Ještě jednou Mute

Trochu jsem to popletl, když jsem na Mute hodil špatnou politiku při zastupování malých labelů (XL, Ninja Tune, PIAS). Pravda je, že už čtyři roky jsou tyto vydavatelství v "péči" CDirect. Šeptá se o tom, že CDirect je značně velmi chudá a na propagaci (tj. promo CD) nemá zdroje. Mute UK je v současnosti pod EMI a ani oni promoCD zrovna nesrší, ovšem problém je prý podle jiných zdrojů v tom, že britská Mute není příliš ochotná investovat do propagace v zemích, kde se prodá minimum CD. Tak vidíte, je to něco jako začarovaný kruh. Firmy nepropagují alba, která se neprodávají a alba se neprodávají, protože není žádná propagace. Ach ouvej.

Utajení Liars

Safra safra safra. V úterý hrají v Praze na strahovské 007 The Liars, jedna z klíčových kapel současné newyorské punk/funkové scény (check out jejich hodně divné, ale hodně dobré aktuální album They Were Wrong, So We Drowned). Možná to má být utajený koncert a možná jen nečtu noviny a nedívám se na plakáty, každopádně jsem se o něm dozvěděl až z mailing listu krasnej.net. Jako předskokan bude hrát domácí sestava Lyssa (bohužel neznám) a Michal Marianek z MuteME. Nakonec je utajení koncertu jen důsledkem absurdního chování české pobočky Mute (kde Liars vydávají), která dusí zajímavou hudbu tím, že totálně kašle na novináře a nechává obvykle zajímavé projekty ať se nějak k posluchači dostanou samy. Za situace, kdy má české Mute v katalogu i spoustu malých labelů z těch nejslavnějších XL, Ninja Tune, je jejich dobrá práce jednoznačně pozorovatelná na silné retardaci českých posluchačů, kteří jsou opoždění jako dítě, které celý den sleduje TV Nova.

Film overdose

Příští týden se chystáme s manželkou do Uherského Hradiště. Pokud ve zdraví odevzdám články do His Voice (polský hip hop nechci prosím nějaký čas slyšet :) a přežiju víkendový sraz redaktorů Musicserveru v šéfredaktorově domě (těším se, těším se!), tak mne následující týden čeká filmové předávkování na Letní filmové škole v Uherském Hradišti. Naštěstí si moje tělo vytvořilo proti množství filmových podnětů vlastní obranu. Když v sále zhasne světlo, automaticky mi padají oči a neodvratně usínám. Už jsem tak před pár lety prospal Karlovy Vary, několik projekcí na FF MU a naposledy Seminář japonského filmu ve Veselí. Co mne ale určitě probudí, budou projekce tří slavných klipových režisérů Gondryho, Cunnighama a Jonze. Snad poprvé v Čechách se budou veřejně promítat jejich DVD (psal jsem o nich kdysi v březnu) a celé to bude uvádět Pavel Klusák. Stránka LFŠ je těžce chaotická, takže na ní patrně nic nenajdete a program se stejně bude ještě stokrát měnit, ale pokud v UH budete, rozhodně si to nenechte ujít. A navíc se tam třeba i potkáme! (Mne poznáte, neboť jediný, budu mít v kapse noviny, já na hlavě budu mít čepici, kravatu a v ruce krabici...)

UKGarage in permanent use...

Na BBC 1Xtra zvolili nejlepší garageový track všech dob. UKGarage.cz o tom přináší zprávu. Nic proti posluchačům 1Xtra, ale já mám na věc jiný názor a tady je můj vlastní žebříček. Jak to tak vidím, tak už jsem skoro ukgarage veterán, prošel jsem si dobu ranného two stepu (ok, i speedgarage, ale to už jsme trochu někde jinde) od Craiga Davida a Artful Dodger, přes cheesy věci jako Luck&Neet, návrat do pozemí se Stickym nebo Zed Biasem, další vlnu popularitu s garage rapem So Solid Crew a The Streets až po grime, sublow či whateverthefuck, jak to kdosi nazval na slsk. Nemůžu si pomoci, ale pomalu to vypadá, že garage poslouchám déle než drumbass a ještě mne nepřestal nudit. Rytmické variace a nové a nové elementy, které do sebe tato londýnská scéna vstřebává, z ní prostě dělají něco naprosto výjimečného. Doufám, že budoucnost ukáže, že ani to všechno co je o pár řádků níže nebylo všechno. A za dalších pět let zase neshledanou.

Karl's Garage Top 20

1. Dizzee Rascal - I Luv U


2. Sticky ft. Ms. Dynamite - Boo


3. The Streets - Has It Come To This


4. Oxide & Neutrino - Bound4Reload


5. MJ Cole - Sincere


6. Jammer ft. D Double D - Birds In Da Sky


7. Dizzee Rascal - Jezabel


8. Wiley - Eskimo


9. So Solid Crew - Ride With Us


10. DJ Zinc - 138 Trek


11. Pay As You Go - More Weed / Know We


12. The Artful Dodger ft. Craig David - Re:Wind


13. Roll Deep - Bounce


14. Kano - Boys Love Girls


15. DJ Luck & MC Neat - Little Bit Of Luck


16. Zed Bias - Neighbourhood


17. Brandy & Monica - The Boys Is Mine (Architects RMX)


18. Dizzee Rascal - I Luv U (Rmx Feat Sharky Major and Wiley)


19. Davinche - Grimey


20. The Streets ft. Kano, Miss Sovereign - Fit But You Know It (Remix)

Nejlepší autorská alba po mě nechtějte, rozhodovat se mezi Original Pirate Material a Boy In The Corner by mi zabralo další týden. Následuje alespoň seznam tří mých nejoblíbenějších mixů. V této oblasti jsem ovšem, přiznám se, trochu pozadu.

1. So Solid Crew - Fuck It!


2. Jammer - N.A.S.T.Y. Crew


3. Dj Hatcha - Dubstepers

Allmusic v novém kabátě

Bezkonkurenční pomocník hudebního redaktora v nouzi - server Allmusic.com - změnil tvář. Nejméně pět let je pro něčím jako hudební biblí, do které jsem nahlédl denně snad stokrát. Učil jsem se v ní rozlišovat různé hudební žánry, oddělovat klasiku od zapomenutelných desek a hlavně nasávat skoro linneovsky zpracovaný systém hudební evoluce. Kolikrát jsem se strachoval, že ji zpoplatní, zruší nebo změní, až se to stalo. To první jen ve velmi malé míře, po registraci je vám pořád dostupná drtivá většina informací. Trochu horší je to s tou změnou. Starý layout byl dokonale přehledný, v tom novém vždy přibyl na jëdnu hledanou informaci jeden klik navíc. Zbytečné flashe stránku zpomalují (ten otřesný hned vedle loga snad dlouho nepřežije) a nové featury mi zatím nevynahradili naštvanost, že budu muset měnit svoje zavedené cesty po této encyklopedii. Zajímavý je Top Artist Searches (na jedničce aktuálně The Cure! :), streamy samplů jsou solidně vybrané, Editor's Choice zbytečně zabírá půlku první strany a
Čtu debaty na ILM (1, 2, kde někteří snovají konspirační teorie (Allmusic koupil Microsoft!) a jiní navrhují alternativy pro internetové hudební encyklopedie.
Jednou z nich je například www.mp3.com (ehm, stránka se slavnou historií, že?), která nabízí podobnou encyklopedii jako Allmusic, ale protože nabízí i digitální downloady, preferuje hlavně velké značky. Nabízí ovšem také zajímavou službu Musicvine, který vám najde interprety bízké a bližší vašim oblíbeným (jako custom tam mají Jay Zho). Tigersushi kdysi chtěl Allmusic konkurovat a to hlavně na poli hudby mimo mainstream, ale poslední dobou to vypadá, že to je příliš obtížný úkol.

Mimochodem, někteří moji kolegové Allmusic nemají rádi a tvrdí, že zkresluje pohled na hudbu (no možná, je opravdu trochu totalitární, to je pravda) a že je tam spousta chyb. Zároveň jsem si všiml, že někteří jiní ho přímo opisují, aniž by zkusili i jiné zdroje (taky jsem to občas udělal, je to tak jednoduché!). Samozřejmě, že selhává v oblasti drtivé většiny ne angloamerické hudby, případně těžce undergroundových scén, ale asi ho budu používat i nadále. Koneckonců, všechno je to tam tak krásně ZADARMO. Ale budu také doufat at a doufat, že další změna už dopadne dobře. Případně, že bratříček Allmovie.com dopadne lépe.

Dillinjův sound!

Dillinja AKA The Great Bass Destroyer se nás všechny hodlá odměnit po letech čekání výběrem svých největších tunez ze zlaté éry drumbassu. Jmenuje se to "My Sound (1993-2004) a je to ven na Valve. Je to super pozornost pro lidi jako já, kteří prostě nejsou schopni pochopit, kam se tenhle génius propadl a s kažým dalším releasem čekají bombu. A samozřejmě marně. Dillinja je pro mě synonymem špinavého undergroundového dnb, mnohem více než Goldie, Roni Size nebo nedejbože 4Hero a stačí jedna basová linka a zpět se mi vrátí všechny vzpomínky na roky 1994-1996, kdy jsem byl do tohoto zvuku zblázněný. Teď tedy konečně už zádné bootlegy, žádné vinyl only, žádné pochybné mp3, ale jen stříbrný disk s Dillijovým klasikami. Ano, přesně tak, mluvíme o veledůležitém rytmickém inovátorovi, který vydával zásadně na vinylu, kromě několika skladeb na výběrech (Metalheadz, Prototype, V) nebo v mixech jiných DJů. (btw. Dillinja sám nikdy jako DJ nevystupoval!) Ačkoliv měl hned od začátku smlouvu s London Rec., jeho první album "Cybotron" vyšlo až v roce 1999 a to už z jeho zašlé slávy byla jen polovina. Společné desky s Lemonem D (producent jehož talent je blízký nule) mi nikdy moc nešmakovaly, řekl bych že právě Lemon D je zodpovědný za to, že to s Dillinjou šlo tak rychle s kopce. Ani tracky, které byly později klubové hity jako "Tudor Rose" nebo "Live Or Die" mi k srdci moc nepřirostly. Tady je tracklist:
1. My Sound (Intro)
2. Forsaken Dreams
3. Friday
4. All The Things
5. Sovereign Melody
6. Acid Track
7. In The Grind
8. Angels Fell
9. Rain Forest
10. Hard Noise
11. Mutha F*cka
12. Tudor Rose
13. Thugged Out
14. Threshold.
OK, je tam pár věcí z doby, kdy si Dillinja myslel, že všechno zachrání ženskými vokály (trochu pomýlená myšlenka), ale klasické cuty tam nechybí (a teď mám na mysli Angels Fell - legendární debut na Metalheadz, asi nejslavnější track Acid Trak, Threshold nebo jedna z nejbrutálnějších basových linek v dějinách hudby v Hard Noise) . Co mi chybí? Předně jeho nejlepší vokální flák Nasty Wayz, rytmický trip Deadly Deep Subs, nářez Rhytmic Trip, Silver Blade z Grooveriderova labelu Prototype,  Armoured d a Fluid z jeho vlastního labelu Test nebo Tear Down Tha Place, nejblíže kdy byl D. dancehallu a ragga. A nejvíc mi asi chybí Warrior Jazz, perla z prvního Metalheadz boxsetu. A aby toho nebylo málo, tak bych přidal ještě jeho junglovou parádu Sallesai, kterou ovšem vydal jako Trinity. Jak tak koukám, klidně bych si z toho mohl sestavit ještě jedno bestof album.
Zvláštní pozornost si zaslouží i Dillinjovy oficiální remixy, které zatím zůstávají schovány na singlech nebo dubplatech. Mezi nejlepší bych zařadil Krust - Angles (Dillinja_Remix), Future Forces (což je pokud se nepletu Photek) - Strontium Jazz (Dillinja RMX) nebo DJ Die - Autumn (Dillinja RMX). Interesantní jsou remixy, které Dillinja dělal pro mainstreamové projekty v době, kdy byl prostě tak silně in že si i Bjork nebo Faith No More mysleli, že by bylo dobré mít jeho remix. Samozřejmě, že vesměs brutálně hardcoreový remix stejně nikdo nehrál, ale Dillinja se stal pojem. Jen tak namátkou - Amon Tobin - Regular Chicken (Dillinja Mix), Faith no More - Ashes to Ashes (Dillinja Mix), DJ Krush - Only The Strong Survive (Dillinja Mix),  Funki Porcini - King Ashabanapal (Dillinja Mix), ne příliš povedený remix Cover Me pro Bjork nebo z poslední doby Basement Jaxx feat Dizzee Rascal - Lucky Star (Dillinja Remix).

Čí je rock'n'roll?

Tento týden si hudební fanoušci připomněli padesát let ode dne, kdy Elvis Presley nahrál ve studiu Sun "That's Alright Mama" a de facto tak zahájil éru rock'n'rollu. Samozřejmě, že ne všichni slavili. Černošští teoretici si samozřejmě nenchali ujít tuto příležitost, aby trochu naštvaně zopakovali, že Elvis rozhodně první nebyl. Odebírám newsletter stránky, která se věnuje zlaté éře černošské hudby Soul Patrol a tak jsem se dozvěděl o průběhu diskuze o původu rock'n'rollu, kterou jeden z jejich redaktorů vedl na BBC. Sami si ji můžete poslechnout jestli chcete, zatím vybírám následující citát, který myslím dobře vystihuje, co si na Soul Patrol myslí o Elvisovi. "BOY! It's so hard to believe that you still have this stupid ass Elvis fans not wanting to give it up. That mf DID NOT create Rock & Roll. Hell, every hit he had has a cover of some black artist."

Elvis je pochopitelně hudební fenomén první třídy, což je prostě historicky nepopiratelné. Nepochybuji, že jeho hudba skutečně vychází z té černošské (ostatně Elvis vždy černošské umělce velmi ctil a nedá se říci, že by nějak černé základy své muziky popíral - stejně jako o pár let později Beatles), ale rozhodně bych nesouhlasil s tím, že ji prostě ukradl. Elvis si jednoduše půjčil černošskou hudbu a tak trochu z ní vytřepal to černé. Hlubokou duchovnost i syrovou sexualitu vyměnil za neurčité rebelství v mezích maloměšťácké morálky. Zrodil se tak rock v jeho předstírané špíně, falešné hloubce a špatně nasměrované energii. Rock pro mne vždy byl synonymem středostavovské představy o revoluci, bezpečné jako rozkopávání odpadkových košů po půlnoci. Už ve své době byl Elvis skandální asi jako dnes je skandální Pink nebo Rebeka. S jedním malým rozdílem - tehdy si ještě své skandální umělce fanoušci sami vybírali a Elvis byl prostě po ruce, zatímco dnes je jim rafinovaně servíruje šoubyznys.

Elvis je ale samozřejmě hlavně zosobněním amerického snu. Afroameričané ale mají svého vlastního Elvise, jmenuje se James Brown a proto toho bělošského nepotřebují. Stejně jako Elvis "vynalezl" rock'n'roll, tak Brown "vynalezl" soul. Paralelní - černošské - dějiny rocku tečou trochu jinými koryty a pokud někomu to elvisovské nevyhovuje, tak není důvod proč se nevrhnout do toho druhého. A už tomu nemusíte říkat rock ale třeba funk nebo rhythm and blues. Možná to bude důvod proč mám z Elvisovy diskografie nejradši jeho černošskou baladu "In The Ghetto". Řekněte sami, nemohl Elvis složit afroameričanům větší poklonu než je tento song?

Zpátky na Zemi...

Ve středu jsem si společně s posádkou Groove vyjel do německého Stuttgartu na koncert George Clintona a jeho Parliament/Funkadelic. Bylo mi jasné, že když je neuvidím teď, už se mi to možná v životě nepodaří a tak jsem neváhal ani chvíli. Byl to obrovský zážitek, umocněný tím, že před Clintonem vystupoval jeden ze tří vynálezců hip hopu Afrika Bambaatta a bývalý klávesák Prince Amp Fiddler. Fiddler a jeho band publiku slušně nažhavili všemi možnými triky z pokladnice černošské hudby, Bam měl trochu problémy s technikou a přišel jako obyčejný DJ po živé kapele, takže přijetí bylo trochu vlažnější než by se slušelo na legendu takového kalibru. A pak nastoupil Clintonův band a zbořil dům. Velký šéf se osobně objevil asi až po patnácti minutách, aby na nás spustil snad půlhodinovou verzi Flashlight. V jednu chvíli pařilo na pódiu snad dvacet muzikantů a nemusím snad dodávat, že to byl masakr. Nejsilnější asi při Maggot Brain s neuvěřitelným sólem na psychedelické housle od mladičké Lili Hayden. Překvapení? Clinton nezpívá, ale jen tak neartikulovaně řve do mikrofonu něco jako text. Ale co, na zpěv měl asi šest dalších lidí, takže to nevadilo. Trochu mne zklamalo málo funky rekvizit na pódiu. Že nepřiletí Mothership se asi dalo čekat (ale já jsem až do poslední sekundy doufal!), ale že Clinton bude vystupovat jen ve své růžové paruce a teplákovce? Nejděsivější byl v tomto ohledu Michael Hampton celý v bílém v jakémsi kovbojském honču. Němečtí fandové byli trochu chladní, naplno se pařilo jen těsně před pódiem. A místo které pořadatelé vybrali bylo snad úplně nejujetější věcí celého večera. Celý funkový nářez se konal mezi skleněnými a ultramoderními budovami obří banky. Koncert byl součástí jazzové festivalu LBBW, takže je vlastně dobře, že tuhle podívanou někdo zaplatil.


Velkou reportáž právě píšu pro Musicserver, zatím pro opravdové fanoušky asi desetisekundový záznam z finále Maggot Brain. Ten obtloustlý bezdomovec je opravdu Clinton :)) Btw, potkali jsme po koncertě ještě Bernie Worrella, klávesáka, který to s Clintonem táhne od začátku a je to opravdu pěkný psychouš. V sestavě byli z klasických členů Fukadelic i Gary Shider a Michael Wayne Hampton. Když jsem jel z Prahy, tak jsem se v MFDnes dočetl, že 5.září bude v Praze James Brown. Tak už se moc těším na to srovnání!

Do it fast! (nové desky rychle)

a stručně. Většinu z nich budu pravděpodobně psát ve velkém, takže teď narychlo jen první imprese.

The Roots - The Tipping Point - po velmi slušném posledním albu se oslavovaná partička kolem ?uestlove z Philly vrací s novinkou. Od šéfů Sony asi dostali pěkně za uši a tak nové album je návratem do pohodlných vln tradičního hip hopu, což naznačil už první singl. Ortodoxní headz budou album milovat, já jsem u něj usnul. Celkově značně nevzrušivé album, které postrádá pecku typu "Seed ver. 2".

Brandy - Aphrodisiac - čokoládová krasavice měla ve studiu Timbalanda i Kanye Westa, ale nevytěžila z toho bohužel skoro nic. West alespoň vytáhl silný singl "Talk Abour Our Love", Timbo až příliš často recykluje sám sebe ("I Tried" je už "Cry Me A River" číslo tři), "Who Is She" zase "Un 2 The Music". Povedl se mu bhangra kus "Come As You Are" a pro ironiky v nás i "Should I Go", kde mohutně sampluje "Clocks" od Coldplay. Brandy bohužel skladbu shodí absurdní meditací nad tím, jak ji hudební průmysl dusí. Co je horší je to, že zpěvačka se po celé album utápí ve futuristických beatech a multilayeringu svého hlasu (panebože, chvíli to zní, jako kdyby Timbo nechal Brandy naklonovat!). V porovnání s Aaliyah bledne Brandy jak po peroxidu. Čekal jsem víc.

Jazzanova - Mixing - zatímco Kompakt slaví stý release, spřízněný Sonar Kollektiv vypopuští mixované CD Jazzanovy. Známí perfekcionisté na něm míchají jazzy hiphop s rare groove a svým vlastním kyselinovým nu-jazzem, až máte na chvíli pocit, že jste se ocitli v nějakém luxusním erotickém salónu. Tohle budu poslouchat až mi bude padesát a budu chtít klid a životní jistoty. Odkládám do police "důchod" společně s tlustými knihami a sentimentálními filmy.

Buzz Album: Campaq Velocet - It's Beyond Our Control

Ve stopách !!! pochodují do mých uší Campag Velocet a jejich novinka "It's Beyond Our Control". Týpci z Manchesteru a Londýna se vezou (a nebo tlačí?) vagón jménem punkfunk a vysílají do světa po pěti letech nové album. Nikdo je nechtěl, nikomu se nelíbili a tak museli počkat, až lidé znovu začnou milovat jednoduché kytarové groove. A dočkali se! "It's Beyond Our Control" je stejně neodolatelným spojením kytarovek, punku a tanečních rytmů jako "Louden Up Now" nebo "Franz Ferdinand". Pekelně groovy pecky jako "Ain't No Funky Tangerine" a "Motown Chic" mají sílu ranných fláků Madchesteru a chytlavost The Clash. Nějaké zápory? Dva nedomyšlené instrumentální jamy a připomenutí toho, že pořád nemůžu najít kazetu jedničky The Stone Roses.

Franzie, Take It Out!

Franz Ferdinand jsou poslední dobou moji miláčci. Rozhovor s nima se nějak zasekl, asi mají důležitější věci než odpovídat na moje otázky, ale o moji velkou přízeň zatím nepřišli. V mailové korespondenci s Pavelem Smutným z Bristolu (checkout his blog, přišly dnes na přetřes různé remixy "Take Me Out" a tak, abychom si to nenechali pro sebe, tady je maličký průlet různými verzemi této písně (zatím jeden z nejlepších singlů roku, dle mého skromného názoru).

Take Me Out (Naum Gabo Mix) - trochu do house, trochu do trance, 4/4 rytmy doplněné dreamy plochami, ale také překvapivým důrazem na vrstvené kytarové riffy. Slušné, ale nijak překvapivé.

Take Me Out (Morgan Geist Re-Version) - výrazně vytažená basová linka připomíná zároveň g-funk a madchester, pomalý rytmus přidává body prvně jmenovanému, acidové syntezátory tomu druhému. Mezihra v polovině s mimozemsky efektovanými hamondkami si zaslouží klobou dolů. Ta pasáž si o něco podobně psychedelického přímo říká! Výborný, nápaditý remix.

Take Me Out (Fake ID Taken It Too Far Mix) - kytarové vazby, které končí až v Sonic Youthovském pištění zakončí první třetinu, která se pak promění na syntetickou onanii levných 303, aby zhruba v polovině konečně nastal čas na původní riff. Zbytek je už jen zrychlená refrénová pasáž modulovaná, propípaná a na konci ještě zvrstvená. Strukturně zajímavě podaný remix, který by mohl některého fanoučka FF trochu vyděsit...

Take Me Out (Milkshake Remix by ThriftshopXL) - ...což dvojnásob platí o pseudo-Neptunes remix. Jde vlastně o klasický mash-up, který má ale výborně obroušené hrany a je vidět, že autor zvládá latinu na výbornou. Možná se někde Kelis a FF potkají face2face a dají si to naživo :)

Take Me Out (Daft Punk Remix) Toto spojení slibovalo hodně, ale Dafts se na oficiálním remixu, který vychází tento týden ve Francii, moc nepředvedli. Jako kdyby nevěděli, co si se skladbou počít a většinu času ji prostě nechali být tak jak je. První minutu přidal jen pár lupanců a práskanců, které jsem svedl na slabé baterky ve sluchátkách, až kolem 01:30 přidali svoji 303 modulaci, což je nakonec jediné vylepšení skladby. Tohle, že má být remix? Fuj!

Take Me Out (Scissor Sisters version on Jo Whiley's Live Lounge BBC Radio One) Newyorské sestřičky, spřízněné s FF šmrncem postmileniální dekadence, si z "Take Me Out" udělali baladu ala Elton John stylem, který by nikdo jiný nezvládl. Z rychlejší střední pasáže si udělali vaudevillový hopsánek a aby se ve 2/3 znovu vrátili ke klavírnímu soulu ala Stevie Wonder. Uf, moc pěkné. Opravdu.

Další goodies na audio sekci jejich webu.

Hudba pro kritiky

Je několik kapel, které vzrušují kritiky, ale běžný posluchač se po nich ani neohlédne. Jistý Loren Jan Wilson se v rámci své diplomové práce rozhodl složit/naprogramovat hudbu, která by se nejvíce líbila redaktorům internetové indie bible Pitchfork. Jeho stránka
www.pitchformula.com je detailním popisem tohoto projektu. Udělal to velmi jednoduše, naprogramoval a naplnil databázi recenzí z Pitchforku (celkem 5575 článků), načež z nich vyextrahoval co mají autoři statisticky v největší oblibě. No a pak to prostě zhudebnil. Výsledné dvě skladby jsou ke stažení tady a tady. Zní trochu jako Placebo zkřížené s Radiohead a Dntel, jenomže sakra, není to opravdu přesně to, co se redaktorům Pitchfork líbí! Redakce Pitchfork zatím žádný komentář nezveřejnila, ačkoliv by to bylo rozhodně velmi zajímavé.

Timbo sampluje...

Venku je nová Brandy, deset tracků pro ni napsal Timbaland. Ještě jsem neslyšel, ale čtu na ILM první ohlasy a podle nich Timbo v jedné skladbě sampluje "Clocks" od Coldplay a aby to nebylo málo, tak Brandy v ní cituje "Sparks" od stejné kapely. V "I Tried" prý dokonce Timbo sampluje Iron Maiden, což už mi přijde jako těžká soda. Funny shit.

Kanye West featuring Jesus

Kanye West vydává jako třetí (nebo čtvrtý s Slow Jamz) singl z "College Dropout" magnificentní Jesus Walks a zasloužil by si s ním skórovat pořádně vysoko. Bohužel je to všechno jen ne yo-ordinary-hiphop-single a pokud i s tímhle vysoce spirituálním trackem uspěje, pak klobouk dolů. Amerika je sice na oko nábožensky založená země, jenomže zároveň učí své lidi být velmi opatrné v proklamaci svých názorů ohledně náboženství. Mluvíme o zemi, kde vánoční svátky nazývají holiday season, jen proto aby neurazili ty, kteří je neslaví. Křesťanské stanice a křesťanská hudba na nich (od country po metal)mají slušnou posluchačskou základnu, ale do mainstreamu nepromlouvají. Takhle otevřeně náboženský track to pak v boji o co největší airplay nemá vůbec jednoduché. Ostatně West to zmiňuje v tracku sám: So here go my single dog radio needs this/They say you can rap about anything except for Jesus/That means guns, sex, lies, video tapes/But if I talk about God my record won't get played Huh?... Netradiční skladba si žádá netradiční video. Osobně jsem byl hodně zvědavý, co West vymyslí. Těžko čekat, že v klipu pro takovou skladbu budou pózovat blondýny v bikinách a gangastas v řetězech...

"Jesus Walks Video" nakonec vychází v třech (!) verzích. První - opatrnější - rotuje na MTV a BET a West je v klipu za kazatele, který rappuje s pomocí gospelového sboru v kostele, kde nakonec uvítá prostitutku, drogového dealera a vraha, které anděl přivede ke spáse. OK, druhá verze, kterou hraje MTV2 je mírně kontroverzní. Jsou v ní černošští otroci pracující na železnici hlídaní bělošskými dozorci, kteří se v noci mění v členy KKK. Když zapalují kříže, jeden z nich spadne a zažehne jednoho z členů KKK. Vtom se spustí déšť a oheň uhasí. Má to podle Westa ukázat, že bůh miluje každého, i týpky z KKK. Do toho samozřejmě máte rappujícího Westa a děti zpívající sbor atd. atd. Všechno si můžete prohlídnout v ra, mpeg hi a mpeg lo. A nakonec je tu třetí verze, která je zatím k vidění jen na mtv.com a je přísně low budget, West ji natočil za jediný den na černobílý materiál a chodí v ní po Chicagu s kým asi, no s Jesusem osobně. Je to mírně amatérská záležitost, Jesus Kanyeovi pomáhá vybrat nejlepší bagetu z ledničky, jede s ním v autě, pak je pronásledují umaštěné děti, zajdou do nemocnice, chvíli to vypadá že jsou i na psychině, kde je chlapík hodně podobný Commonovi a v kostele si pak ještě Jesus poslechne Westův projev a je to. K vidění tady