky : A slyšet ho se Saulem Williams v jedné skladbě, tak to je přímo blaho.

A ještě jedna oblíbená quota: " evn though i dropped outta school quick, i always had a PhD...a Pretty Huge Dick"

Big Single: LCD Soundsystem - Yeah!

Electro pop, discopunk, punk funk? Říkejte tomu jak chcete, tohle je nejoriginálnější zvuk, který vzešel z indie scény posledních několika let. Pár týpků v NY si řeklo, že i vlasatí, zamyšlení a vážní fanoušci indie rocku mají právo se trochu bavit a vytáhnout píst svých filosofických a existenciálních zácp. A tak vznikla scéna o které se zatím více psalo a mluvilo, než se poslouchala, prostě proto, že kromě pár singlů a kompilací bylo k dispozici zatím jediné opravdové album a to sice "Echoes" The Rapture. Deska poměrně rozpačitá, rozhodně neuspokojující požadavky definitivního (a definujícího) alba své doby. Teď se zdá, že brzy budeme moci "Echoes" uložit k ledu (a přestat přemýšlet "where did it all gone wrong"), protože přichází opravdoví vládcové nového indie rocku. LCD Soundsystem alias projekt Jamese Murphyho napínají své fanoušky skoro k prasknutí, když vydávají tracky rychlostí jedno EP ročně. Vše to začalo s "Losing My Edge" monstrózním bourákem, electro funkovým updatem s textem ala mushup "A Day In Life" a Hornbyho románem "Všechny moje lásky". "Give It Up" a "Beat Connection" (nová verze b-strany z áčka Losing My Edge). Nejnovější singl, který pronikl (zatím jen na internet) je "Yeah!", který shrnuje to nejlepší nejen z LCD, ale i z vlivného producentského dua The DFA. Chytrý taneční singl, který upomíná nejen na post punkovou/neo disco horečku konce 70. let, ale také na Daft Punk. Yeah (stupid version) dokonce končí kataklyzmatickým raveovým šílenstvím ala Josh Wink. Nevzrušivý Murphy pojmenovává, proč je indie rock posledních několiklet velenudnou scénou ("všichni o tom mluví, ale nikdo to nedělá") a ukazuje, jak se to má dělat. Sebevědomí The Strokes a ostatních fresh boys z newyorské scény a chytrost DFA prostě dělá divy. Skladba trvá devět minut (tedy tolik, kolik progdisco singly z konce 70.let), ale klidně by mohl být ještě delší. Instrumentální verze / remix "Yeah! (pretentious version)" zní jako kapela jamují ve studiu, kolem basové linky z Rolanda 909. Bůhví, co LCD a DFA chystají na společné album, ale vsadím se, že po tomhle singlu to bude nejočekávanější album roku. A to hlavně potom, co indie rockery přestali bavit Radiohead a tudíž překonali svoji "krizi mladých let".

Karl's 2003 WORST

Když už jsme u toho bilancování, tak proč se taky nepodívat, co se v minulém roce nepovedlo.
Seznamy nejhorších desek mají o trochu slabší tradici než ty o nejlepších, ale i přesto se jich letos pár urodilo. Takže, než se pustíme do toho mého, můžete juknout třeba do shitlistů EIL, Guitar Worldu, Rock View, Onion Music, do toho, co napsal Ryan Benharrise, portál The Milk Factory, prestižní Playlouder, nebo Epinions.

a nejhorší desky roku podle Karl Muzzik Labu jsou

Prince - N.E.W.S. Hodina jazzové onanie od někdejšího krále. Pro fanoušky funkového aristokrata jediná rada: NEPOSLOUCHAT!
The Darkness - Permission To Land To má Británie za to, že předloni koketovala s Andrew W.K.. Letos dostali ještě brutálnější porci zatuchlého a stupidního rocku jménem The Darkness. Špatně pochopený vtip, který kapele přerostl přes hlavu. V historii už se pár takových věcí stalo, například obliba Bee Gees, nacismus a Helena Růžičková.
Metallica - St Anger & Korn - Take a Look in the Mirror Tyto alba patrně udají v budoucnu tón "nové metalové autenticity". Vezměte nástroje, opijte se a běžte do studia nahrát nepřipravený materiál. A říkejte tomu návrat ke kořenům. Fanoušci Metallicy už na tom jsou asi hodně špatně, když přestali rozlišovat mezi dobrou a špatnou hudbou. Ostatně kapela už to nedokáže zhruba od poloviny 90.let.
MJ Cole - Cut To The Case Album, které shrnuje vše, co je špatně na současné 2stepově scéně, lépe řečeno na její světlé straně (když momentálně vládne darkside). "Cut To The Case" je pro UKgarage to, co byl "Saturn Returnz" Goldie pro drumbass - marným pokusem o legitimizaci žánru v jakémsi těžce pochopitelném "uměleckém" ohledu. Po vynikajícím první albu dost těžké zklamání.
Lamb - Between Darkness and Wonder Něco smrdí zatuchlinou. Model kapely - zpěvačka a producent už dnes slouží snad jen psychoušům u počítačů na středních školách, aby mohli balit krásné blondýny, které umí trochu zpívat.
Massive Attack - 100th Window Moc drog a málo pozitivních podmětů "makes 3D a nasty boy". Album tak nezajímavé, že ho mnozí dokonce poslouchají jako novou sólovou desku Sinead O Connor. A líbí se jim tak!!! Sté okno nechte zavřené a raději si pusťte komedii s Leslie Nielsenem.
Macy Gray – The Trouble With Being Myself Pekelná nuda. Nebýt Becka, usnete hned na začátku.
Beyonce - Dangerously In Love První tři výborné skladby a konec. Sacharinu, že by jste si s ní mohli sladit kafe a navíc z půlky obsahuje skladby, které už vyšly jinde.
a další: B2K – 'Pandemonium!,Dave Gahan - Paper Monsters, Peaches - Fatherfucker, Plaid - Spokes, LFO - Sheat, Evanescence - Fallen ...

Nejžhavější trendy&styly roku 2003

Grimey/8 bar
Špinavý a agresivní styl dominoval v tomto roce londýnskému hudebnímu undergroundu. Vychází z 2stepu (hlavně rytmicky, s naleštěnou scénou nemá společného nic), ale blízko má i k jungle nebo ragga. Poté, co So Solid Crew vyšuměli z undergroundové scény (prachbídné sólové projekty a druhé album), vzali vládu do rukou drsní mládežníci z východního Londýna. Léta živená pirátskými vysílačkami, vydala scéna konečně definující album a tvář pro mainstreamová média jménem Dizzee Rascal. Za jeho zády se krčila jeho partička Roll Deep Crew a jejich producent Wiley, nový miláček kritiků. Rytmicky nepolapitelná, zběsilá, drsná a nekompromisní, připomíná grimey scéna dění na hardcoreové/jungleové scéně počátku 90. let.

2listen: Dizzee Rascal "Boy In The Corner", Wiley "Ice Rink EP", Jammer "NASTY Crew mix", Slimzee & Femme Fatale "Streat Beats /Ministry Of Sounds mix" DJ Wrongspeed "Pirate Flava" (mixované záznamy z pirátských vysílaček).

Dancehall

Zhruba v srpnu to vypadalo, že dancehall úplně ovládl americkou urban music. Sean Paul byl všude a dancehall začali dělat i De La Soul. Vlivy jamajského dancehallu byly už delší dobu patrné třeba u Timbalanda, ale teprve letos definitivně prorazil. Navíc kromě úspěchu jamajských hvězd jako Wayne Wonder nebo Elephant Man, přinesl dancehall důležitou infúzi i do taneční hudby. The Bug nebo Soundmurderer jsou důkazem.

2listen: mainstreamový - Sean Paul "Duty Rock", Wayne Wonder "No Holding Back"
undergroundový - The Bug "Pressure", Vybz Kartel "Up 2 Dime"

punk funk
Ačkoliv to loni koncem roku vypadalo, že revival post-punkové disco/taneční hudby hrané kytarami zcela ovládne hudební scénu v roce 03, výsledkem nakonec bylo jen několik věčně odkládaných alb a hrstka zdařených singlů. Producentská dvojice The DFA sice pořád zůstává jednou z nejžhavějších producentů na scéně, ale s albem "Echoes" newyorských The Rapture potvrdili, že jim více sedí EPčka. (Možná, že vina je na hudebně nevyzrálých členech Rapture). Slibné byly singly Juana Macleana, novinka LCD Soundsystem a vyloženě cool mixy od přímo od The DFA.

2listen: DFA "Dance To The Underground", Black Dice "Cone Toaster EP", The Rapture "Echoes"

Crunk/Dirty SouthTěm, kdo se smáli Ludacrisovi a dalším wankerům z jihu vytřel tento rok zrak Lil Jon a jeho špinavější než špinavá verze jižanského hip hopu. Scéna ve které to vřelo už pěkně dlouho se letos na podzim a v zimě dočkala prvních obrovitých singlových žebříčků. Crunk je americkou obdobou grimey, intenzivní, naštvaná, ale díky odkazům na old schoolový hip hop a miami bass má blízko i ke klasickému macho pózování a užívání si života.

2listen: David Banner "Mississipi The Album", "Mississipi the Screwed & Chopped Album", "M2A: Baptized In Dirty Water", VA "Crunk & Disorderly" a singly, ve kterých se objevuje jméno Lil Jona, hlavně Eastside Boys "Get Low". Three 6 Mafia - Right Spinnes