Uprostřed hudební schizofrenie

Možná už bylo někdy ještě hůře, ale dnes jsem měl opravdu pocit, že se moje osobnost pomalu začíná štěpit na několik malých Karlů. Zjistil jsem z čista jasna, že zároveň a)píšu o nové desce finských noiseových bohů Pan Sonic b)poslouchám garageové remixy "Fit But You Know It" The Streets a zároveň se po očku koukám na DVD Beyonce Live in Wembley. A aby toho nebylo málo, tak se v discmanovi ještě točí nový singl Kelis, jenomže na zesilovači zrovna dostal přednost Mike Skinner a v jiném notepadu čekají nedokončené otázky pro rozhovor s Franz Ferdinand. Nejde o to, že bych se chtěl chlubit, co všechno poslouchám, jen jsem opravdu začal mít trochu strach, aby se to nějak nepodepsalo na mém duševním zdraví. Bývaly časy, kdy jsem si dával týdenní kůru bez jakékoliv hudby (a také ještě dlouho předtím týdny bez internetu). Ani jedno si teď prostě nějak nemůžu dovolit, tak mi snad aspoň pomůže to, že zítřejší celý den strávím nekonečnými hodinami angličtiny.