Hate List

Už dva týdny nám běží kabelová televize. Zkušební vysílání, tři stovky měsíčně, 31 programů (na kterých mimochodem není vůbec nic zajímavého). Včetně MTV, VIVA+ a Óčka. Dal jsem si je vedle sebe, někdy si sednu a přepínám z jednoho na druhý, z prvního na třetí a kde nic tu nic. Vynechám imbecilní průvodce na Óčku, reklamu každých pět minut na Viva+ a otravně cool vzhled MTV, zbude hudba, která mi z 90 procent přijde naprosto otřesná. Nejsem žádný hudební snob, jak jste asi už pochopili z mého blogu, ale v tomto případě "nejsem cílová skupina" (heslo kamaráda, který se jím uklidňoval, když nechápal nadšení některých lidí nad tím čí oním). Tato intenzivní zkušenost s třemi televizními hudebními stanicemi mi vnukla myšlenku na post, který by shrnul interprety, které opravdu nemám rád. Ne nějaké stupidní hvězdičky s jednou kolovrátkovou písňí, kterou nemůžu vystát, ale hudební projekty, ke kterým chovám zcela upřímnou a čistou nenávist. Možná to k nim není fér, ale i kdyby vydali třeba nový "Revolver", pořád bych o nich psal se zaťatými zuby. Po pravdě, seznam a hlavně přemýšlení nad ním pro mě znamenalo takovou malou auto analýzu mého hudebního vkusu. Vlastně jsem na nic světoborného nepřišel, pro mě osobně bylo důležité, že i když někoho strašlivě nenávidím, přecejenom existují chvíle, kdy ho prostě snesu. Zvláštní, na mém hatelistu nejsou osoby, které produkují prostě jen špatnou hudbu (Michal David, Superstar, Rammstein), ale spíše ti, kteří mě štvou tím, co reprezentují. Mnohdy je moje nenávist zcela iracionální, pochází třeba z faktu, že o kapele všichni mluvili ale já ji neznal, což už samo o sobě znamenalo, že její kvalita určite není nijak valná. (Oh, jak sebejisté!). To se mi stalo třeba se Sunshine. Teď o nich všichni mluví, ale já jsem je nikdy neslyšel. Kašlu na to, nebudu přece poslouchat něco, co zrovna letí - notabene u ostatních českých hudebních žurnalistů - ergo, Sunshine nemám rád. Navíc jsem je viděl na obrázku a zpěvák vypadá jak pako. (Tady už moje nenávist derivuje i moje vnímání). Další kategorie. Kapely, které mi nezapadají do škatulek. Faithless - budu se bít za to, že to je nejhorší kapela všech dob. Jednak ji poslouchá moje mladší sestra (na jedné stránce mají vypsaná měřítka hodnocení desek na hvězdičkové škále. pět je superboží, jedna je "oblíbená deska vaší mladší sestry). OK, moje sestra poslouchá hudbu, kterou ji vnutím já (=má výborný vkus) nebo hudba, kterou ji vnutí její známí na kolejích nebo kterou slyší v rádiu (=má strašný vkus a to bez ohledu, co je to zač.) Otřesné? Otřesně pravdivé. Faithless mají smůlu, stejně jako Maroon 5 nebo Support Lesbiens. Jednou cestou z návštevy prarodičů jsem poslouchali nějaké album SL a můjtybože, nebylo to špatné. Pak jsem si vzpoměl, že to je stejná kapela jako ta, kterou jsme poslouchali na gymplu (jejich první album, na obale je ženské ňadro, to si dobře pamatuju) a heuréka, Support Lesbiens ujdou, protože tehdy byli dobří a teď z nich ještě něco zbylo. Další...Anastacia. Hrůza, otřesný, vraždil bych na potkání. Ta ženská je umělejší než robot z Metropolisu, její skladby uboze neoriginální. Pamatuju si, jak jsem se o ní dozvěděl. Holka mého nejlepšího kámoše se mě jednou zeptala, jestli nemám její desku a že je skvělá. Příští narozeniny ji dostala jako dárek a my ji poslouchali celou párty. Za pár týdnů se s kamošem rozešla, zmizela z mého života i s tou odpornou Anastacií. Nicméně ta se loni vrátila jako moje strašlivá noční můra a kdykoliv ji zahráli v rádiu, popadla mě bezbřehá, zuřivá nenávist. Nenávidím Linkin Park, protože je poslouchají moji studenti a myslí si, kdovíjak geniální hudba to je. Nenáviděl jsem Beatles, protože je poslouchal můj tatík, dával jsem je na úroveň dechovky, ale později jsem si je zamiloval, nastudoval a stal se ze mě zažraný beatlesolog a nad psací stůl si vyvěsil plakát Yellow Submarine. Nenávidím Keane, protože jejich hudba je sračkovitý odvar a vypadají jako vágusové, nicméně miluju Supergrass, protože vypadají jako vágusové a hrají originální slepenec starších vlivů. Ze všeho nejvíc nenávidím Avril Lavigne, protože je umělá a skrz naskrz vykonstruovaná. Nicméně, miluju banánovou tyčinku Corny, která je také z polystyrenu. Chtěl bych vidět, jak Nelly umírá na zanícené bodnutí vosou (on už si tu leukoplast z levé tváře sundal, dřív jsem měl aspoň naději), jak se Steve Tyler z Aerosmith udusí svým jazykem, jak Willu Youngovi pukne srdce při heterosexuálním styku. Aneto Langerová, Boyzone, Metallico, Green Day, Chingy...I hate you so much right now!!!..Jsem tak plný nenávisti! A přitom mi všichni ti krásní lidé nic neudělali! Vidíte co ze mě udělalo MTV?! Musím to zastvit a tu kabelovku si odhlásit. Od té doby už budu zase poslouchat jen samou hudbu, kterou mám rád...

Scattered thoughts...

Dlouho jsem nepsal.Přepadla mě chřipka, ale ne taková jako loni, kdy jsem dva dny jen spal. Taková plíživá, pomalá, nanicovatá. Koukám na filmy, které jsem chtěl vidět, ale nezbyl na ně čas, poslouchám desky, které jsem si chtěl poslechnout, ale nebyl na na čas a čtu knihy, které... Střídám Murakamiho s Autechre, Deadelus s Tetsuem a Roots Manuvu s Married With Children. Dnes začal fungovat newmusic.cz, zítra (ve čtvrtek) v Lidovkách najdete recenzi rok staré desky Kanye Westa, vyjde Kano "Typically Me", 8.března nový Rock&Pop (včetně mého článku) a týden na to se dozvím pohlaví svého dítěte. Tolik uvedení v čase, cítím že jsem na určité životní křižovatce, v brzké době se budu muset rozhodnout jestli odejdu nadobro ze svého 9-5 jobu...Zatím...Před týdnem zavítal do Znojma Martin Mikuláš, aka DJ Mik, velký funkový fanda, někdejší Groove specialista na E2. Mezi svým hraním v klubu, kde jsem nikdy nebyl (Já: "Tenhle klub je tady strašně krátce, sotva měsíc" Martin:"Kluci říkali, že minulý měsíc slavili rok" Já: "Ouha"). Mezi jeho hraním jsme si sedli a kecali o muzice, oba máme rádi funk a experimentální elektroniku a nu jazz a podobný věci, ale jak jsme si povídali, začali jsme mít vážné pochyby, že žijeme na stejné planetě. Martin: "Znáš kapelu XY?" Já: "Ne. Sakra, ty jsem nikdy neslyšel. Že vydávají na Ninja Tune? Divné." (Rainstick Orchestra!) O chvíli později Já: "Znáš kapely YX. Vyprodali Akropolis, jejich deska přímo bombastická (Abuse to byli tuším)". Martin: "Tak o nich jsem v životě neslyšel." Byl jsem vyděšený. Ne snad, že mě Martin nachytal na hruškách, ale prostě proto, že jsem si uvědomil, jak důležité je si o hudbě povídat a jak děsivé je nerozumět si. Máme podobný vkus, asi bychom chodili na stejné koncerty, (kdybych já byl v Praze), ale přesto nedokážeme najít kompromis. Co potom s lidmi, kteří poslouchají metal, country, blues? Poslední dobou jsem si zvykl ve společnosti o hudbě mlčet a nepřesvědčovat nikoho, že Daniel Landa je sračka, že dancehall je zajímavý. Rezignoval jsem dávno, že bych si mohl s kýmkoliv o hudbě porozumět. S opravdu dobrými kamarády se bavíme o osvědčených věcech, na kterých se shodneme. Rozhádat se s nimi kvůli hudbě, to by mě opravdu mrzelo. Jednomu jsem po smskách vysvětloval, že noví Chemical Brothers jsou průser a že má raději poslouchat něco jiného, ale tváří v tvář bych mu možná podlehl ve snaze najít kompromis..."OK, ta deska není tak špatná jako třeba poslední Prodigy". Raději svoje názory na hudbu chrlím do očí anonymních čtenářů blogu a na stránkách časopisů útočím na fanoušky, které jsem (naštěstí) nikdy neviděl. Beztak se neodvážím napsat, že ten a ten je sračka, spíš to zabalím do nějaké fráze jako "desce chybí elementy progresivity". Abych to shrnul, s Martinem jsme se nakonec shodli na tom, že >neprotnutí se< našich momentálních hudebních vkusů je vlastně velmi pozitivní. Pro oba se otevřely nové světy zajímavé hudby, kterou mu ten druhý doporučil. Zjištění, že existují tuny zajímavé hudby, kterou jsem nikdy neslyšel by mě mělo motivovat k tomu, abych se jí snažil najít a poslechnout. Dopadlo to dobře. Zatím.

Out Of This World - Lady Sovereign - Random

Tak tu zase po dlouhé době máme silný grime singl. Není to novinka Dizzee Rascala, který má na novém singlu dvě a-strany a vedle Grafftin z Showtime tam uslyšíte i novinku "Off To Work", která mě ale moc nevzala. Podstatně zajímavější je novinka Lady Soverign, londýnské rapperky, která je časovanou bombou grime scény a zdá se, že právě vybuchla. Slibné byly už Little Bit Of Shhh i Chi-Ching (origoš i remix na Run To Road), aktuální Random by snad už mohlo odkazovat rovnou na velké album. A je se na co těšit! Zní trochu jako "Pass The Dutch" Missy Elliot v remixu od M.I.A., ale tam kde Timbaland pouští basovou linku na deset, dává Menta bez potíží jedenáct i dvanáct! Oba ale pijí ze stejného zdroje, jamajský dancehall - maximální a nekonečná beatová slast. Lady Sov na mikrofonu připomíná srílanskou punkerku M.I.A., vrší popkulturní odkazy (everybody in da club get tipsy) a provolává slávu anarchii (everybody get random). Asi víte, co "random" znamená v angličtině, pro Sov je to kouzelné slovíčko - dělejte si kurva co chcete, jen se bavte. See you za měsíc v britské Top40? Kéž by!

Andělský pláč

Je to takový malý rituál. Každý rok v únoru se hudební žurnalisté sejdou a pláčou nad nominacemi na Anděla. I já si přesně vzpomínám, jak jsem se předloni, loni i letos poprvé dozvěděl nominace do druhého kola a vstaly mi vlasy na hlavě. Letos mi asi vstaly více než kdy předtím a to je co říct, protože jsem před 14 dny šel k holičovi a v křesle usnul a paní stříhala a stříhala...Letos se už pláče i na blozích, pláče blueskin, pláče Cbcek, pláče Honza Balušek a určitě desítky dalších. Problém není jen v tom, že v Andělské porotě jsou redaktoři z Květů a Ženy a života, ale hlavně to, že Andělé jsou prostě tací, jaké si česká hudební kotlina zaslouží. Co naděláme, o zajimavé hudbě se nikde nedočtete, neposlechnete si ji, neuvidite ji, prostě neexistuje i když třeba někde nějaká existuje. Dlouho o se o těchto věcech debatuje, nakonec se ale zjistí (a lidé v gramofonových firmách) vám řeknou, že nikoho mladé kapely nezajímají, protože investovali x tisíc do kapely, která byla mladá a hrála současnou hudbu a stejně se jich desek prodalo jen pár kusů. Nikdo ji nehrál v rádiích, nikdo o ní nevěděl. Mladé kapely to nedělají kvůli penězům, ale z radosti. Ta je ale brzy přejde, když zjistí, že stejně nemají žádnou šanci prorazit. Apropo, chtěl jsem vlastně původně napsat, že příští týden začne fungovat www.newmusic.cz. Těším se, s čím přijde. Pro Musicserver to možná bude velká konkurence, ale pro mě osobně je to spíš spoluhráč než protihráč. Pokud objeví za rok tři nadějné hudební publicisty a tři nadějné české kapely/projekty, pak za pět let snad budou nominace i seznam akademiků vypadat lépe. Jdeme si pustit Don't Cry od Guns'n Roses...

Y2K4 Best - Jana Kománková aneb Hudba není v kopru

Na začátku ledna jsem oslovil několik zpřízněných hudebních publicistů a požádal je o jejich soukromé pohledy na loňský rok v hudbě. Zatím mám dva příspěvky, přednost dostává dáma, která zadání pojala jako volnou úvahu, esej s pointou simulovanou jako dopis.

Nazdar Karle,

tak konečně posílám slíbený materiál JANIN ŘEZ ROKEM 2004. Jelikož zadání "Top 10 2004" se mi zdálo příliš omezující, dovolím si podívat se na uplynulý rok podívat v souvislých větách. Lidi jsou na netu líní číst, aspoň to každý říká, takže se pokusím o nepříliš květnatá sdělení.

Móda kytarových kapel a vůbec písničkových forem dorazila naplno i k nám, takže zelenou dostali Franz Ferdinand (které mám ráda jen proto, že mi připomínají staré Fall) a jim podobné spolky. A frikulíni mezi pražskou creme de la creme stále častěji začali říkat, že nejdou na party, ale na Sunshine (kteří mě živě hořce zklamali, ale jejich - už tedy letošní - deska zní slušně... s kytarama jako od Cure, asi neumějí vymyslet vlastní). Nebo na Nihilists, kteří mě baví skutečně hodně, protože je to hudba mojí generace: electroclashová scéna je od lidí a pro lidi, co už nejsou teens, ale nepřestalo je bavit se zabývat muzikou. mají v sobě trochu nostalgie, ale nemusí kvůli ní poslouchat jen best of michal david. V Londýně si dobře vedou electroclashové kluby, u nás tolik publika není, ale Nihilisti se rozjeli. Aspoň něco.

Kromě nich mě z české scény bavil snad už jen hip hop: Wichovo album se poslouchá dobře a těch pár dalších cz hipů a hopů, co jsem si poslechla, se taky dalo. Pohříchu se mi zdají i u nás úplně neznáumé kapely kdovíodkud z Německa pořád trošku lepší...

V Anglii to tradičně fičelo nejvíc. Stylem, který se dá označit za nový, je grime, a musím říst, že mě jeho temná atmosféry celkem oslovuje - čím dál je to rytmicky od dnb, tím víc. Dost možná to ale je jen výklenek ve slepé uličce, kterou závodí dnb a breakbeat (fakt to někomu může připadta jako zajímavá hudba, tyhle dvě herky?).
Pořád mi někdo nadává, že „nepomáhám taneční scéně“, což má znamenat, že budu nedobrovolně adorovat něco, co mě už nebaví. Sorry - uznávám, že se na to mlaďochům dobře skáče, že do kaváren se něco z toho hodí a že všechna ta laptopová muzika je dobrá potrava pro uši trendomilců, kteří se chtějí považovat za alternativní. Ale mě z téhle scény baví už jenom pár ostrůvků. Naštvaní nosiči výpovědi školení hip hopem jako Dizzee Rascal nebo Streets. Eklektika jako The Go!Team. Pop-elektronika jako Scissor Sisters. Retro legrace jako Futureheads. A nebo hraví bootlegáři (Team 9, DJ Riko, Go Home Productions...) Nebo nové počiny 80s hvězd jako U2 či Morrissey (ach bože, jak já se těším na nové New Order) či mladé kapely, které jako odpověď na kytarovky minulostí znějí (Interpol)... což už není vůbec elektronika.
A přes to všechno hudrání miluju muziku stejně jako dřív. To, že se zrovna teď neděje žádná revoluce, že každý trend trvá jen chvilku a že většina alb obsahuje dvě dobré písničky a pak už jen výplň 25 korun za 5 deka, přece ještě nemusí znamenat, že hudba je v kopru. Pokračující demokratizace tvorby a rozjezd placených downloadů umožňuje další rozkvět úletových kapel jednoho hitu, které můžou být super... a pak je tu vždycky možnost podívat se někam do minulosti - někam, kde jsme ještě nebyli, nebo kam jsme jenom nakoukli. Takže právě objevuju krásy jazzu a taky country. V dnešní chaotické době a asi i v mém věku se totiž nemusím nutit, abych předstírala zálibu v laptopových pazvucích nebo naopak opouštěla pazvuky Neubautenů, protože tito jsou už za zenitem. Nádhera.

Jana Kománková jana@radio1.cz
(Yellow, Radio 1)

R.I.P. - Nick Kilroy

Včera zemřel Nick Kilroy, fotograf, promotér, jeden z nejdůležitějších mp3bloggerů. Měl prsty v labelu KIN, na kterém vydával a propagoval Junior Boys, jeho fotografie můžete najít mimojiné na netradičním blogu. Pro hudební vývoj posledních několika let byl klíčový jeho mp3blog gabba.net. Nick tam zveřejňoval po punkýšsku nejzajímavější a nejžhavější mp3ky a podstatně tak ovlivňoval tok nové hudby po internetu. Vliv gabba.net na hudební evoluci budou muset docenit jiní, pokud ale byl někdo bohem internetových surfařů, hladových po novém zvuku, byl to určitě on. Dnes na něj vzpomínají třeba na ILM, Pitchforku nebo na nespočtu blogů. Shodou okolností jsem s Kilroyem vyměnil dva emaily. Psal jsem mu loni na jaře do KIN, abych na něm vydyndal promo debutu Junior Boys. Byl překvapený, že v Čechách o nich chce někdo psát a nonšalantně v PSku napsal, že "CDčko už je v poště". Nikdy ke mě nedorazilo a nějak jsem neměl sílu urgovat.

Out Of This World - M.I.A., Mu

M.I.A. - Arular O této dámě ještě hodně uslyšíme. Není to tak dávno, co jsem se rozplýval nad mixtape Diplo & M.I.A. - Piracy Funds Terrorism a už je tu promo jejího alba Arular, který by mělo vyjít na 679 Rec. Je to šílená směsice jamajského dancehallu, londýnského grime (MiA žije v LX), brazilského favela funku a samozřejmě hip hopu. Garantuju vám, že nic takového jako Arular jste v životě neslyšeli, M.I.A. je srdcem punkerka, její toasting do zběsilých beatů je hodně syrový, ale tracky nikdy neztrácí groove. Takhle má vypadat multikulturní fúze, hudba pro budoucnost. Jsem zvědav, jak se této desce bude dařit.
Mu - Out Of Breach (Manchester's Revenge). Asi už víte, že jsem japanofil, takže když je v nějaké kapele Japonec, hned má u mě plus. A Mu má navíc ještě japonskou zpěvačku a jejich hudba je neskutečně ujetá! Neskutečně. V srdci je to freestyle electro do kterého zpěvačka Mutsumi Kanamori chrlí lámanou angličtinou ujeté sprosťárny. Jenomže pak to ujede do freejazzu nebo gabba. Matsumi je popová antihvězda, vulgární, záměrně škaredá a opravdu provokativní - v jedné skladbě zvrací, v druhé vzkazuje všem haters, že je srazí kungfu. Není to taková masírka jako "Afro Finger And Gel", bohužel, ale Fulton a Matsumi je síla, se kterou se musí počítat, vyboulenina jedné kulturní generace a ne jen taková anomálie.

I Luv It - nu bookz

Miluju, když mi přijde balíček. Desky, časopisy nebo prostě cokoliv. Tento týden jsem kromě desek z EMI dostal balík zpoza oceánu, z amazonu s novými knihami. Jako starej chlubílek si nenechám pro sebe, že teď jsem už vlastníkem: "That's The Joint" sborníku akademických textů o hip hopu (včetně dost podivné sekce "Hip Hop & Gender :)), Neate, "Where You're At" takový cestopis po současných hiphopových kulturách na různých místech kulaté země. Tuto knihu už mám skoro přečtenou, protože se mi zrovinka hodí na jeden článek, který píšu pro R&P. Taky jsem dostal O'Brien "Sonata For Jukebox", ale tady mám strach, že jsem se trochu netrefil. No alespoň to bude z jiného soudku, než jsem zvyklý. No a nejcennější knihou mé nové sbírky je rozhodně Kodwo Eshun "More Brilliant than Thousand Suns". Literárně-sonický útok na první pohled značně podivně strukturovaná kniha, kterou Eshun už vstoupil do dějin hudební teorie.

Lab Top 15 01/05

Vychází tolik zajímavých singlů, že o nich nestačím psát. Tak abych učinil zadost své povinnosti informovat o zajímavých počinech, budu každý měsíc zveřejňovat komentovaný žebříček, moje soukromé Top 15.
1. Cam'ron ft. Kanye West & Syleena Johnson - Down And Out

Typická westovina s chopovaným samplem Scotta Herrona a Syleenou (All Falls Down albová verze) na vokálu. CamRon plive verše o tom, jak holky rády polykají jeho semeno, což mě sice moc nebere, ale Westova produkce je geniální, futuristická a zároveň prudce soulová.

2. LCD Soundsystem - Daft Punk Is Playing In My House

Novinka LCD není zase tak dobrá, jak jsme si všichni mysleli, že bude, nýbrž jen solidní. Ale tahle píseň přesně vyjadřuje stav v našem bytě poté, co jsem dostal promo "Human After All", takže je pořád hodně vysoko.

3. The Game & 50 Cent - Hate It Or Love It

Gameova deska je zklamání. Beaty jsou výborné, guest spoty našláplé, jenže Game je průměr. Na tomhle tracku, který pro něj napsali upcomming producenti Cool a Dre totálně exceluje Fiddy, který obstaral refrén. Je to takový soulful hip hop, asi to nebude superhit, ale mě se líbí víc než tracky, který mu napsal Dr.Dre.

4. Kano - Ps&Qs
Když mluvíme o zklamání, grimeová kompilačka 679 Road To Run nepřinesla nic podstatně nového do grimeového kánonu, snad jen naznačila, že grime už vlastně neexistuje, protože většina tracků by klidně mohla nést nálepku hip hop. Objevem kompilačky má být Kano, což je jasné, protože 679 připravují půdu pro jeho album, které by mohlo být velké. Ps&Qs je Davincheo produkce a je masivní.

5. Annie - No Easy Love
Jsou to Royksopp v produkci nebo ne? Jsem líný se podívat, ale . Pravděpodobně další singl z vynikající Anniemal, kterou v 679 z neznámých důvodů stále odkládají.

6. The Chemical Brothers ft. Q Tip - Galvanize
Noví Chems docela nuda, ale tahle electro reminiscence na Planet Rock se povedla. QTipa mám hodně rád, ať už rapuje nebo zpívá.

7. 50 Cent - Disco Inferno
Typický grower. Nelíbilo se mi to moc nejprve (viz můj post), ale pak se Fiddy objevil na Gameově albu a znova u mě o pár příček vyletěl. Vlastně jsem už začal těšit na Valentýnský Masakr (doufám, že bude minimálně motorovou pilou).

8. Riko & Target - Chosen One
Další těžká váha z Road To Run, singl oslavovaný už nějaký pátek. Zasloužil by si velký hitparádový úspěch, Rico je vynikající, Targetův beat připomíná dub. Grime dub? To bude něco!

9. Bloc Party - Like Eating Glass
Úvodní záležitost na jejich Silent Alarm. Zpěvák mi připomíná Iana Curtise, aniž bych chtěl (Joy Divison mi moc neříkají, Curtise si pamatuju hlavně z filmečku Nonstop Party). Zpět k Bloc Party - vstřebávají do sebe tolik podnětů, že se ani nemůžou nelíbit.

10. Gwen Steffani - What You Waiting For
Electro stopm, geniální klip a ujetá Gwen. Deska stojí za prd, ale tenhle singl je výbornej.

11. Beck - Guero
Starej dobrej prďola Beck chtěl natočit něco jako Loser, ale je to spíš song z Sea Change v produkci Dust Brothers. Těšíme se na desku.

12. Daft Punk - Human After All
Svůj názor na nové Daft Punk vám teď neřeknu. Opravdu. Nenuťte mě!

13. Amerie - One Thing
Pekelný beat od Riche Harrisona, který se odmítá vzdát nadějí, že jeho objev Amerie bude jednou hodně veliká hvězda. Tuhle odvážnou věc firma nechtěla pustit na desku a chybu udělala!

14. Ying Yang Twins - Wait
Wait till you see my dick....shhh

15. Ciara & Missy Elliott - 1,2 Step
Crunková princezna s Missy, může to špatně dopadnout?

Nominace na Anděla v kategorii dance&hip hop jsou venku

se smí vyhlásit až 11.února sem byl upozrněn...:((( takže pro teď CENZORED