pondělí, července 25, 2005

Reggaeton ready...

V UK Chart včera večer debutoval Daddy Yankee se singlem "Gasolina". Páté místo v nejprestižnějším evropském žebříčku je hodně slušné, v oficiálním evropském žebříčku byl před týdnem patnáctý, aktuální pořadí, na kterém půjde určitě nahoru ještě není venku, přičemž si určitě vylepší dvanáctku z května, kdy už byla třeba v Řecku, Dánsku nebo Itálii v Top3). Je to velký průlom pro portorikánský hip hop, o Gasolině dokonce dneska psal i nešťastný Vlasák v MF Dnes, který z "Gasolina" udělal "Gazoliny" a trefně ji přirovnal k Macareně (podobnost opravdu čistě pro neznalé). Pokud Daddy Yankee pronikne i do české Top 40, tak to bude pravděpodobně první drsnější hip hop, který se tam ukáže. I když, koukám, že "Hate It Or Love It" je na čísle 22, i když to není raw.
Počáteční úspěch reggaetonu mi připomněl ostatní skladby nastupujících žánrů, které je poprvé uvedly v Uk Chart. Za zhruba deset let, co sleduji vývoj na hudební scéně jsem zažil pár podobných průlomových singlů. Nedá se říci, že to jsou vždy absolutně inovátorské skladby. V divokém světě dubplate kultury platí, že věc, která vyjde na singlu je obvykle už v undergroundu dávno stará. Singly navíc vydávají a hlavně propagují velké firmy, takže třeba jako v případě "Gasoliny" jde také o to udělat co největší humbuk. Přesto jsou to v určitém smyslu milníky hudebních revolucí. (Tak nějak se mi zdá, že jsem už podobný přehled kdysi na Labu dělal. Moje stará teorie ale zní: Pokud už se to stalo a já si to nepamatuju, nestálo to za nic a stojí to za zopakování. Tentokrát to tedy snad bude uspokojivější. Alespoň pro mě.)

Jungle - M-Beat featuring General Levy - Incredible (nejprve originál v červnu 94 na čísle 38, v září pak remix na osmičce).
Pamatuju si, jak jsem skladbu slyšel v UK Chart, kterou vysílalo kdysi snad OK3. Bylo to pekelně agresivní a beaty, které dávali jsem vůbec nechápal a do toho chant "booyaka booyaka jungle is masive", který mi dlouho zůstal v hlavě. Teprve později jsem se dozvěděl, že je to jungle a že Levy je dancehallový MC, kterého M Beat vysamplovali a že nemá s jungleovou scénou nic společného. Nedávno jsem skladbu slyšel v komedii Ali G In Da House a zavzpomínal jsem si.
Co dělá dnes? Podle všeho kouří weed, prohlašuje se za jamajského zpěváka číslo jedna, jezdí turné a o jungle se na své stránce vůbec nezmiňuje.
web
M-Beat ještě v roce 96 vydali na Renk Records singly, od té doby ale o nich nebylo slyšet. Na internetu jsem o jejich aktuálních aktivitách nevypátral zhola nic :(

drum'n bass - Goldie - Inner City Life (listopad 95 číslo 39)
I tento díl z Goldieho opusu Timeless jsem poprvé slyšel ve zmíněné televizní hitparádě. DnB tehdy začínal a protože jsem o něm hodně četl na internetu, zajímalo mě co je to zač. Nemusím vysvětlovat, že tahle věc mě totálně odfoukla.
web
Co dělá dnes?
To bych taky rád věděl! "The Golden One" naposledy vydal album svého materiálu před šesti lety. Od té doby jen pár DJských mixů, jeden letos ze série MDZ s číslem 05. Samozřejmě na Metalheadz. Dokonce už ani jeho bývalý oficiální web neexistuje, což je dnes synonymem umělecké smrti. (Co dělat, dnes si ho v UK asi nejspíše pletou s Goldie Lookin Chain) Goldie je samozřejmě i nadále aktivní v Metalheadz. Hrál v sitcomu EastEnders, v jednom dílu Jamese Bonda, dokonce se objevil i v celebritní verzi Big Brother. Ale nové tracky nikde.

speed garage- Double 99 - Ripgroove (květen 97 číslo 31, remix v listopadu číslo 14)
- 187 Lockdown - Gunman (listopad 97 šestnáctka, remix o rok později v červnu na sedmnáctce)
Už jako dnbhead jsem četl o novém klubovém beatu a díky biased optice publicistů, kteří byli nakloněni spíše dnb jsem bral speed garage hodně s respektem. Líbil se mi lednový hit čísla jedna - Armandův Van Heldenův remix "Professional Widow" od Tori Amos, ale to byla ještě Amerika. Nakonec se speed garage opravdu ukázala být slepou větví, Lockdown odfoukl čas.
Co dělají dnes? I u 187Lockdown moje pátrání zcela selhalo. Julian Jonah, tedy pokud je to opravdu on dělá houseové remixy.

2Step Shanks & Bigfoot - Sweet Like Chocolate (číslo jedna v květnu 99).
Speed garage zmutovala do 2stepu, tenhle klasický track ho udělal pro britská média. Trochu moc mi připomínal klasický europop, i když s odstupem nepopírám, že měl silný hitový potenciál.
Co dělají dnes? V roce 2000 ještě vydali poslední singl a pak se oni i jejich Clinical Records patrně odeslali na věčnost. I web Clinical už neexistuje. Za 3,50 L může být váš!

UK Garage - Oxide & Neutrino - Bound4Da Reload (číslo jedna květen 2000)
Tady se možná zamotáváme do problémů s definicemi, ale tahle pecka je rozhodně milníkem v posunu klasického 2stepu s ženským vokálem k Uk Garage s rapem. Bound 4 Da Reload jsem zase viděl na nějaké televizní hitparádě a pamatuju si, jak jsem se strašlivě těžce pídil k tomu, abych skladbu slyšel znovu. Bylo zkouškové a pak léto, byl jsem bez internetu a na dostupných rádiích nic takového samozřejmě nehráli. Singl jsem si nakonec o pár let později koupil v Londýně, ačkoliv dnes zní jak rap, tak produkce hodně srandovně.
Co dělají? So Solid Crew i Oxide & Neutrino udělali rychlou slávu a pak podobně jako všichni jejich kolegové po jednom albu skončili. Tedy oprava, O&N vydali alba dvě, druhé "2 Stepz Ahead" propadlo a následoval vyhazov z paylistu Warner. Za vrchol kariéry můžou považovat skladbu na soundtracku k Tomb Rider. Bleeeh! Btw. Oficiální stránka So Solid už prodává jen ringtones.
Z http://www.oxideandneutrino.net/ je Cheap Domain for Registration.

grime - Dizzee Rascal - I Luv U (červen 2003 číslo 29)
Tento track budu mít navždy spojený s prvním měsícem ve svém novém bytě s pevným internetem. Četl jsem o nové rapové hvězdě nejprve na BBC, kde jsem album poslouchal v Real Audiu. Napsal jsem Qudiovi, který byl na rychlejší lajně a desku rychle sehnal v jakémsi mp3 preview. "Track tři je velká masírka," napsal mi na ICQ. "I Luv U - to bude první singl", napsal jsem mu já. "To není možná. Je to příliš agresivní," napsal on. Nakonec jsme se dozvěděli, že tahle skladba boduje v undergroudnu už přes rok a na singlu nakonec opravdu vyšla. Je samozřejmě diskutabilní, jestli první grime track není "21 Seconds" nebo "Oi!", já se ale kloním k "I Luv U".
Co dělá teď? Rascal je alive & kickin. Znovu a znovu to zkouší v Americe, ale vypadá to, že pokud třetí deska nebude mít velký hit, půjde zpátky do undergroundu. Jeho poslední track "Off To Work" se nedostal do Top 40 v Británii. Nejnovější Rascalovou radostí je label Dirtee Stank, kde budou vydávat očekávaní Klass A z Leicesteru (tedy žádný East London).

The death of r&b?

Vypadá to na černý víkend pro černou hudbu v Čechách. První koncert velké hvězdy urban music v Čechách dopadl značně neslavně, načež se vyrojily zprávy, že jediný domácí časopis věnující se této hudbě má na kahánku. Nejprve nešťastná Kelis. Na koncertě jsem nebyl (pořád čekáme na porod), ale reakce těch, co se zúčastnili jsou více než rozporuplné. Recenze koncertu nové posily Musicserveru pro věci černé hudby Radka Londina či Nanorův článeček pro MF Dnes vyznívají jednoznačně. Jediný, kdo Kelis vyloženě nesetřel byl Abdul52 na Boombapu, ale ani on z akce, která měla být koncertem roku (a také ji tam na Bapu propagoval) nadšením moc neplýtval. Vypadá to, že se v sobotu večer pokazilo co se dalo - předně Kelis a její kapela koncert odzývali, pořadatelská agentura to nezvládla a navíc přišlo srandovně málo lidí. Kolem a kolem vzato, vypadá to, že tohle byla poslední akce podobného ražení na dlouhou dobu. Krutý pád na zem pro ty, kteří čekali, že právě tento koncert začne vítězné tažení urban music po Čechách. Otázkou zůstává, co se stane s plánovaným podzimním koncertem OutKast a Black Eyed Peas. Zatím se o něm jenom šeptá, OutKast stále posouvají vydání své albové novinky (aktuální datum je 26.září) a mě se moc nezdá, že by si místo masivní propagace v USA jeli honit triko kamsi do východní Evropy, kde na ně bude čekat 2 a půl tisíce lidí. Věřme, že se to povede a trochu napraví pošramocenou reputaci černé hudby. Jen ještě dodám, že zatímco koncerty černošských stálic jsou jednoznačně zárukou zážiku (Maceo Parker, James Brown, Prince, George Clinton - ačkoliv v jeho případě to prý také v Ostravě nedopadlo moc dobře, těžko říci čí vinou), i na západě platí, že hvězdičky a komety r&b nebo hip hopu se automaticky nerovnají parádní show. Bohužel už neplatí, že černoch (ehm, afro-američan) si svoji show pečlivě odpracuje, protože ví, že musí svoji šanci využít. Dnešní rychlokvašky urban music mají stejné hvězdné manýry jako popové hvězdy bílé pleti. Proto bych řekl, že pro domácí promotéry by bylo rozumější zvát někoho z druhé ligy (či juniorky) urban music a to rozhodně do menších klubů. Možna by jste byli překvapeni, kolik hodně zajímavých kapel nebo interpretů se potuluje Evropou a cedí pot v klubech než se proslaví. Těm opravdu záleží na tom, aby se prodali, Kelis už má svoje v kapse. Pamatuju, jak jsem v Rakousku viděl plakáty Platinum Pied Pipers, dokonce ještě pár týdnů před tím než vydali debutové album. Podobné malé klubové akce by krok po kroku budovali scénu. A nebo se krutě mýlím a prd tomu rozumím. Jiná, možná ještě smutnější zpráva přišla v neděli ráno mailem. Šéfredaktor Streetu Pavel Eichler redaktorům v soukromém mailu ohlásil, že od tohoto projektu odchází a naznačil, že budoucnost jediného časopisu o urban music je značně nejistá. Znění dopisu a background podává UkGarage. Pavlovi se moc nedivím, že dává od Streetu ruce pryč. Od samotného začátku musel bojovat ne snad se zájmem čtenářů, ale hlavně s vedením nakladatelství iMedia, které se potýkalo nejprve s finanční krizí, následně s krizí jakbychtořekl ideovou. Street se stal tak trochu nechtěným dítětem, nedařilo se dodržovat periodicitu a jako bombónem neplatil své redaktory. Ačkoliv jsem měl platnou smlouvu, od iMedia jsem neviděl ani korunu, což mě nakonec vedlo k tomu, že jsem redakci opustil asi měsíc před Eichlerem. (Oprava, dneska jsem dostal výpis a peníze od iMedia tam jsou, zhruba s půlročním zpožděním). Strašně mě to mrzelo, protože jsem Streetu fandil a začal jsem mít pocit, že by se z toho mohlo vyloupnout něco hodně zásadního, bohužel jinak se to s firmami jako je iMedia prostě dělat nedá. Teď to tedy vypadá, že Street je minulostí. Paradoxně tento týden vychází nové číslo, ve kterém bych měl mít profilový článek o reggaetonu, podobný o grime (napsaný spolu s Honzou Jiráskem z UKgarage) a o ještě jeden o Sa-Ra Creative Partners. Ten o grime jsme trochu na truc poskytli už Boombapu, pro vaši představu - v redakci Streetu ležel už od listopadu loňského roku. Dětské nemoci začínajícího média jsou jedna věc, pokročilá hniloba v zádech vydavatelského giganta něco jiného. Tak co bude s urban music v Čechách dál?

pondělí, července 18, 2005

Scattered thoughts...

Moc nestíhám psát o zajímavé hudbě, na kterou čas od času naráží. Pořád si říkám, že o tom někde napíšu, ale pak už to není aktuální a recenzi najdu na newmusic.cz :) Tak než se stane, píšu, že Akron/Family je překvapivě mým albem léta. Možná je to trochu zvláštní, folkové album s maličkou špetkou elektroniky, smutné a nadějné zároveň. Možná tohle extémní léto může za to, že chci do uší něco klidnějšího. Třeba vím, že by se mi měli líbit dubstepoví bozi Vex'd a jejich geniální albový debut Degenerate, ale moc to nemůžu poslouchat, protože mi z toho běhá mráz po zádech (což určitě není v létě špatný :). Hodně a rád poslouchám i novou Missy, jejíž album se opravdu vydařilo. Trochu cynicky rečeno, rozchod s Timbalandem ji pomohl. A ještě jednou trochu cynicky řečeno - první slušná hiphopová deska roku (myslím z USA). Z jiného soudku: Na začátku prázdnin jsem si udělal seznam desek z posledních let, které jsem nehorázně opomíjel. Asi padesát položek od obskurních alb Prince až po b-strany Bloc Party. Bohužel příval nových desek je tak silný, že to příliš nestíhám. Roisin Murphy/Mathew Herbert zajímavé, drumbassové album roku (podle drumbassových odborníků) Welcome To The Violence mě vrací zpátky do doby před šesti lety a Sa-Ra, Isolee, The Juan MacLean, Dwight Trible, Virus Syndicate, Royksopp, Sleater-Kinney...Tenhle post vlastně začínal následujícími větami: "V tomhle vedru se nedá dělat vůbec nic. Skoro se nedají ani číst komiksy ani poslouchat hudba. Tak zoufalé to je." Pak jsem je radši vymazal, jsou příliš pesimistické. Do manželčina porodu ještě musím stihnout ambientní mixtape pro ni do porodnice a malému Kubíkovi mixtape, který bude mít za úkol zakonzervovat toto léto. "Dance With Me" The Juan MacLean a "What Else Is There" nebo "Only This Moment" Royksopp jsou favority. A ještě upozornění na desky, na které se velmi těším:

Sway - TBA
britský rapper s neuvěřitelným flow. Navíc i produkuje vlastní tracky, což z něho dělá Dizzee Rascala verze 2005. (Blbý srovnání.) Debutoval na "Harvey Nichs" Mitchell Brothers a vynikající mixtapes "This Is My Promo Vol.1 a Vol.2". Jeho první singl "Flo Fashion"/"Up Your Speed" je právě venku.

The Mitchell Brothers - Breath Of Fresh Attire
Debut kámošů Mike Skinnera na jeho vlastním labelu. The Street Man také samozřejmě jako producent desky, kterou ohlásily vynikající singly "Harvey Nichs" a "Routine Check".

Lady Sovereign - TBA (první dáma grime, snad někdy v srpnu)
David Banner - Certified (Jižanská sbíječka se vrací.)
Boards Of Canada - TBA (ö ano přátelé, v říjnu!)
Sa-Ra - Second Time Around (píšu o nich kudy chodím, taky nakonec až v listopadu)
The Rakes - Capture / Release (artsy fartsy? další britská odpověď na punkfunk 19.srpen)
VA - Radiohead Tribute Album ("People confirmed so far: Me'shell N'dgecello (sorry for wrong spelling) doing 'The National Anthem' (? i think), Cinematic Orchestra doing 'Exit Music' or 'Nice Dream' (i think). SA-RA are doing a track but the track is unconfirmed. Dilla is doing...." - to bude kurevsky ujetý!)

A vůbec, čtěte Music F2K, kde jsou lační nové zajímavé hudby.

Chinese Democracy! Kdy Axle?

Jak bude znít příští album Guns'n Roses? Bůhví, Axl ho natáčí už asi tisíc let, v New York Times o tom vyšel dlouhý článek nazvaný Nejdražší deska všech dob. Koukněte sem na ILM (a nebo tady ještě debata fanoušků. V takovou chvíli si vždy vzpomenu na svůj oblíbený film 24 Hour Party People, jak si manžeři ve Factory pustí materiál, který nahráli Happy Mondays během tří měsíců exkluzivní dovolené, která stála firmu skoro všechny peníze.

sobota, července 09, 2005

Nanoru o hip hopu v MF Dnes

Minulý a tento týden vyšly ve víkendové příloze MF Dnes dva díly článku Michala Nanoru o hip hopu. Online jsou k přečtení tady a tady. Nanoru v nich pohledem kulturního teoretika velmi erudovaně rozebírá aktuální stav mainstreamové hiphopové kultury s jejími excesy. Píšu záměrně kultury, protože ho zajímají hlavně excesy hiphopových hvězd a adorace bohatství, násilí a sexu. Čímž se samozřejmě dostane do pozice běžného českého posluchače, který hip hop vyřeší mávnutím ruky. Nanoru možná moc sleduje MTV a málo hip hop poslouchá. Je to první článek o černošské hudbě v MF Dnes (v Lidových novinách jsem o hiphopové kultuře psal trochu obšírněji loni na podzim já). Proto rozhodně zamrzí, že Nanoru se nevystříhal několika chyb. Nejsou faktického řádu, spíše, ehm ideologického. "V Americe, odkud hip hop přišel, je však tenhle černošský styl ve své mainstreamové podobě většinou symbolem excesu a pompézní demonstrace bohatství." Zbytek prostoru obou článků pak Nanoru nad tímto zjištěním kroutí hlavou, což pro kulturního teoretika není zrovna dobré výchozí postavení. Nanoru je samozřejmě dost chytrý na to, aby nedával vyloženě najevo svoje znechucení z rapperů chřestících penězi, moc dobře si je vědom toho, že v tomto si s rockovým étosem nikdy neporozumí. Když píše o bílých hvězdách, které naplňují romantický (rozuměj: pocházející z německého romantického hnutí 18.století) ideál Umělce jako tvůrce velmi dobře popisuje schizofrenii či rovnou pokrytectví těch, kteří se za peníze stydí. Vztah umělce k pěnezům jsou prostě dva odlišné kulturní stereotypy. Černošská kultura je postavená na mírně modifikovaném americkém snu. Černošský umělec nechce po romanticku sdělovat věčné pravdy, chce získat peníze a dostat se (a nejlépe i svoji rodinu a kámoše) z chudých poměrů. (Móda hostování na hiphopových skladbách vlastně pochází ze snahy získat šanci na honorář pro co nejvíce známých). Ostatně kapitalismus na západě a částečně i kolem nás vyrostl na protestantském "je dobré být bohatý, protože kdo je bohatý, toho miluje bůh". Přesto mi chybí zjištění typu: Dějiny rocku jsou stejně směšné jako dějiny hip hopu a neexistuje nic, čím by se dala tato "směšnost" měřit. Hiphopeři se chlubí kolik mají aut, rockeři se chlubí, kolik oklátili holek. Je lepší konzumní mládež vyrostlá na bling bling kultuře nebo revoltující mládež roku 68? Nevím, vy to víte? Možná je trochu drsné říci, že Nanoru je rockista a navíc levičák, který umění považuje za sociální nadstavbu. Je samozřejmě dost chytrý, aby tyto stíny zakryl rozesmátým skeptickým úsměvem, občas mu to ale ujede. Tak či onak, redukce hip hopu na excesy boháčů je jako redukovat cyklistiku na dopingové aféry. Pro hudebního publicistu je navíc ostudné, že nepíše o tom, jaký vliv měl hip hop na vývoj populární hudby posledních několika let. Ale to by už byl samozřejmě jiný článek. Přemýšlím co si z článku odnese inteligentní čtenář MF Dnes. Hip hop je o chřastění penězi, toť vše. Nezajímal jsem se o to, nezajímám se o to a zajímat nebudu.

Fresh from the Lab Vol.4

Je to venku...venku! Fresh From Lab čtyřka je venku. (I když s maličkým zpožděním.) Stahujte tady, komentujte dole, enjoy wherever u r.


Karl Presents Fresh From Lab Mixtape 04 /June:
0:00 Mike Jones - Still Trippin' (Diplo Remix) (originál býl výborný, remix Mr. D geniální.
2:23 Damian Jr Gong Marley - Welcome to Jamrock (verze s Bustou není špatná, ale už se mi tam nevešel)
3:39 Zumjay - Take U Hi (ještě trochu dancehallu)
5:35 Gorillaz - Bill Muray (částečně jako pocta Murayově výkonu v Podmořském životu)
6:03 Sa-Ra - Shimmi Shimmi Coco Pop (pure funky futurism. už aby to album vyšlo)
9:06 The Juan MacLean - Tito's Way (ty cowbells, které jsem tam napastoval pro jistotu víckrát jednoznačně prozrazují, že za tím že za tím stojí The DFA. Výborná deska, mimochodem.)
12:20 Fisherspooner - All We Are (maličko překvapivý track od někdejších electroclashových bohů)
15:00 Bloc Party - So Here We Are (Four Tet Remix) (Dneska se mi o téhle skladbě zdálo. Šel jsem po dálnici několik kilometrů a zpíval si ji ten refrén pořád dokola. Divný sen.)
17:00 Isoléé - Jelly Fish (tak trochu Villalobos-like a microhouseové album léta)19:25 Ghostface - Milk'em (ochutnávka jak bude znít Ghostovo nové album. who made that beat?)
20:45 Madvillain - Money Folder (Four Tet Remix) (masírka s Doomovým geniálním rapem).

summer has come...

Užívám si volna. Od minulého čtvrtka mám prázdniny. Trochu píšu, ale ne moc. Dal jsem v Brně výborný Pumpart a doma Festival japonských a korejských filmů. Pak jsem byl na výletě v Praze, koukl na Knižákovo Bienále (škoda, že hudební doprovodný program organizovaný Pavlem Klusákem jsem propásl), srazil se s kamarády, prolezl obchody s knihami. Koupil jsem si po internetu sluchátka Koss Ur29, protože ty staré Sony jsem si rozsedl. Taky jsem se zbláznil do graphic novels, stahuju je v p2p ve formátu cbr/cbz a pak čtu na notebooku. Zatím jsem dal Uzumaki, V For Vendeta, Automatic Kafka a teď pročítám jednotlivé díly Love & Rocket. A taky se připravujeme na blížící se porod, který může příjit teď už každý den. Chtěl jsem upozornit na vynikající rozšířenou verzi Gunnyho recenze na Four Tet. Můj oblíbený blogger v recenzuje nové album Hebdena očima třinácti českých hudebních publicistů. Ještě jedna radost z internetu, na kterou mě upozornil Metod: portál Grimetime přináší kupu grime mixů. Zbytek dne budu asi přemýšlet, který z diskuzních webů je lepší, jestli klasický ILM nebo Dissensus, který vznikl poté, co někteří lidé naznali, že ILM už je moc ohraný. Protože je léto na závěr ještě seznam Top 15 písní, v jejichž názvu je "summer":
QOTSA - Feel Good Hit Of The Summer
MSP - Die In Summertime
DJ Jazzy Jeff & Fresh Prince - Summertime
Microphones - Here With Summer
Flaming Lips - It's Summertime
Diplo - Summer's Gona Hurt You
Hefner - King Of Summer
Pulp - David's Last Summer
Kings Of Convenience - Gold In the Air Of Summer
War - Summer
Casino versus Japan - Summer Clip
Jay Z - Dear Summer
u-Ziq - Summer Living 2
Donna Summer - Endless Summer