mp3 goodies - Ying Yang Twins a DJ Food

V minulém HIS jsem měl recenzi na knihu Paula Morleye "Words And Music". S lehkým perem napsanou fabulaci, spekulaci, pseudohistorii populární hudby, která se chvíli čte jako noir detektivka, chvíli jako porno a chvíli jako román, který napsali Autechre. Morley se v kostce snaží ospravedlnit současný electro-pop (jmenovitě Kylie a její bombu "Can't Get You Out Of My Head") na pozadí evoluce ovlivňování populární i avantgardní hudby. Je to sladké čtení pro týpka, který ráno poslouchá Beatles, v poledne Slayer, odpoledne Lil Jona a večer japonský glitch house (ehm, tedy jako mě). Ninjové DJ Food si knihu asi také oblíbili a rozhodli se udělat k ní soundtrack (který Morley ostudně neudělal). Samozřejmě, že se to nese v mashupovém duchu. Jak jinak. (Thanx 2 Fero Dezorz!) Tady tedy máte úvodní stránku k celému projektu a abych vás nenapínal, tak tady i zmíněný mix.

Crunkoví princové Ying Yang Twins vytahují velmi zvláštní záležitost v podobě promo singlu Wait, který zatím rotuje po rádiích, blozích :) a brzy vstoupí i do Billboardu. Je to tězce minimalistický kus, který se zařízne do hlavy podobně jako Drop It Like It's Hot, až na to, že Wait má v záloze neuvěřitelný trik s šeptajícími (!!!) rappery. Twins říkají pěkné prasečiny, takže je možná lepší, když to šeptají. Přiznám se, že něco podobně podivného jsem už dlouho neslyšel. Je to trochu jako crunk na metadonu, utlumovací léčba po peckách jako Get Low nebo Salt Shaker.

Tuzemská hudební média - jak jsme na tom

Ale tohle si opravdu musíte přečíst. Česká mediální scéna je nepřehledná a Vojta Kostelecký to v tomto článku pěkně shrnul. Tleskám!

Found sound: Nellile McKay, Kiki, The Mitchell Brothers

Nellie McKay - Get Away With Me (2004) - Přátelé, tohle je hyperaktivní mladičká zpěvačka s ohromnou odvahou a albem, které zasáhlo otevřené indie hlavy za oceánem a neměla by se přehlížet ani tady v našem zaprďákově. Je to tak trochu country jazz, ostatně McKay desku nazvala schválně tak, aby se pletla s posledním albem Norah Jones. Narozdíl od ní je ale mnohem ostřejší a to jak textově (mimochodem, deska vyšla v explicit a retail verzi, jak je běžné například u rapperů) tak i hudebně. Na jazz nabaluje vlivy elektronického popu, rozmáchlých aranží filmové hudby nebo třeba hip hopu (vcelku slušně v několika skladbách rapuje, za což si vysloužila přezdívku - Eminem v sukních) a výsledek je naprosto neuvěřitelný. Vedle ní Norah Jones totálně bledne, ovšem mnohem raději bych ji srovnával třeba s The Streets. Samozřejmě to není tak agresivní, ostatně, je to holka (dost mladá a dost pěkná).
Zkuste: David, Ding Dong, Sari, Waiter

Kiki - Run With Me (2005) Berlíňana Kikiho chválí i velký Simon Reynolds a ví proč. Kiki se vezou na retro vlně 80.let, kudy chodí, tudy prohlašuje, že miluje Sisters Of Mercy, ale deska je samozřejmě hlavně o electro beatech a mašinkách. Pilotní singlík "The End Of The World" je hodně gotický, zbytek se také nese v temnějších vlnách. Zajímavý pokus, jak natočit apokalyptickou taneční desku.
Zkuste: The End Of The World, On The 104th Day, Luv Sikk Again

The Mitchell Brothers - Routine Check První singl kámošů Mike The Ulice Skinnera, kteří jsou první akvizicí na jeho labelu Beat se vychloubají s prvním singlem. Video okoukněte tady a společně se mnou si postesknětě, že jste čekali víc. Tak třeba ten beat, který jste už někde slyšeli (sám teď nevím přesně kde) nebo Skinnie v rapu v druhé polovině recykluje svoji sloku z remixu Fit But You Know It.

Prosáklí Daft Punk a zlo jménem internet

Těšili jste se jako já na první jarní den a nové album Daft Punk? Už se těšit nemusíte, třetí album francouzských robotů "Human After All" prosáklo na internet.

V neděli mi psal Honza Balušek, jestli budu chtít promo nových Daft Punk. V předstihu, v první várce hudebních novinářů, kteři se EMI musí podepsat (skoro) krví, že desku nikde nebudou šířit. Aby si je firma pojistila, na každé promo CD umístí unikátní watermark (více o tom v Honzově
příspěvku na weblog musicserveru, který je sice o Mobyho nové desce, ale postup je v obou případech stejný). Pokud se nepletu, tak promo by dorazilo někdy na začátku března. Začal jsem se těšit a poslouchal jsem první promo singl Robot Rock. Včera odpoledne už ILM hlásilo - noví Daft Punk jsou venku. Jakože kde venku? No přeci na p2p sítích, prostě na internetu. Ptáte se, čí vinou mohla deska prosáknout? Můžou za to snad novináři, které si EMI úzkostlivě hlídá podpisy? Dost těžko, ti desku ještě zdaleka nemají. Spíše to vypadá, že jediný, kdo ji takhle brzy mohl začít šiřit byl někdo přímo z EMI, případně z okruhu kolem Daft Punk. Až zas někdy bude někdo nadávat na internetové piráty, kteří krátí zisky umělcům (rozuměj: firmám), kteří pak umírají hladem, měl by si nejprve zamést před vlastním prahem. A co na to fanoušci Daft Punk jako já? Co myslíte? Čekají trpělivě do prvního jarního dne, nebo si běží desku stáhnout?

Simon Reynolds ke stavu taneční hudby

Nekorunovaný král hudebních publicistů rekrutujících se z "elektronické" scény, Simon Reyonolds, autor Generation Ecstasy, popisuje stav v taneční hudbě pro NY Times. Sami se můžete přesvědčit, jak to Simon vidí. (Odkaz na NY Times je jen pro předplatitele, raději proto využijte přetištěný článek na ILM). Nevidí všechno tak úplně černě, taneční scénu nepohřbívá, spíše si všímá dění na okrajích, nezkomercionalizovaných výspách kinetiky, kde se ještě věci hýbou. (německá scéna, breakcore, nebo LCD Soundsystem). na ILM není o nic méně zajímavá.

Daft Punk a Bjork goodies

Nový singl Daft Punk už prosákl na net. Jmenuje se Robot Rock a najdete ho tady. Podle mého názoru mírné zklamání (názory na ILM: "Pathetic!" a "Pathetically beautiful", ale věřím, že "HUman After All" nakonec bude bomba.***Nové video Bjork k "Triumph Of The Heart" jest zase zde a je naprosto úžasné. Udělal ho Spike Jonze a islandská zpěvačka v něm řeší své partnerské problémy s přítelem, který je shodou okolností kocour.

Cbcek blog, český Pitchfork a jak to bude dál

Byla to taková obyčejná sobota. Sotva si Honza Balušek stačil na weblogu Musicserveru postěžovat v noticce "Kde všichni ti mlaďoši jsou?", že existuje málo českých hudebních bloggerů (přesněji dva), už mu jistý 4b4 věnoval několik peprných výrazů a odkázal ho na "blog zpěváka z Living room. Ten má v hlavě jasno!". Adresa blogu je cbcek.blogspot.cz a aby to do sebe všechno zapadlo, našel tam šéfredator Musicserveru i článeček Já se z toho Musicserveru fakt po..., který jak název napovídá hovoří o bídné kvalitě MS. Honza se mu v reakci pokusil vysvětlil, že stav největšího českého internetového hudebního média je maximem, kterého lze v daném stavu dosáhnout. A Cbcek, který je "young and talented" (jak si píše v profilu na blogger.com) odmítl být Hurvínkem, který si představuje válku a slíbil, že do měsíce vznikne webový magazín, který bude odpovědí na Pitchfork a Stylus Mag., které často zmiňuje jako ideál hudebního periodika na netu. Pod článkem je zajímavá diskuze, internetového veterána a realisty s mladým, horlivcem a tak trochu idealistou. Sice Cbckovi fandím, každý další internetový hudební mag je přínosem (alespoň do chvíle, než neodumře), ale dobře vím, že mladická žhavost zrodila pár zajímavých desek, ale zatím ne kvalitní, prosperující a dlouho fungující projekt. Nejsem si například vůbec jistý, že vůbec existují publicisté, kteří by pro "český Pitchfork" mohli psát. Jsem zvědavý, jaké blanické rytíře české hudební publicistiky Cbcek vytáhne a jak to celé nakonec dopadne. Na druhou stranu kritika Musicserveru rozhodně není zbytečná, některé ohlasy mě například přinutili psát na MS i o hodně okrajových věcech. Ta tajemná "mladá krev, která píše o Aphexi Twinovi a Prefuse73" z Cbckova článku jsem samozřejmě já a jsem rád, že postupně otevírám "mainstreamový" magazín i okrajovějším žánrům. Zamlženě prozradím, že změn bude více, jen mě (či snad nás) trápí problém, jestli vůbec má cenu se do těchto okrajovějších věcí pouštět, když je tu napříkald freemusic.cz, který by je měl pokrývat.

Bloc Party = future

Zatím se mi o tom nechce moc prozrazovat, ale budete mi muset věřit, že Bloc Party a jejich album "Silent Alarm" je prostě přímo neuvěřitelně dobré. Zatím si poslechněte
Banquet, The Answer a Tulips.
A já si jdu zatím připravovat nadpisy ke článkům - Nejlepší rocková deska od "This Is It" The Strokes...Reggae'n roll...Hlas neviditelné generace...

Studujte elektronickou hudbu na Harvardu

Teoretik černé hudby Wayne Marshall, jehož blog také stojí za přečtení, otevírá od února na University Of Harvard dálkové studium předmětu Electronic Music: History and Aesthetics of Popular Music Since the 1960s. Sylabus si můžete přečíst tady, pro zájemce je tam i několik zajímavých odkazů nebo cest, jak se dozvědět něco více o pozadí hudby, kterou máte rádi. Přiznám se, že "Marshallův plán" je přesně v intencích mých snů začít něco podobného i u nás v češtině. Otázkou samozřejmě je, jestli někdo vůbec bude mít o podobné téma zájem. Populární hudba se u nás určitě vyučuje, třeba na Katedře mediálních studií a žurnalistiky na FSS v Brně (Průmysl populární hudby), na Škvoreckého akademii, ale o grime, dancehallu, microhouse nebo abstraktním hip hopu se zatím v akademických kruzích nic nedozvíte. Nebo že bych se mýlil?

Třikrát mimo mísu

Josef Vlček si v dnešní MF Dnes zahrál na věštce, když v článečku Elvis má hatrick ohlásil, že Elvis dotáhl na čelo britského žebříčku i třetí singl "A Fool Such As I". Pravda je samozřejmě taková, že žebříček, ve kterém Elvis pravděpodobně opravdu hatrick dokončí vychází až v něděli odpoledne. To si jen Vlček špatně přečetl aktualitu na stránkách BBC, kde se píše o středečních výsledích předběžného pořadí za polovinu týdne. Záznam předávání Zlatých glóbů se příliš nevyvedl Janu Rejžkovi. Zatímco o každém nominovaném věděl, kolikátý je to syn nebo dcera svých rodičů a jejich povolání, ale nejprodávanějších současného popového interpreta na světě - R&B zpěváka Ushera prohlásil za rappera. OK, byl jsem to já, kdo na MS tvrdil, že Delta Goodrem je kanadská rocková skupina (snad je to prý zpěvačka, ačkoliv v tento okamžik si nejsem jistý, jestli to náhodou není rocková skupina, kterou jsem prohlásil za zpěvačku). Aby nasadil korunu, herce a rappera Mos Defa popsal za slavného rapového zpěváka. Jsem trochu zmatený a vůbec nevím, co si pod tím představit, leč dnes jsem po zagooglení ke své hrůze zjistil, že se vlastně v češtině používá už zcela běžně. Abych jen nekydal po ostatních, malý kiks se povedl i mě. Za tisící singl v britské hitparádě jsem prohlásil už první z Elvisovských reedicí. Ve skutečnosti byl jen 999. a tisící byl až ten nedělní "One Night/I Got Stung". V pondělním komentáři jsem to mlčky přešel. Tímto se samozřejmě ctěným čtenářům omlouvám.

Blogers love

Zjištění: Hudební blogeři, zdá se, mají značně uniformní hudební názor. Tedy alespoň ti, které čtu a které lze proklikat třeba z Reynoldsova blogu. Milují grime, ale také chtějí chytrý pop, zbožňují Annie (nejblogovatější slovo pro 2004), shodnou se, že druhé album Dizzee Rascala (dvě neblogovatější slova za rok 2003) nebylo tak dobré jako první a díky stroji času (který se jmenuje SLSK) recenzují desky, které se mají v obchodech objevit až za měsíc. Nakonec je to tak trochu nuda, co říkáte? Čtení blogů mi tak trochu nahrazuje televizní sitcomy, místo sexu mají prolinkování, místo rozvodů intelektuální debaty o tom, jestli hip hop je důležitější pro lidstvo než heavy metal a místo smrti čas od času zemřou výmazy. Z poslední doby mě potěšilo, když jsem mezi blogery objevil i neohoženého krále mashupů a eklektických mixů DJ/Rupture, který má vždy v kapse nějaké to goodie pro své uctívače (třeba 8 minut z grimeového rádia zde). Pokud se chcete dovědět o hudebním blogaření vůbec něco (neboť tento post, psaný ve dvě hodiny ráno vám moc nepomohl), doporučuji k poslechu dokument z londýnského piráta Resonance FM.

Škatule škatule hejbejte se...

Takže, co si dneska dáme? Crunk, grime, microhouse, dancehall, kyber R&B nebo snad disco-punk. No dobrá, jestli občas čtete Lab, tak už těchhle stylů máte asi plné zuby, protože vám je do nekonečna předhazuju. Dneska trochu z jiného soudku. Přináším pár stylových výhonků, o kterých u nás zatím nikdo moc nepsal, ale ignorovat je, znamenalo by ignorovat současnou hudbu.

Electro house Klubová scéna potřebovala nové nakopnutí a protože 80s revival je v plném proudu, obstaral ho návrat k prvním synťákům, primitivnímu groove a houseové radosti. Zatímco v Británii zuřila hlavně děsivá móda roubování popu a house (Lola's Theme, Call On Me), v Německu a Francii bojoval electro house proti přeintelektálštěnému microhouse. Je to něco jako druhý příchod electroclashe, zbavený dekadence a sebeironie a po pravdě pro taneční davy podstatně přijatelnější.

Hoďte na plotnu: Teifschwarz - Misch Masch & Eleven Remixes, Vitalic - cokoliv, Ivan Smagghe - Death Disco Mix, Rex The Dog - cokoliv

Electro popKybernetické R&B vystřídal v černošské hudbě crunk&blues, Kanye Westovský&Just Blazeovský soulový revival a tak hipsteři celého světa (spojte se) začali znovu přísahat na Britney Spears a její znovuzrození z popela ubohosti s "Toxic". Mojžíš popu se jmenuje producent Richard X a tento rok bude ještě lépe, protože přijde Annie. Na konferenci I Love Music si kdosi po výsledcích hlasování o nejlepší singly roku posteskl, že letošní rok jsme poslouchali jen samé krásné slečny.
Přídej pod kotel: Rachel Stevens - Some Girls, Annie - Anniemal LP, Kylie - cokoliv, Britney Spears - In The Zone, The Knife - Heartbeats.

Baile funk Brazííílie!!! Už tam snad nehrají drum'n b(r)ass, nýbrž tančí šílený mix, který prý vznikl na různých kopcích v Riu (portugalský název jest >funky do morro< - funk z hory), kde prý příliš poslouchali americký hip hop a funk a snažili se to naroubovat na jejich salsu. Nic ujetějšího pravděpodobně letos neuslyšíte. Pravda, chodit v tuto hudbu na pláž nedoporučuje pět ze šesti obvodních lékařů, ale vydržte to, když existuje tahle hudba!
Zahřeje vás: Baile Funk: Favela Booty Beats, Diplo - Florida EP, a hlavně: Funky Baile gallore mp3 nanootrome blogu. (Stahujte až zčernáte!)

Existují...

...sluchátka, která by vypla hudbu ve chvíli, kdy si je sundáte? Není nic smutnějšího než přijít o prostředek Kanových "Ps&Qs" jen proto, že vám zvoní telefon nebo že vám manželka chce něco říct a pak jste líní jít k přehrávači a pustit si skladbu znova.

Existuje měřič optimální balance 3D zvuku? Když si na svém soundsystému, který buď je nebo jen simuluje 3d zvuk (jako ten můj) pustíte hudbu a pak chodíte po pokoji a hledáte optimální místo, kde se zvuk ze všech reproduktorů seje?

Existuje na světě někdo, kdo doposlechl Reedovu Heavy Metal Machine do konce a nezbláznil se z toho? (Podle legendy to nedokázal ani Lou osobně) A Merzbowův 50 CD boxset?

Karl Y2K Best Of - Made in CZ

Ježíší, už mě ty žebříčky strašlivě nudí, ale včera přišla hlasovací obálka do Anděla a já musel zapřemýšlet nad tím, komu šoupnu svůj akademický bodík. No, zase tak těžké přemýšlení to nebylo. Moc slušných českých desek loni nevyšlo, ale zase to nebyl tak bídný rok, abych musel odesílat "bílý" lístek. Rozdělení do značně nesmyslných kategorií pop&dance a rock mi aspoň pomohlo vyřešit, jesli nejlepší letošní česká deska jsou Kryštof s "Mikrokosmos" nebo Tata Bojs s "Nanoalbum". Takhle tam budou obě alba. Už jsem oni psal na MS, takže si místo opakování půjdu dát jedno bidísko. (O pět minut později) Tajně doufám, že letošní rok nějakou celestiální smetanu slízne i český hip hop. Wichovo album "Time Is Now" je vcelku slušný kandidát v žánrové kategorii Dance&Hip hop, podobně jako v posledních letech ale o jeho osudu rozhodne složení žánrové poroty, kde převládají lidé z taneční scény, proto cenu asi dostanou buď Alvik nebo Khoiba (slušné desky ale na můj vkus trochu uspávací). Konec plkání, já osobně vytahuju palce nahoru pro Supercrooo a jejich "Toxic Funk". Jsem truĺo, že jsem o nich ještě nepsal, protože která žádná jiná česká hiphopová deska posledních let si nezaslouží moji přízeň více. Kdysi jsem si tady stěžoval, že domácímu rapu chybí nadhled a ironie a se Supercrooo to přišlo. Byli docela nudná kapela C.Kru ? Oc Kru? Ko Kru? (vidíte, tak nudná, že si ani nepamatuju jejich jméno). Byli tak nudní, že to prostě sami zabalili, odinstalovli soft, zavřeli se do obyváku a zrodili se jako dvojice superpimpů Hack a Coxx, jejichž language je na hony vzdálená od ostatních českých rappaz. Postavičky, nadsázka, popkulturní narážky, absurdní beefy, humor - tohle je kadence lidí jako Kool Keith, Mike Ladd nebo MF Doom a je dobře, že Supaz to mají nastudované. OK, instrumentálky vesměs žehrají na electro minimalismus, ale třeba to příště bude ještě nadupanější. A ty vedlejší příběhy (nechtějí nás lisovat v Loděnicích, bulvární časáky pro ženy se po nich vozí, hudební kritici a organizace matek se křižují a podávají žaloby...sakra, to je PR propagace :) Hoši už ohlásili, že dalším projektem bude jejich R&B bokovka a já se nemůžu dočkat. Jediný, kdo má právo se svést na vagónu se Supercooo je legendární ožrala Orion a jeho postavička megaidiotického Mitche Buchannona z "Pobřežní hlídky". (Z televize i z "Time Is Now").

Pitchfork vs. Stylus

Oblíbené čtení hudebních indie intelektuálů, kteří umí používat internet se jmenuje Pitchfork a má nový obličej. Původně měl být odhalen s novým rokem, pak to posunuli na pondělí, v úterý na středu a tak dále. Teprve dnes (ve čtvrtek) je to tedy venku. Není to žádná dramatická změna, první stránka vypadá trochu víc cool, zlepšil se přístup k archívům a ...jak už to bývá... celá stránka se zpomalila. Jejich konkurenti Stylus Magazine přilévají do ohně nekonečných žebříčků svým Top 50 Singles of 2000-2004. Pořadí je odhalováno po desítkách, zítra už bude známé číslo jedna. Tím mi připomněli, že už máme za sebou polovinu dekády, kterou já pořád považuji za sotva započatou. Safra, safra, čas běží...

Y2K4 Karl Worst Of: S/M Room

Delší dobu vedeme spor s manželkou, jestli má nebo nemá cenu chodit do kina nebo sledovat špatné filmy. Zatímco já tvrdím, že je to ztráta času, ona tvrdí, že teprve když nasledujete špatné filmy, jste schopní poznat ty dobré. Debata by se dala přenést i na desky, samozřejmě. Není to tak dávno, co jsem měl náladu poslechnout si desky, které se v různých anketách objevují jako nejhorší desky všech dob a ke svému údivu jednu z nich objevil v diskografii svého tchána (Sgt. Peppers Lonely Hearts Club Band O.S.T.). To je ale špíš taková úchylka, normálně samozřejmě na špatné desky nemám ani čas ani náladu. (První důvod je ve sporech s ženou nejčastějším argumentem). Loni i předloni jsem sebevědomě vyhlásil nejhorší desky roku, letos to trochu zmírním na prostě jen nepovedené, ty které mě zklamaly a ty které mohly být podstatně lepší. Jestli snad následujícím výčtem někoho urazím, tak... Tak ať.

R.E.M. - Around The Sun (děsivá prázdnota)

Timbaland - Under Construction 2 (Timbo nedokázal vymyslet ani originální název, natož naprogramovat pořádné beaty. A jeho rap je bídný jako vždycky, naštěstí jeho parťák Magoo na tom není o moc lépe.)

Jay Z & Linkin Park - Collision Course (můj nejoblíbenější rapper a moje nejneoblíbenější skupina. Co z toho může vziknout? kdo koho posere?)

Destiny's Child - Destiny Fulfilled (Nejdražší dvoupísňový singl všech dob se jmenuje Lose My Breath/Soldier. Plus nějaký sračkovitý b-strany. Bublina udělala splásk!)

Maroon5 - Songs About Jane (Na něco takového jsem asi už příliš starý. Naštestí.)

Nelly - Suit (Být Nellyho fanouškem, tak si tuhle desku koupím na kazetě, vymotám pásku a oběsím se na ni)

Automato - Automato (Pokus The DFA udělat hip hop se těžce nepovedl)

The Prodigy - AONO (Snadný terč. Liam zaspal dobu, zaspal, ..al)

N.E.R.D. - Fly Or Die (Čistý cashmaker bez srdce, duše i koulí)

Funkstorung - Disconnected (Dobrý název pro nedobré album)

Shystie - Diamons In The Dirt (Pokus udělat z undergroundové rapperky barbínu na plakáty zákonitě nemohl vyjít)

Blockhead - Music By Cavelight (Můj učitel přírodopisu vždycky nad bídnou písemkou lkal "Málo nás". V tomhle případě ho prostě nemůžu necitovat)

Squarepusher - Ultravisitor (Stejný skokan na stejné trampolíně)

Norah Jones - Feels Like Home (Takové desky normálně neposlouchám, ale tady jsem chtěl vědět, co na tom všichni vidí. O několik dní později: Takové desky nebudu poslouchat. Nikdy.)

Ash - Meltdown (Žádné melodie, žádné hity, jen bušení do kytar.)

U2 - How To Dismantle An Atomic Bomb (Pravda, mohlo to být i horší.)

Lali Puna - Faking The Books (zbylo jen málo z prvního alba)