Goodies - Shadow Drrop, Common, Lord Quas

Shadow Drrop se konečně vypouští svůj první projektil. Mixtape Heavy Metal Vol. 1 shrnuje jeho producentský job za poslední rok, včetně tracků, které nahrál s některými MCs z UK, remixové fláky, které vítězily v remixovém contestu Boombapu a na řadu přijde i hypermentální MC Klouda. (Který ve svém dissu velmi svérázně vstupuje do hiphopového beefu.*Mp3 blog Spinemag dělá dobrou práci. Tentokrát vypustil do širého světa internetu spolupráci Common a Sa Ra Creative Patterns "So Cool", která vyšla jako bonus evropského vydání "Be". Musím říct, že Sa Ra tím vyzvali Kanye Westa na čudlíkový souboj a vyhráli.*Ještě jedna mentální věc. Nová deska Quastimota se nedá poslouchat bez toho, aby jste měli ubaleno a klik k prvnímu tracku Bullishit je přesně to, co od Quasova klipu čekáte. Mimoidnost.

Karl's best albums 00-04

Hoši z Newmusic.cz se pustili do sestavování žebříčku nejlepších desek za posledních pěti let a abych nezůstal pozadu, taky jsem si jeden udělal. Spíše než tomu jejich se podobá žebříčkům
Stylus Magazine, Pitchfork a nebo kolektivnímu hlasování účastníků konference I Love Music. Berte to jako můj pohled na první pětiletku nového tisíciletí, která (ač se vás mnozí budou snažit přesvědčovat o opaku) byla plná vynikajících desek a zajímavých hudebních výbojů. Believe the hype! (Pořadí nejlepších skladeb bude brzy následovat.)

1. Daft Punk - Discovery
2. Outkast - Stankonia
3. The Streets - Original Pirate Material
4. Basement Jaxx - Rooty
5. Jay Z - Blueprint
6. Dizzee Rascal - Boy In The Corner
7. Radiohead - Kid A
8. N.E.R.D. – In Search Of… (Original Version)
9. The Strokes - Is This It?
10. Felix Da Housecat - Kittenz And Thee Glitz
11. Roots Manuva- Run Come Save Me
12. The Notwist - Neon Golden
13. Wilco - Yankee Hotel Foxtrot
14. Ricardo Villalobos – Alcachofa
15. The White Stripes - White Blood Cells
16. DFA Compilation #2
17. Kanye West - The College Dropout
18. Aaliyah - Aaliyah
19. Madvillans - Madvillainy
20. Four Tet - Rounds
21. David Banner - Mississippi: The Album
22. Anti Pop Consorcium - Arrythmia
23. Quasimoto – The Unseen
24. Beck - Sea Change
25. M Mayer- Fabric 13
26. PJ Harvey - Stories From The City Stories From The Sea
27. Ghostface – The Pretty Toney Album
28. Sonic Youth - Murray Street
29. PSH - Repretoár
30. Richard X – Presents His X-Factor
31. Cornelius - Point
32. Manitoba - Up in Flames
33. Nellie McKay - Get Away From Me
34. Dntel - Life is Full of Possibilities
35. Royksopp - Melody AM
36. Supercrooo - Toxic Funk
37. Vybz Kartel - Up 2 Dime
38. The Rapture - Echoes
39. Sigur Ros - Agaetys Byrjurn
40. Avalanches - Since I Left You
41. 2 Many DJs - As Heard on Radio Soulwax, Vol. 2
42. DJ/rupture - Minesweeper Suite
43. Franz Ferdinand - std.
44. Mu - Afro Finger and Gel
45. Prefuse 73 - Vocal Studies & Uprock Narratives
46. El P - Fantastic Damage
47. Annie - Anniemal
48. The Beta Band - Hot Shots II
49. Missy Elliott - Miss E...So Addictive
50. Justin Timberlake - Justified

Hovězí v Reflexu

Dneska debutuju v Reflexu na stránce BPM. Vypadá to na trvalou spolupráci, což je pro mě samozřejmě velká pocta, protože Reflex považuju mezi českými týdeníky za jednoznačnou jedničku. První článek je o hiphopovém beefu a o tom, jak změnil či změní domácí hip hop, bohužel musel být kvůli aktuálnosti zařazen co nejdřív a v redakci prošel odtučňovací kůrou, ze které by udělat to stejné Halině Pavlovské byla Veronika Žilková. Pro jistotu článek v plné verzi tady ve formátu pdf.
Text jsem odevzdával dva dny před tím, než jsem slyšel nového Oriona a musím uznat, že "Teritorium II" se opravdu povedlo a psát článek o něco později, dostal by moje velké big up. To jen na vysvětlenou.

Tak tohle jsem fakt ještě nežral...

Budu vám vyprávě příběh. Ale nesmíte se mi smát, ani si o mě myslet že jsem idiot. OK, jsem idiot, ale nikde to neříkejte. Byl jsem minulý víkend na tom fesťáku v Rakousku, teď zase a znovu jsem si všiml, že u akreditace a prodejny lístků mají na stole hromadu bílých sáčků s logem jedné mobilní sítě. Nejdřív jsem si myslel, že to jsou kondomy, ale pak jsem si vzpomněl, že jsem v Rakousku, takže jsem to odhadl na pozornost návštěvníkům od té firmy a na žužu bombón. Vzal jsem si jeden balíček a pak ještě jeden na cestu (OK, znáte to? Češi na cestách, co je zdarma, to se počítá, zpátky jsem vezl plný kufr německých hudebních časopisů, které se tam taky jen tak ležely). Slečna se na mě podívala tak zvláště, jakože jsem nějakej nenažranej, ale překousl jsem to a balíček si strčil do kapsy. Cestou směrem k hudbě jsem ten druhý bez dívání otevřel a obsah si strčil do pusy, aniž bych viděl, co jím. Chutnalo to zvláštně, takové něco jako žužu, ale vysvětlil jsem ti to tím, že zadarmo přece nebudou dávat nějaké vyhlášené místní dobroty. Na druhý balíček jsem zapomněl. Vzpomněl jsem si na něj až dneska ráno zpátky doma. Chtěl jsem si v práci trochu vylepšit nudné dopoledne, sáček jsem otevřel a ven vypadly dva - a teď se držte - špunty do uší! Rázem se mi vysvětlilo, proč jsem strávil celý večer na záchodě s průjmem a proč to mělo takovou podivnou chuť. OK, jsem idiot. OK, mám se dívat co jím a OK, mám se naučit německy a příště si přečíst varování na obalu! Poučení? Co je zadarmo nemusí být vždycky na jídlo. & Na některých festivalech se rozdávají špunty do uší! (Proč to teda fakt nechápu, ale je to fakt!)

Bomb Albums: Fannypack, Platinum Pied Pipers, Venetian Snares

Poslouchám nové Fannypack a jsem nadšený. Holky to opravdu napálily ve velkém, "See You Next Tuesday" zní jako třikrát naklonovaná M.I.A., která místo ve válečné Srí Lance vyrůstala v komiksovém obchodě. Mimoidní hudební podklad, kde se Timbaland páří s dubem, diwalli a brazilským booty funkem. Fannypack mají dokonce track se stejným názvem jako na Arular, už název je všeříkající - Fire Fire. Tohle nemůže být náhoda. Village Voice volá po vymyšlení nějaké nové stylové škatulky, která by tyto ultrahybridy popsala.

To Platinum Pied Pipers škatulku mají - undergroundový nu nu soul (cheche, to jsem si pomoh, co?). Jejich debut Triple P rozhodně stojí za pozornost. Spojili na něm síly Waajeed ze Slum Village a Saadiq plus tuny vokalistů a producentů a udělali fúzi pravověrného soulu, hip hopu a moderního R&B. Vychazí to na Ubiquity, což je velmi pravděpodobně label, kde se momentálně rodí další soulová horečka (Sa Ra Creative Patterns). Už nečekám na to, až D Angelo vyleze z hrobu, tohle mi zatím stačí. Za rok za dva budou tihle hoši produkovat další Usherovo album. Možná :)

Nejnovější album hyperaktivního hudebního treoristy Venetian Snares má zašmodrchaný maďarský název a velmi zajímavě kombinuje rotující breakbeatové smyčky a různé symfonické samply, včetně třeba Bartóka. Celé je to tak nějak propojené myšlenkami na sebevraždu a Maďarskem, což se propoujuje v "Gloomy Sunday", kde se nešťastná Billy Holiday ocitne uprostřed rytmické smršti. A co je na tom maďarského? Autor písně, který později spáchal sebevraždu skokem z okna. Snares je, jak jsem viděl o víkendu, pěkně drsný týpek, něco na způsob ortodoxního metalisty. Jeho set mě chytl u srdce a já už sháním jeho kompletní diskografii.

Anonymní blog. Proč?

Honza Balušek mi před chvílí poslal odkaz na další nový hudební blog. Horšínežkatovna má vyloženě stupidní název, ale obsah se mi z prvních postů zdá hodně zajímavý. Jen jsem nepochopil, proč je anonymní? Že by to mělo vzbudit větší zájem? Třeba se začne diskutovat, kdo ho vydává. Je to někdo z vyšších hudebních sfér, který se schovává za nick Drzá huba, aby ho nemohli kolegové perzekuovat, je to někdo známý z redakce nějakého časopisu, který nechce svojí radikalitou ohrozit svoje holé živobytí? Safra, takhle toho autora ani nemůžeme začít lanařit do musicserveru! :)

Jsem pěkný jouda, úplně jsem zapomněl, že jsem o víkendu byl dvakrát v rakouském Kremsu na místním fesťáku Donaufest. Sjela se tam špička experimentálního hip hopu a já u toho byl a udělal pár fotek a pár poznatků.

Ten hlavní je, že hip hop je všechno a nic. Hudba, která se tam hrála by mohla být nazvána úplně libovolně jakkoliv a nic by se nestalo. Byla radost sledovat, jak na oko ortodoxní hiphopeři válčí s nejrůznějšími styly a užívají si to. Hip hop je i rap poetry a dva zástupci Beau Sia a Suheir Hammad ukázali, jak se to dělá. Jim bych chtěl věnovat speciálně odstaveček v reportu v HIS, takže to teď nebudu moc rozebírat.

V další části večera nastoupil Mistr Beans, s beaty rozbitými jak zákon káže a pěkně to rozpumpoval. Ten chlapík neposlouchá beat, který mu pluje z datky, ale rapuje na beat ve své hlavě, na ten nejujetější beat galaxie, který nikdo jiný kromě něj němůže slyšet, protože kdyby se dostal z jeho hlavy ven, tak by se vesmír vcucl úplně do sebe (úplně!) Škoda že jeho bývalí kolegové z AntiPop Consorcium Airborn Audio nedorazili a místo toho za sebe poslali nějakou děvuchu s kytarou, která byla přímo úděsná.

Big bossem večera byl Saul Williams, který je na živo s Adlibem za deskama podstatně lepší než na deskách. Nezapřel svoje básnické kořeny (ouha, vzpomněl jsem si na vynikající film Slam, kde hrál), takže rapuje trochu jinak než třeba Beans.

A ještě bych opomněl Deadala, který má krásné licousy a DJoval před a po hlavních vystoupeních, samozřejmě svoje klasické divnosti, míchaniny a diggerské pochoutky. Linkněte mě někdo na jeho mp3 koncertní záznam a máte u mě pivo!
Někam se mi třeba schovala fotka Dalek, kteří to rozjeli v rámci nové kolaborace s rakouskými experimentátory I Wolf Big Band. Hlukové stěny a Dalekův apokalyptický rap mě dostaly do sakra pěkné depky!
Vast je fakt rozlehlej. Ale výbornej rappah, Canibal Ox jako prase, dával hodně zajímavý rapy, škoda že ze začátku to Djovi nějak zlobilo. Jeho alba zní dost tradicionalisticky, tady valil hodně divností.

Frantíci TTC to byl cirkus. Hipícká párty s třema klaunama. Neskutečný. Viděli jste seriál o Bažantech? Tak tohle jsou hiphopoví Bažanti, samozřejmě na hashu a s pořádným hudební vzdělním (Beatles? phuj!).

Jeminkote, tady nevím co napsat. Ladd je můj oblíbený deep rapper, který vlastně vůbec nerapuje, jen povídá. Jeho alba jsou každé jiné a na Donaufestu se ukázal jako mistr ironie a předvedl nefalšovaný electro-punkový set. Nerapoval, jen křičel a pobíhal po pódiu. Nuže, čekal jsem že si sedne mezi svíčky a bude povídat o existenciálních těžkostech pondělního rána, ale on vytáhl kytaru a drásal ji jako by byl pátým členem The Clash /kolik měli Clash členů?/ Na koncert výborný, ale čekal jsem maličko jinší zážitek. Ladd je ale námět na dizertační práci a já můžu být rád, že jsem viděl jeho JINOU tvář.

PS:Před odjezdem jsem ještě nabral pár místních časopisů Plug a společně s Wire, který mi dovezl Metod z Prahy, jsem si je v neděli četl. V pondělí přišel nový HISvoice a já se neubráním žalostnému srovnání. Možná jsem si kdysi myslel, že HIS chce být český Wire, bohužel zdá se, že po "odchodu" Pavla Klusáka a utlumení aktivit Hynka Dedeciuse se to mění v mírně obskurní periodikum s články o značně absurdních tématech. Pro současnou hudbu? Nikde jsem ji tam nenašel! Ale OK, HISvoice nechce být Wire, a že si v něm nepočtu je prostě jen moje chyba, protože stejně tak si nepočtu v časáku Moje Zahrada nebo Radioamatér. Můj problém, mám se zajímat o integrované obvody a sazenice řeřichy! Stejně v Čechách nikoho MIA, Venetian Snares nebo Mike Ladd nezajímají, tak proč prudím! Btw. Jsem to ale pěkný biatch, když kéruju do časopisů, které mě tisknou, že? Omlouvám se. Adame, prosím, nezglosuj mě :)

Jak to vypadá na české blogosféře

Jak jsou na tom, kolegové blogeři? Blueskinův blog hostil maličký beef (jak se to slovo chytlo, že?) mezi fanoušky (a hlavně autory) hudebních serverů. Taky jsem se do něj zapojil, ani už nevím jak se to vlastně stalo. Cbcek se probudil z jarního spánku (sláva!) a pokračuje v sršení síry na všechny strany. Gunny na Postcrapu si vystřihl výbornou a vtipnou pseudoreportáž o nové nemoci internetových stahovačů a do party se přidal i nový blogger - Tucznak, který se pěkně rozjel. Za sebe vám aspoň posílám jedno zátiší z mého Labu (btw. nahoře leží nový Karaoke Tundra "Gastarbeiter", který je opravdu vynikající.)

Sakra, tenhle post stojí za starou bačkoru, jen jsem chtěl napsat, jak se blogová scéna rozjíždí a taky jsem slíbil Tucznakovi, že o něm napíšu, takže se mi to teď nechce mazat. Jestli jste čekali nějaké peprnosti, pak jsem vás asi zklamal.

so many haterz...

Narazil jsem na dva srandovní články. První rozebírá výsledky konference, která měla dokázat, že hip hop je hudba, kterou dal lidstvu antikrist. Tady se můžete rovnou podívat na stránku kazatele G. Craige Lewise, který se chlubí, že po jeho přednáškách byly napraveny desítky tisíc hříšníků a spáleno už půl milionu hiphopových CDček. (Můžete si koupit i jeho dvě knihy a DVD!). Ještě o něco zajímavější je tento česky překlad německého článku o reakčnosti hip hopu na stránkách Komunistického svazu mládeže. Předchozí díl se týkal graffiti a je také zajímavý. Nechtějte po mě, abych to nějak komentoval. Mě stačí jen nadměrný počet jednoslovných mýtů, tedy slov, kterým rozumí vždy jen autor. Pátral jsem po dalších pravých pohledech, ale marně. Aspoň jsem se na jedné veganské stránce dozvěděl, že těhotné ženy by neměly poslouchat hip hop, jinak porodí dementa.

Fresh from the Lab Vol.2

Muzzik Lab presents: Fresh from the lab mixtape 02 (Apr05)

Ok, další měsíc, další mix. Trocha R&B (rhythm&grime), trocha ulítlého trip hopu verze 05, několik skladeb postavených na zvucích symfonických nástrojů, pár hiphopových bouráků a trochu melancholičtější závěr. Celý mix trvá 20minut a pár sekund navíc a má něco málo pod 29 mega, takže pokud vám stahování spadne (což se bohužel u Webzdarma stává docela často), tak prosím neváhejte a stahujte znovu, na ftp to určitě je! (help help, hledám jiný stabilnější prostor, nevíte o něčem?)
Stahovat zde.

0:00 Masaru Sato - Ikuru
(melodie ke Kurosawově klasice "Žít". Moc pěkný film a nic lepšího jsem na úvod nenašel.

0:21 Kanye West - Diamonds (Instrumental Version)
(Westův rap se mi v singlové verzi moc nelíbí, a sem se hodila více instrumentálka. S odstupem to není nijak valný track, ale bombastičnost se mu upřít nedá).

1:25 Kinah Washington - Did You Hear (DJ Dangermouse Version) (tohle na mne vykouklo z třetího dílu Verve Remixed, Dangermouse se vytáhl)

2:48 Caribou - Lord Leopard (Moc pěkná a hlavně netypická věc od Mr. Manitoby, který musí novou desku vydat pod jiným jménem)

3:40 Songodsunns - Minors Intro Fire ft. Busdriver (Rapper 2Mex taky vydává pod novým nickem, tohle s ním spískal Busdriver)

4:42 Crazy Titch - Singalong (Instrumental Version) (Pokud o fúzi grime a symfonické hudby. Dost ujetý, mimochodem vokální verzi dominuje Titch, proto instrumentálka.)

5:23 Out Hud - Its For You (Nová deska je opravdu vynikající, tohle je jedna ze skladeb s vokálem, mnohovrstevnatý funkový bourák, kde se pořád něco děje - proto je taky v mixu skoro celý)

8:26 Ciara - Oh! ft. Ludacris (Ciaru si po Lil Jonovi ("Goodies") a Jazze Pha ("1,2 Step") vzali do parády Harris&Vidal a znovu je to bourák. Neodolatelné)

10:34 Wiley - Be Yourself ft. Dom (z mixtape Aim High vol. 2 se znovu o slovo hlásí grimeový eskymák Wiley s trochu mentorskou peckou)

12: 28 Sadie & Kano - So Sure (DJ Target Remix) (Tady se to špatně mixovalo, takže to zní jako kdyby přeskočila deska. Debut londýnské zpěvačky Sadie, track, který je podle Simona Reynoldse ve Wire první vlaštovkou budoucího rhythm&grime podstylu.)

15:20 Beck - Broken Drum (Boards Of Canada Remix)Tohle už jsem jednou chválil. Smutný Beck sedl na lep propracovanému remixu BoC.

17: 42 Basement Jaxx - Romeo (Accoustic Version) (Z druhého disku The Singles se vyloupla takhle smutná verze jinak rozjuchané skladby od B-Jaxx.)

Nechte je pochodovat

Tohle si zaslouží speciální post. Slyšeli jste poslední singl Gwen Stefani? Já včera poprvé viděl klip na MTV a přiznám se, že mě to úplně přimrazilo ke gauči. Je to v krátké době několika měsíců už čtvrtá skladba ve velkých rotacích (ať už mého obýváku nebo na jedenu výjimku i amerických hiphopových stanic), která využívá typický sound pochodových kapely. >>Marching bands<< patří ke koloritu Ameriky, kde nikdy tradici barevných průvodů či procesí nezmrvili komunisti. U nás už do alegorického průvodu nikoho nenaženete, v USA jsou velmi populární a spousta muzikantů začínala ve školní mašírovací kapele. Ostatně, co tady budu plácat, jazz začal kdysi v New Orleans právě jako jedna z podob těchto marškapel. Souvislost hip hopu (nebo třeba techna) a výrazného pochodového rytmu zatím co vím ještě nebyla úplně prokázána, ale určitě nějaká existuje. Zatím jsem objevil jen tento vynikající (leč krátký) článek ve Village Voice, ale počítám, že brzy se o tomto fenoménu bude hodně psát, vždyť zmíněná novinka Gwen Stefani minulý týden stanula na vrcholu amerického žebříčku. Village Voice v listopadu oslavoval skladby dvě, já přidávám další dvě. Pátrání pokračuje, věřím, že brzy se z této pátrací bokovky stane regulérní článek pro nějaký časopis. Don't forget where you read it first!

Destiny's Child - Lose My Breath
Rodney Darkchild Jerkins se vytáhl a dokázal odpovědět na skladby Swizz Beats nebo Riche Harrisona, které udělaly kariéru D.CH. i Beyonce na sólové dráze. Ve svém asi životním beatu sampuje breakbeat bubeníka mašírovací kapely a pak ho po vzoru drumbassových producentů vrství do výbušné polyrytmie. Ačkoliv hlavní rytmický motiv je vlastně v základu syntetický a nakonec není zase tak složitý, jak se zdá, budí dojem, že bubeník se zbláznil a že celá kapela pochoduje vstříc jisté smrti.
Škoda, že tato skladba nemá nějaký dnb remix, třeba Dieselboy by sedl. Remix Neptunes s Clipse je zajímavý, ale marching elementy skoro kompletně vypustil.

Ying Yang Twins - Halftime
Mohutné bounce od crunkových princů je tak trochu Mardi Grass průvod a tak trochu přestávka fotbalového zápasu (v tom americkém fotbalu, i když je to vlastně jedno), kdy buben žene tým do další steče.

Fettes Brot - Emanuela
Pro mě jeden z důkazů, že i v Evropě se dělá zajímavý a originální hip hop (originální, říkám, originální!). Německá sestava, kterou jsem kdysi znal z éteru FM4 je i není hip hop, podobně jako jejich kolegové Fanta4, ale tohle se jim opravdu povedlo. Má to všechno, co má pochodový track mít - nakažlivý rytmus, vykřikovači a také jako bombónek líbezné retro klávesy (takové ty hokejové varhany!). Jestli to nebudou vídeňáci hrát při přerušení na hokejovém šampionátu, tak jsou padlí na hlavu. Podle rotace na Vivě je to v Německu docela hit.

Gwen Stefani - Hollaback Girl
Neptunes sice pro tentokrát tahají z klobouku cizího králíka, ale což, tohle je velká bomba. Minimalistický beat, vynikající dechy, syntetická (skoro jungleová) basová linka a Gwen křičí jako o život, udělala si z toho vzpouru školu a v druhé polovině se jí povedl to s "ba-na-nas". Rozhodně vynechejte clean verzi na MTV a sežeňte si to dirty.