Buzz singles: Prodigy, The Roots, Petey Pablo

The Prodigy - Girls/Memphis Bels

Člověk si na týden odskočí a The Prodigy vydají singl. Zatím je to jen ultralimitovaný vinyl, ale i tak jsou to dvě první ochutnávky z "Always Outnumbered, Never Outgunned".
Musím říct, že je to rozhodně důstojnější comebackový singl než vetchá "Baby's Got A Temper" z loňského května. Výboerná je hlavně A-strana "Girls", ve které Liam ukuchtil mohutný electrorave s oldschoolovým beatem a basovou linkou, která vám bude trhat reproduktory. Jak je u Liama zvykem, skladba má neuvěřitelně hutný spodek s typickým breakbeatovým minimalismem. Pokud musím srovnávat, tak s Breathe, Break&Enter nebo Poison. Zdá se, že varování o návratu k Music For Gilted Generation musíme brát vážně a ačkoliv to není žádný superbomb singl, alespoň je to vrací zpět do hry. O vokál (samozřejmě řádně zdeformovaný) se postaraly anglické electropunkové děvuchy The Ping Pong Bitches, ale ve finálním mixu se skoro ztrácí. B-čko, instrumentálka Memphis Bells jsou snad ještě typičtější Prodigy, valivé breaky, tuny podivných zvuků, acidová b-line, prostě všechno co Liam pochytil na rave parties. Za čtyři minuty stopáže se ale nestane zhola nic zajímavého a také tomu chybí výbušnost a energie, kterou Prodigy měli. Na albu bude tenhle track ve vokálním mixu s německou electroclashovou pěvulí Princess Superstar. Nesuďme dne před večerem, celé album půjde ven až v srpnu. Uvidíme, kdy prosákne na internet.

Petey Pablo - Get On Dis Motorcycle ft. Bubba Sparxx

Timbaland se vrací po delší době se slušnějším singlem, ale nějak nesdílím nadšení různých bloggerů, kteří z Get On Dis Motorcycle šílí. Je to Timbův pokus o to udělat si vlastní crunk singl, což je po všech těch diwalli/dancehall pokusech příjemná změna, ale co naplat - Lil Jon to umí podstatně lépe. Beat má možná napodobovat bublající motor nějaké silné motorky, ale nějak mě nezaujal. Petey Pablo je silně b-čkový MC, něco jako Ludacrisův mladší brácha a ani Bubba v druhé polovině mu moc nepomůže. Na zadnici mě to neposadilo, ale možná to bude tím, že jsem nikdy nepropadl motorkám.

The Roots - Don't Say Nothing

A nakonec to nejhorší. Noví Roots s opravdu špatným singlem ze srpnové novinky "The Tipping Point". Hlavní slovo má sampl, který připomíná titulní melodii z Night Ridera (tisíckrát lépe a užitečněji použitý) a nic víc. Black Thought v refrénu předvádí, jaké to je mluvit, ale neříkat nic, i když raději to měl dělat naopak - mlčet a předstírat že mluví. Roots mají s "hitovými" singly problémy a tenhle je rozhodně nevyřeší. Shajt!

Ultimate Wedding MIX Tape

Na každého to jednou čeká, tak proč to neudělat hned... Zítra, tedy v sobotu (19.) se uskuteční svatební obřad, při kterém pojmu za manželku svoji přítelkyni Evu. Je to sice jen formální záležitost, ale nějak se nemůžu ubránit tomu, že to přece jen nějaký přelom v mém životě je. A abych si tenhle den nějak zapamatoval, rozhodl jsem se sestavit svůj ultimátní Wedding Mix. Při obřadě nám ho nepustí, na slavnostním obědě s rodiči ho taky asi neuslyším, následný svatební piknik s kamarády bude unplugged, ale i kdybych ho měl mít doma jen ve skříni s CDčky, tak to stojí za to. Jsem trochu nervózní, protože nejsem moc dobrý sestavovatel mixů, tak mi odpusťte že to třeba nebude úplně fungovat. Tak a tady je playlist:
01 Beyoncé Knowles feat. Jay-Z - Crazy In Love (3:57)

na úvod něco odpichového. Ačkoliv je to už rok, pořád se toho tracku nemůžu nabažit. U DVD "Beyonce Live At Wembley" zní jako znělka, takže jsem si ho při psaní recenze znova pořádně užil. No a navíc se do wedding mixu ten text taky pěkně hodí..

02 Kelis - Good Stuff (3:52)

Popové hvězdné války - Kelis vs. Neptunes v pekně odpichovém tracku. Kelis zatím nenatočila špatnou desku a tohle už je dneska klasika.

03 Anita Ward - Ring My Bell (3:25)

Jedna klasická disco pecka. Kdybych opravdu mixoval, asi bych ji nechal hrát tak dvě minuty, místo těch tří a půl.

04 Isaac Hayes - Truck Turner(2:44)

Jeden rychlejší funkový nářez v podání Mistra, kterého mladší generace zná jako Chefa ze South Parku.

05 N.E.R.D. - Run To The Sun(4:52)

Love Theme z "In Search Of", samozřejmě v té původní electrofunkové verzi.
06 Kelly - 09 Ignition (3:19)

07 R Kelly - 10 Ignition rmx (3:30)

Exkluzivní pecka od Kellyho, kde jsem se nemohl rozhodnout mezi první verzí a remixem až jsem zařadil obě. Text je naprosto neuvěřitelný, Kelly je patrně nadrženější než všichni pornoherci na celém světě dohromady. Místo, kde originál přechází do remixu je naprosto geniální.

08 Usher - U Got It Bad (4:07)

Můj all-time-best slow track od Ushera.

09 Twista - Slow Jamz Ft Kanye West and Jamie Foxx (4:05)

Westova pocta klasickým oplodňovákům se samplem Luthera Vandrose (nebo spíš Halla@Oatse).

10 Primal Scream - Higher Than Sun (3:38)

Měníme styl, z black music do acid rock'n rollu. Screamadelica pro mě zůstává nejlepší deskou P.S. a pochybuju, že se to někdy změní. A teď všichni společně "I found the higher state of grace..."

11 Innerzone Orchestra - Manufactured Memories (4:57)

Don detroitského techna Carl Craig a jeho geniální projekt "Programmed". Kosmický techno jazz jak má být!

12 !!! - Intensify (6:54)

Funková smršť od kapely, kterou si poslední měsíc pouštím skoro bez ustání.

13 The Polyphonic Spree - It's The Sun (5:33)

Asi třicetihlavý chór z Bostonu byl bombou loňského léta, spojuje gospelovou oddanost bohu s melodičností ala Beatles. Dechy mi připomínají Penny Lane.

14 Common - Aquarius (4:54)

S odstupem vidím "Electric Circus" jako jednu z nejodvážnějších hiphopových desek všech dob. Common dnes prohlašuje, že ji natáčel pod vlivem LSD a distancuje se od ní. Verš "Im getting married soon, walkin on clouds like Marry The Baboon" je samozřejmě velmi příhodný.

15 James Brown - A Man Has To Go Back To The The Crossroads (3:02)

A kdo jiný to může skončit než Godfather Of Soul osobně. Tohle pro mě byla ještě do nedávna neznámá píseň, líbí se mi tam ty mohutné aranže (Wesley?) a Brown v meditativní náladě.

Celkový čas: 62:02

a co se už nevešlo? Smashing Pumpkins - Tonight, Tonight;Aaliyah - One In A Million;The White Stripes - Cold Cold Night;Vybz Cartel - Sweet To The Belly;Beck - Everybody Gottsa Learn Sometimes;Beach Boys - God Only Knows;LSD Soundsystem - Losing My Edge (haha, ten název sedí), !!! - Pardon My Freedom (tak ten taky!);Curtis Mayfield - The Makings Of You;The Rapture - Open Up Your Heart

Česko hledá superproducenta

Tak o Superstar se mluví i na těch nejnepravděpodobnějích místech (vláda, obývací pokoj mých rodičů) a ačkoliv se tak trochu tvářím, že mě to nijak nebere, taky to sleduju. Tedy aspoň občas, televizi moc nevyhledávám a většinou mám v neděli večer jiný program. Viděl jsem tři díly celé a u zbytku aspoň rekapitulaci na internetu. Poprasku, který se kolem této reality show strhl, se nijak nedivím, protože jsem zažil, jaké šílenství ji doprovázelo v Británii. Není asi moc důležité jesli vyhraje Šárka, Aneta, Hynek nebo Vilém, ale už ten samotný fakt, že by mohli rozhýbat statickou českou pop music. V BMG asi ví, že Pop Idol po celém světě zvedl prodej desek, ale je to jaksi dvojsečná zbraň. Vítěz televizní soutěže zůstane zajímavý možná půl roku, pak bude muset prokázat, že dokáže být hvězdou i mimo nedělní večer. (To se v UK povedlo třeba Willu Youngovi.) Opravdová hudební hvězda ale musí mít hity. I f*ckin Lucie Bílá měla na začátku 90.let šňůru monstrózních hitů (Láska je láska, Hana Zaňa, atd.), které ji dostaly nahoru. A tady je klíčová otázka: kdo je nové superstar napíše? Nechci se mýlit, ale český pop prostě zoufale postrádá hitmakery a producenty. Předně je u nás mnohem běžnější formát autorské písně (napíšete si ji a zazpíváte sami), což souvisí s nelichotivým postavením českého popu. Zatímco ve světě proniká do popu i hudba mimo mainstream a mění ji, u nás je pop scéna hermeticky uzavřenou sortou svázanou pevnými svazky, které se vytvořily ještě před rokem 1989. Škoda že Neuwerth nebo Muchow se až na malé výjimky (Kryštof, Anna K) do popu moc nehrnou. Když už tu nějací kovaní pop autoři jsou (Michal David - pfuj!), je pro ně mnohem výhodnější psát muzikály, hudbu k filmům (Michal Dvořák, Ondřej Soukup) nebo k reklamám (všichni ostatní). Hledání nové hudební hvězdy nakonec pravděpodobně skončí na hořkém zjištění, že nemá co zpívat. Dobře, může skončit s coververzemi jako to dělají někteří Pop Idolové z jiných zemí, ale to není vstupenka na dlouhou kariéru, leda tak do klubu, kde vládnou Cszáková a Machálková. Pro příští rok by bylo možná rozumější uspořádat soutěž Česko hledá superproducenta, kde by soutěžili autoři popových skladeb. Stačilo by je nazývat čísly a na hlavě by mohli mít papírový pytel (ušetřilo by se za vizážistu), protože koho zajímá jak vypadá nějaký producent. Jinak by systém mohl být stejný, včetně Hvězdné pěchoty. Písně by zpívali nějací studioví přicmrndávači a v porotě by seděli opravdoví zpěváci. Vítěznou píseň by otextoval třeba Krchovský a zazpívala nějaká hvězda podle výběru autora. Howgh!!

A ještě jedna maličká poznámka. Místní soutěže Pop Idol zatlačily do pozadí mezinárodní soutěž autorských písní Intervision. Tam jde nejen o zpěv, tanec, image, ale také o píseň, která musí být původní. Ačkoliv finále obvykle zážitek pro masochisty (většina zemí tam posílá mentálně retardované jedince s hudebním vkusem záchodového prkýnka), občas se tam objeví někdo, kdo vypadá vcelku nadějně. Mimochodem, před dvaceti lety ji vyhrála jistá ABBA, letos zase Ukrajinka Ruslana, která si tím získala smlouvu s EMI a vítězná skladba "Wild Dances" už vyšla v UK na singlu. A teď pointa: Čechy se nikdy soutěže nezúčastnili. Jako snad jediná země v Evropě. Proč? Že by tam snad nebylo koho poslat?

Co teď dělá Jigga?

To fakt netuším, jen jsem četl post o S. Carterovi na mém oblíbeném I Love Music, kde se spekuluje, že Jay Z se chystá vrátit na rappovou scénu pod pseudonymem S. Carter (což je mimochodem jméno, které má napsané na svém daňovém přiznání) a prý už natáčí nové tracky společně s Dr. Dre. Mnohem víc se mi ale zamlouvá tato teorie, kterou se tam taky dočtete. Tak poslouchejte: "I heard he's tunneling to the core of the Earth where Tupac has designed a time machine they're going to use to alter history and make it funkier."

Buzz Album: VA - Grime (Rephlex)

Tak se na to podívejme, Warp vydává reedice starých disco fláků a jeho odnož Rephlex se vrhl na špinavý sound pirátských stanic grime. Tato kompilace už od začátku trochu připomíná narychlo sestavené kompilace firmiček, které se chtějí svést na vlně populárního undergroundového soundu. Vzpomínám na doby, kdy to (postupně) postihlo všechny londýnské breakbeatové scény speed garage, jungle, drum'n bass, big beat, tech step nebo two step (určitě jsem na něco zapomněl). OK, sound of now Londonu je teď grime a každého kdo má uši to musí vzrušovat a chce mít doma něco, co mu nemůže žádná policejní anti-pirate squadra vzít. Takže proč by se toho malé firmičky neměly chytnout, stačí ulovit nějaký odvar (za malé peníze malý producent) a vydat to s bombastickým oblalem. Jenomže Rephlex není jen tak ledasjaký label, který by si chtěl honit triko a tři producenti na disku zastoupení nejsou žádní okrajoví fasádníci. Plasticman, Mark One i Slaughter Mob jsou
vedle Dizzeeho, Wileyho nebo třeba Kanoa přední hlavy scény.
Teoretici na Hyperdub.com můžou být spokojení a my můžeme slintat. Beaty jsou opravdu neuvěřitelné, podobně jako jungle v době své největší slávy, je to mikroskopicky přesná práce pinzetoidního pokládání beatů do neuvěřitelných polyrytmií. Jenomže všem těm chirurgickým produkcím něco chybí a to něco je MC. Pokud víte něco o současné Uk garage, tak je vám jasné že bez MCingu je to poloviční zábava. Rozdíl mezi grime s a bez MCho je asi jako mezi masturbací a sexem. Obojí je v pohodě, ale to druhé je lepší. Když se přestanete divit práci s beaty tak to za chvíli začne připomínat drum'n bassový kolovrat. Možná se grime scéna brzy rozdělí na intelligent grime a tech grime, stejně jako kdysi jungle. A můj verdikt - je to sice moc pěkná kompilace, ale Dizzee i Wiley dokázali z mnohem primitivnějších beatů udělat mnohem působivější hudbu.

Mp34free do vašich uší!

Podblog Muzzik Labu věnovaný volně stažitelným audio souborům MP3 4FREE má ode dneška vlastní rádio. Hrají na něm tracky a mixy o kterých se na blogu píše a všechno to jsou legální mp3. Quido zatím krmí playlist vesměs pekně minimalistickým technem a clicks 'n cuts, ale brzy budou následovat i další naše oblíbené úchylnosti.

Uvítejte mp3 4free!

Said&done. Jak jsem slíbil tak jsem udělal: blog věnovaný volně ležícím mp3 je venku. Jmenuje s MP3FREE a já a quido na něm budeme mapovat jednak scénu mp3blogů, mp3 vydavatelství a také zveřejňovat odkazy na zajímavé internetové mixy, mashupy, případně přidáme i odkazy na promo mp3 zveřejňované přímo firmama. Pokud čtete Muzzik Lab, tak je snad jasné, jakou hudbu od nás můžete čekat. (Moje první příspěvky budou k nu/old school disco music, protože ta mi teď zrovna nejvíc skáče po reprácích, Quido zase bude chvíli psát o hip hopu než nás popadne zase něco nového.) Pokud se nepletu, tak je to vůbec první český mp3 blog, ale nechci se tvářit nijak důležitě, protože v tomhle případě je to český důležité asi jako turntablista na koncertě fuckin Oasis.

The Streets goodies

Jedno z pravdidel blogingu je nepsat o jedné věci moc často, pak to vypadá divně. ALe v tomhle případě si nemůžu pomoci. Musím říct, že s postupem času beru zpět všechny výhrady proti druhému albu The Streets a znova a znova se s Mike Skinnerem propadám do světa nefungujících telefonů, rozbitých televizí a každodenních pochybností. Když vás opakované poslechy omrzí, tak vždy ještě zbývá tradiční zábava b-stran a remixů. Venku je zatím jediný singl "Fit But You Know It", kde kromě originálu najdete i dvě chuťovky pro ty, kteří jsou věčně nespokojení. Na první verzi CD singlu to je výborný remix "Fit But You Know It" s novým rapem (ukázka. Na podkladu originálu se nic nezměnilo, jen refrén zpívá Tinchy Stryder a u mikra se střídá špička současných grime / garage rapperů - Kano, . Každý z nich patrně dostal za úkol vžít se do původní Skinnerovy role anglického floutka na dovolené v Ibize, který koketuje s jednou místní krasavicí. Kano to trochu obrátí, když rappuje "i thought she was on me, but she was on dick". Donae'o je OK, ale Lady Sovereign ho převálcuje hysterickou vložku. No a na scéně se objeví i Mike s geniální vložkou, ve který medituje, jestli si má nechat udělat kérku. Celé to vypadá, jako parta kamošů, kteří Mikea potkala ve frontě na "chips and drinks" na Ibize v originálu. No, však na to koukněte na videu.
Příspěvkem k příběhu desky je i regulérní b-strana "Soaked By Ale". Dokonce byla na původním promo CD, takže někteří novináři ji recenzují v rámci desky. Mike v ní pozoruje jednoho kámoše, typického pivního geezera, který kéruje do jeho Simone a navíc ho ještě polije pivem. Nakonec se v hospodě trochu porve a Mike to za něj musí žehlit. Moc by mě zajímalo, kdo v tom rappuje, protože Skinnie se tam objeví jen na chvíli. Beat vychází z Wileyho eskima (takové ty neptunovské kick + hi hat) a tak je tenhle track zdaleka nejvíc grime garage ze všech, které The Streets při poslední session natočili. Nechci se mýlit, ale najdete ho na nějakém speciálním singlu "Fit But You...". Neznámý původ má "chips and drinks remix" od DJ Dead DJ, který připomene screwed&chopped remixy z druhé strany oceánu. Zato oficiální remix Futureheads mě moc nenadchl. Je to pokus udělat z The Streets nějaký odvázaný indie rock ala Fountains Of Wayne, což je dle mého názoru trochu pomýlený postup. Na jedné verzi singlu je také Don't Mug Yourself (Remix by donae'o), který připomíná Zinkův pokus o spojení drum'n bassu a garage. Moc pěkné, ale teď jsme už trochu jinde, že...
A ještě jsem chtěl napsat, že se mi moc líbilo video k originální verzi. Mike na něm prohlíží v sychravém podzimním Londonu fotky z letní Ibizy, kde vydíte celý příběh jeho letní dovolené. Podobně jako u jiných jeho videí platí, že je dobré dávat pozor na detaily. Obě videa jsou na stránce Streets, ale musíte se tam přihlásit (je tam od pátku i video k novému singlu "Dry Your Eyes"). Volně jsou k vidění třeba Vivě.

Velká hiphopová loupěž

"I Don't Wanna Know" Mario Winanse se pomalu stává nejhranější urban music skladbou počínajícího léta. V USA je už dva měsíce za Usherem na dvojce a čeká na to, až ji konečně pustí na jedničku, v Británii půjde na jedničku velmi pravděpodobně v neděli večer. Co je ten buzz zač? Winans, který pochází ze slavné rodiny gospelových pěvců je novým objevem P Diddyho a má probudit z mrtvých jeho label Bad Boy. Notoriouse se z hrobu vytáhnout nepodařilo, Diddy aspoň přemluvil k návratu ex-kazatele Ma$e a všechny svoje akcie šoupl na Winanse. A nebyl by to Diddy, aby si nepomohl nějakou všivárnou. Když si "I Don't Wanna Know" poslechnete, hned víte, která udeřila. Chvíli přemýšlíte, kde jste ten sampl už slyšeli a pak na to přijdete -The Fugees a jejich asi největší pecka "Ready Or Not". Přesně tak, Diddy si patrně myslí, že jsme si hiphopové klasiky už vykouřili z hlavy (ostatně, Wyclef, Laureen a ten třetí na tom vydatně pracují!). Sampl je použitý na vlas stejně jako ve zmíněném tracku Fugees, navozuje temnou apokalyptickou atmosféru, do které si celkem slušný Winans (hnaný ovšem před hlasový modulátor, který ho má ještě vylepšit) cosi brblá. Dokonce i beaty jsou podobné jako u "we used to be number ten..." a chvíli máte pocit, že posloucháte remix klasiky a honem běžíte oprášit svoji starou kazetu/cd "The Score". Celá věc ale není tak jednoduchá. Původně ten sampl patřil do skladby "Boadicea" (ze soundtracku "Sleepwalkers") irské pěvule Enye (oh, how much i hate u!), kterou 'Clef a spol. nějak opomenuli poctít kredity. Enya je zažalovala a vyhrála nějaké prachy, takže si teď už na ni nemůže kdejaký týpek z ghetta vyskakovat. Diddy ji rovnou uvedl jako featuring hned vedle sebe, takže Enya získává bez konkurence cenu za nejbizarnější debut v hiphopovém žebříčku posledních tisíce let. Jak se asi mezi svalnatými černochy cítí, co?