Pitchfork revolution

Internetový hudební časopis Pitchfork už čtu nějaký pátek a je málo dní, kdy se mi stane, že si ho nepřečtu. Vedle třeba Stylus Magazine je to jeden z mála hudebních portálů, kde se dočtete jak o undergroundu od indie rocku (hlavně), elektroniky až po hip hop a zároveň dostanete recenze nového singlu Destiny's Child. Jeho redaktoři jsou schopní jít tak daleko, že dají desce klidně nula bodů. (Taky už máte dost recenzí s osmi hvězdičkami?) Tento týden o Pitchforku pochvalně napsali v NY Observer (tady). V článku se dozvíte například například i to, že Pitchfork může za celoamerickou popularitu některých kapel nebo naopak jejich totální fiasko. Důležitost internetových hudebních portálů bych nepřeceňoval, ale také nepodceňoval. Seriózní srovnání vlivu tištěných a internetových médií zatím chybí. (Nebo se snad pletu?) Pitchfork je každopádně i jen na internetové poměry fenomén, který stojí za pozornost. Od příštího roku prý chystají změny v designu a zavedou i nové rubriky. Doufám, že to není nějaké kódové označení pro zpoplatnění nebo zavedení nekoukatelného flashového designu ala allmusic.com. Přibýt by mohly teoretické články, které mi zatím chybí asi nejvíce. Uvidíme.

Big Album: Lil Jon & Eastside Boyz - Crunk Juice

Dirty south konečně našel recept, jak transformovat metalovou energii do hip hopu. Vedle punkové naštvanosti, odevzdání se beatu techna rozšířil Lil Jon svůj crunkový nápoj ještě o jednu ingredienci. "Crunk Juice" je dávka čisté energie do nefunkativní systému vychladlého popu, thrash hip hop pro uši unavené polovičními pokusy. Hip hop už dávno nepatří na ulici, nýbrž do klubů a bounce rytmy infiltrované dancehallem volají černochy do tance. Nekývejte hlavami, kývejte celým tělem. Nechte se rozplynout v nekonečném produdu slastné hyperenergie, kterou krmí basové linky a clap/bass drum rytmy. "Crunk Juice" na allmusic popsali jako "Black On Black" AC/DC, já celý týden poslouchám Slayer a přemýšlím proč a Rick Rubin s Lil Jonem nepřemýšleli a nasamplovali je.

Lil Jon je něco jako George Clinton dnešní doby, ale kosmické funkatýrské fantazie strčí do jednoho zvířecího "yeeeeaaaah!!!" a řekne tím víc než Scott Heron. Pokud máte dobré reproduktory, tak vás Lil Jonova basa nakopne do nadpozemských výšin and your mind will follow. Na rozdíl od předchozích alb Lil Jona & The Eastside Boys nebo třeba Ying Yang Twins nebo Triliville nemá slabších momentů, za což může kohorta slavných hostů. Ať už je to starší generace Ice Cube, Jazze Pha, Nas nebo DJ Flex, mladí a hladoví rappaz z atlantské party nebo nefalšované hvězdy z MTV (Usher, R Kelly, Ludacris, Pharell, Snoop), všichni tancují do Lil Jonova beatu. "Crunk Juice" se pyšní přímo bestiálním nástupem, metalové kytary a hlavně čtyři skladby, které budou brzy okupovat Top 10 Billboardu. Typické bounce crunk pecky jako "Real Nigga Roll Call" nebo "Get Crunk" doplňují crunk'n metalové fláky jako "White Meat" a asi nejúchvatnější kompozice desky a možná i posledních několika měsíců - "Stop Fuckin Wit Me" s šíleným Rubinem samplujícím Slayer. Tady se z Lil Jon&Eastside Boyz na šest minut stane metalový parní válec, který drtí nemilosrdně vaše ušní bubínky. Je to jak chybějící track na "South Of Heaven" nebo "Roots", který se objeví v drážkých, kdy vám připadne, že deska by mohla být ještě drsnější. Stejně jako metalové desky konce 90.let musely mít povinně nějakou baladu (i Sepultura ji nakonec nahrála), tak Lil Jon přizve do studia croonery jako je Usher nebo pěvuli Oobie, aby trochu připumpovali hormony, které jste předtím vytrousili. "Lovers&Friends" s Usherem a Ludacrisem má být "Yeah pt.2", ale není. Přijde paradoxně po "Stop Fuckin Wit Me", takže to trochu vypadá jako trapný úprk na toaletu po extatickém zážitku. V závěru ještě několik vtípků - Snoop zpívá ve skladbě nazvané "Bitches Ain't Shit" stejně jako kdysi na "Chronic", Luda a R Kelly (RAPUJE!!! a skoro minutu!!!) zase vtipkují na účet 50 Centa v "In Da Club". A The Neptunes pro Lil Jona připavili zase po delší době smysluplný beat v "Stick That Thang Out". Uf, všimli jste si? Jon si na desku pozval své největší konkurenty v producentském rybníku - Neps, Ricka Rubina i své největší hiphopové konkurenty - na bonusovém CD rapuje Eminem, jen Jay Z se neukázal. Mimochodem celou desku provází černošský komik číslo jedna Chris Rock (což samozřejmě dokazuje, kde dneska Lil Jon je) a jak skity nemám rád, tak tady občas sednou.

Tato deska se v Americe pravděpodobně udrží na žebříčku déle než slaboučké Eminem a Destiny's Child, Lil Jon potvrdil, že crunk není jen kuriozita, nýbrž mohutná přílivová vlna, která mění hudební spektrum. Je to underground, není to underground. Je to hip hop, není to hip hop, je to hudebně geniální a zároveň stupidní a primitivní jako Kabát. Nejlepší je kašlat na podobné škatulky a vrhnout se do "Crunk Juice" po hlavě. Ovšem pozor, budete potřebovat několik poslechů, než se konečně zkrunkujete.

The Grey Video + watch it

O "The Grey Album" DJ Dangermouse asi už slyšeli všichni. Teď je venku vidoklip k "Encore", který v duchu původního mashupu Beatles a Jiggy kříží klipy Beatles s hiphopovou poetikou. Klip jsem ještě neviděl a momentálně zažívám internetovou horečku při jeho hledání. Stránka www.greyvideo.com, kde byl původně zveřejěn, je down a já už dvě hodiny marně hledám po různých konferencích a blozích link na klip. Až ho najdu (spíš asi zítra) tak ho přihodím. První ohlasy hovoří o čisté genialitě, prý něco na způsob "Buddy Holly" Spike Jonze.
update: nakonec jsem si klip musel nechat zkopirovat od jednoho anglana na ILM a hodit ho k sobě na ftp. a se vší parádou zde jest!

Lil Jon sampluje Slayer

Nějak se to sešlo. Celý týden poslouchám z nějakého záhadného důvodu "Reign In Blood" a "South Of Heaven" od Slayer a teď koukám, že Lil Jon & The Eastside Boyz hodně samplují Slayer na své novince "Crunk Juice". Jde konkrétně o "Stop Fuckin With Me", která nese jednoznačný rukopis Mr. Ricka Rubina. Je to něco jako Lil Jonovo "99 Problems" nebo spíš "No Sleep Till Brooklyn". Tato nová deska od crunk šampiona na první poslech vypadá jako zatraceně silná kolekce, provizorně ho zatím korunuju na potencionální nejlepší hiphopové album roku. Více až ho trochu naposlouchám.

Odjinud

Možná nová rubrika, možná jen příležitostný výkřik...Četl jsem jinde a předávám dál:
Den po Bastardově smrti připomněli v pondělí na Stylus Magazine kariéru Wu Tang v pekelně vyčerpávajícím článku.***Simon Reynolds píše na svém blogu o hypercool producentské dvojce The DFA. S jejich 3CD "Compilation #2" (licence EMI, prodává se i v našich obchodech) musím křičet s Reynoldsem "The Neptunes are dead, long live The DFA".***Pokud jedete na dancehallové vlně, pak se nechte svést na blogu Bass Nation. Najdete tam i kupu mp3 mixů, které jsem ale ještě neměl čas naposlouchat. K tomuto tématu ještě doporučím profil žhavé dancehallové stylové novinky Reggaetonu (dancehall křížený s electrem a hispánským rapem) v rámci The Survival Guide znovu na Stylus Mag.

Kid Koala v gramofonové session ve Flédě

Předvečer státního svátku jsem strávil v brněnské Flédě na akci Scratch, v rámci které vystoupil i můj oblíbený gramofonový kolážista Kid Koala. Překvapilo mě několik věcí. Třeba to, že Koala vlastně jen reprodukoval, znovu tvořil svoje skladby, které už jsem znal z jeho alb nebo z jednoho bootlegového koncertního videa z Phoenixu. Nevím proč jsem si myslel, že bude improvizovat. Vždyť neměl ani žádné odposlechy. I přesto oproti brněnským gramofonovým teamům hrál mnohem živelněji a na publikum se neustále usmíval. Illusionists i Questablists působili trochu jako kraftwerkovští roboti, kteří jen manipulovali s páčkami (což je mimochodem sloveso, které se v souvislosti s turntablisty používá v angličtině. V češtině to zní příliš anti-kreativně, že?). I Koala se občas utne, když jednou zapomněl položit desku na tables. A také hraje známé skladby, aby se lidé chytli, podobně jako DJs na parties.
Více v článku na MS. A navíc tu mám ještě pár multimédií z koalího vystoupení (budou přibývat během dne):
Koala scratchuje Bjork v mp3 (1:49, courtesy of Anka).
plus jedno
video s Koalou.

R.I.P. Ol Dirty Bastard

A do třetice RIP v krátké době jednoho měsíce. Dnes (v sobotu) odešel nejšílenější rapper, který kdy chodil po zeměkouli. Mimozemšťan, šílenec, zločinec, klaun, ODB byl poslední pravý hiphoper, který pravidelně střídal nahrávací studio, vězení a blázinec (jak ho popsal Martin). Žil více než jeden život, výčet jeho kousků je na celou knihu. Bastardova smrt je zklamání pro všechny, kteří čekali, že ještě vymyslí spoustu další báječných kousků. Byl to ODB, koho při útěku z léčebny sledovaly kamery televizních stanic, byl to on, kdo si přišel pro Grammy místo právě vyhlášeného Puffyho a stěžoval si, že zaplatil kupu peněz za oblek a byla by škoda, kdyby se v něm neobjevil v televizi. A pak prohlásil, že Puffy je dobrej, ale Wu Tang jsou podstatně lepší a "Wu Tang Clan is for children". Bastard vydal jen dvě plnohodnotné sólové desky, "Return to 36th Chamber: The Dirty Story" a "Nigga Please", obě jsou mimochodem vynikající. První je čistý RZA, paranoidní beaty a maniakální ODB, druhá jsou způlky Neptunes, ODB je trochu komixový a trochu více v party náladě. ODB, bez tebe už to tady nebude stejný!
ODB best shit:
"Dog Shit" (of Forever)
"Got Your Money ft. Kelis" (Of Nigga Please)
"Shimmy Shimmy Yo (of Enter Wu Tang)
"Brooklyn Zoo" (of Return)
"Baby C'Mon"
"Good Morning Heartache" (of Nigga Please)
"Cant Wait" (of Nigga Please)
"Protect Ya Neck II" (of Return)

Scattered thoughts...

Ouva. Tenhle týden se potkalo velké kvantum práce a velka lenost a musím tak bojovat s hned dvěma nepřáteli. Příliš mnoho času trávím na diskuzním fóru ILM. Vyhlásili tam Top 100 singlů 90. let a vítězem se stali Common People od Pulp, coz vlastne vubec neni spatna volba.***Po delší době jsem znovu objevil Ghostface "The Pretty Toney" album a naprosto a bezhlavě jsem se do něj zamiloval. Jako už dlouho ne. Ghostface rapuje naprosto neuvěřitelným a zároveň uvěřitelným způsobem. y know what i mean...když v poslední "Love" říká koho všeho miluje, prostě víte, že to nejsou žádné kidy....Kdyby mi tenhle týpek zavolal a řekl: "Bro, vstup mezi Jehovisty!" tak se sbalim, necham vseho a pujdu se prihlasit k nejblizsi bunce. Na PTA se mu konecne podarilo skloubit soulove samply a drsny rap. minus skity je to skoro dokonale hiphopove album, nechci prebihat, ale urcite bude v mem top10. Rozhodně si zaslouží speciální soulseekovou edici "Behind The Beats se samplovanými skladbami***Ještě jeden tip: John Smith - Pinky's Laundromat - další album-příběh, ačkoliv v tomto případě se zatím moc nechytám, každopádně hodně silný lo-fi hip hop bez undergroundového stay real shitu. silna zalezitost, bohuzel vychazi na malinkym labelu a ten typak ma tak otresne jmeno, ze tezko prorazi :(****"The Power Is On!" od The Go! Team je absolutni bomba, mozna jsem o tehle skladbe uz nekde psal, ale musim to napsat znovu: pokud chcete mit z tohoto roku jeden singl, pak si poridte tento. Zni to japonska punkova kapela hrajici rocknroll na Automatorovy beaty, ale ve skutecnosti jsou to typci z Glasgowa :) Cele album je bohuzel pres zachvevy obcasne geniality pomerne prumerne, zda se, ze moc poslouchaji Morriconea a divaji se na westery, coz neni pro progresivni rock prilis vhodne***Asi bych měl napsat něco o Eminemově albu. "Encore" je jednoznačně shite. Jedna z nejlevnějších desek historie, protože Eminem rapuje na beaty, které už byly použité na "The Eminem Show" a "Get Rich Or Die Tryin". Tohle je už je čistý recyklovaný pop a absolutní nuda***V úterý se chystám na Kida Koalu v brněnské Flédě. Mr. Gramofonista hraje na čtyři gramofony zaráz, takže zábava je zaručena. Před ním Jižní Pionýři, které jsem znovu po delší době tento týden znovuobjevil při psaní článku o moravském hip hopu. saframentsky zajímavá parta a navíc z jihlavy. když jsem MC Filipovi volal, byl překvapený, že mluvím o jihlavě jako moravském městě, čímž mě tedy pěkně vyvedl z míry. Dlužím jim, že jsem je neuvedl mezi průkopníky českého sonického hip hopu.***český hip hop verze 2004 = Supercrooo. Už za to, že o nich píše Rytmus života si zaslouží velkej ryzpekt :) Nikdy by mě nenapadlo, že při návštěvě u svého dědy se dozvím něco zajímavého o domácím hip hopu :) (BoomBap ma scany The Rhythm Of Life...btw suprovy jmeno pro casak ne? kdybych zakladal hiphopovej casak, urcite bych ho nezval takhle :)***Dneska jsem mluvil s Danem T. z X Prod. a probírali jsme, že pražáci stírají album Respektive - Deluxe (vychazí na X Productions, olomouc prostejov, produkce Dup z Nasi veci). Deska to vůbec není špatná, EP by možná zatím bylo rozumější, ale alespoň je to v domácím hip hopu něco nového a jiného. Líbí se mi více než Bow Wave, které jsem příliš nepochopil. A že to teenageři na Bbaraku stírají? Ať. Třeba to už není pro ně.****Jsem pissed, protože nemůžu na netu najít žádné garageové pirátské rádio. Rinse FM i Major FM sice vypadají živě, ale zatím se mi nepodařilo tune in. Ještě, že existuje archív 1Xtra :) btw. čekání na Run The Road je opravdu těžké, ještě, že Dizzee pustil na b-stranu "Dream" něco jako preview "Give U More", což je extrémní masáž na Rascalovu instrumentálku "Wheeel". Připomíná mi to I Luv U, má to stejné ostří. Je to jako žiletka. To mi trochu chybělo na "Showtime". Každopádně až "RUN THE ROAD" vyjde a k nám to Warneři dovezou, tak neváhejte. Bude to snad první grime kompilace, které bude k dostání v obchodech (doufejme!).***Psal jsem pro Street o Rascalovi a grime, ale nějak mám pocit, že se mi nepodařilo dostat na papír všechnu energii, která z toho vychází. Asi nejsem první ani poslední, ale byl jsem na sebe pěkně naštvanej. Asi se budu muset konečně stát DJem a rvát to lidem přímo do hlavy po rádiu :)***Držte palce, rýsuje se pracovní výlet do Berlína a rozhovor s Roots Manuvou. Dva splněné sny během jednoho měsíce?***howgh.

Zítra v Lidovkách...pt.2

Tj. v sobotu 6.11. se budete moci v příloze LN Orientace dočíst něco o vztahu internetu a hudby. Tady ke čtení na homepage Lidovek.
Venku je i nový His Voice, kde najdete můj článek o Vjingu a recenze kompilací Mufonic a Muteme.