don't lastfm me!

Většina mých kolegů-hudebních publicistů si s velkou radostí nainstalovala plugin Audioscrobbler krmící jejich stránku na Last.fm. Možná si od toho slibovali (jako já), že se budou moci chlubit, co zajímavého poslouchají, ale (jako mě) je asi nenapadlo, že takhle teď každý uvidí do naší kuchyně. Možná jsem paranoidní a ve skutečnosti nikdo nemá čas se tímhle vším prokousávat, ale v začátcích jsem se někdy děsil, že se na mém Last.fm objeví něco, za co bych se vyloženě styděl (Nohavica, Landa, Vondráčková) a budu definitivně ztrapněn. Teď se spíš děsím, že si nějaký čtenář-vykuk spočítá, kolikrát jsem recenzovanou desku slyšel a pak mi to bude předhazovat. (Veselý album XY slyšel jen čtyřikrát a dal mu 6/10 a přitom pátý poslech je přeci rozhodující!) Struktura posluchačských návyků hudebních kritiků by mohla být pěkná diplomka buď na statistice nebo na mediálních studiích a už teď se děsím, co by zjistili. Třeba by pak výsledky mohli prodat nějaké PR firmě, která by pak mohla kritiky lépe ovlivňovat. Přesto musím říct, že se na svoje Last.fm dívám poslední dobou docela rád se smíšenými pocity sebeuspokojení a sebeperverze a dívám se, koho mi web přisoudil za sousedy (a samozřejmě co poslouchají). Pro zajímavost taky někdy zabrousím na last.fm svých kolegů a koukám se, kam se posouvá jejich hudební vkus. Nedělám z toho závěry, nebo si je aspoň nechávám pro sebe. Narozdíl od mého kamaráda, který hlasitě komentoval last.fm jednoho kolegy slovy: "Ten chlap píše o současném freak folku a na last.fm má na prvním místě Elvise". Dobře vím, že Last.fm se nedá tak úplně věřit, jsou tady samozřejmě klasická CDčka, která nemůže zaznamenat a také se často stane, že spadne, nezapisuje nebo si zapomenete ve winampu REPEAT a nějaké náhodné písni naskočí třicet poslechů, než to zjistíte. S tím souvisí další poznámka. Trochu se třeba stydím, že moje nejposlouchanější kapela Guillemots má jen 157 poslechů, zatímco u kolegů je při podobném počtu slyšených skladeb na prvních místěch třista poslechů a více. Co to znamená? Nemám svoji nejoblíbenější kapelu (podle Last.fm) dost rád? Poslouchám toho více (více desek) než oni? Nejlépe to vyřešil echoboy alias CB alias PP alias sweet austrian, který si svoje oblíbené Belle & Sebastians pustil ve winampu se zapnutým SHUFFLE a REPEAT a je tak na absolutním čele s 2 000 poslechů. S tímhle už by měl nárok i na to stát se největším fanouškem téhle kapely na světě! Zatím není ani v první dvacítce .

Rapper nebo blogger

Rappová up&coming star Lupe Fiasco dostal nabídku zablogovat si na stránkách proslaveného magu XXL. Jeho první post se opřel do novináře Byrona Crawforda, který ho prý na stránkách XXL špiní. Bol mu odpověděl pěkně zostra tady a už byl oheň na střeše. Bloggerský beef? I u nás jeden nedávno byl, když se do sebe pustili Tonda Kocábek a Petr Pliska.
Lupe ale na urážky nereagoval a napsal druhý post kde při poslechu poslední desky Daft Punk apeluje proti konzumentskému způsobu života asi jako třeba Keller. (Jan Keller myslím). Jak mu někdo napsal v diskuzi, má trochu přeházené pojmy a dojmy a mě to celé připadá jako nový nástup hippie rapu. Zajímavý bloggerský experiment, navíc od chlapíka, kterému internet pravděpodobně zničil dobře se rozjíždějící kariéru (jeho album už prosáklo na internet ve dvou nedokončených verzích). Ale stejně to asi Lupe dělá, protože v pondělí vychází jeho album. Nebo ne?

Karl Muzzik Lab Born Again Presents: Fresh From The Lab Vol.11

Vol.11 A.K.A. Funk, junk, eurocrunk...

I dropped it cause it's hot!

get it.
(Od půlky srpna to leželo na HDD, nějak jsem na to zapomněl, takže je to maličko vychladlé. Moje chyba.)

Tracklist:
Akira Ifukube - Footsteps Of Godzilla
Pitbul - Bojanges
Max Peezey - komfrn
Stacs Of Stamina - Donne Moi Un Poisson ft. TTC
Various Production - Thunnk
Barbara Morgenstern - Juist
Peter John Bjorn - Young Folks
Nathan Fake - Superpositions
The Klaxons - Gravity's Rainbow
Tokio Police Club - Citizens Of Tomorrow
Scott Walker - Cossacs Are
Diddy - Get Off

Cherish?

Oblíbené mediální okénko s MF Dnes podruhé. Pobavil mě článek oslavující r'n'b skupinu Cherish. Nemám na ně žádný vyhraněný názor, jen mě zaráží některé informace, které jsou v textu obsažené. Není potřeba dlouho pátrat, Kateřina Hejdová píše o Cherish protože je momentálně silně tlačí agilní česká pobočka EMI. I český PR tým firmy dokáže po západním vzoru udělat hvězdu i z absolutní nuly a Cherish jsou jasným důkazem. "Do It To It, která se stala pořádným letním hitem" byla v Billboardu maximálně na čísle dvanáct, devadesát tisíc prodaných kusů v prvním týdnu je na kapelu s takovouhle tlačenkou spíše průměr. A že Cherish absolutně převálcovala jiná umělá skupina Danity Kane, jejichž úspěchy byl několikanásobný, se nedočtete. Že chybí kontext (po rozpadu Destiny's Child je mezera na truhu), že chybí informace o tom, že Cherish už jednu desku natočili, ale skončila v archive Warnerů, které po neschodách opustili nebo že se hraje na rockistickou notu (nejsme umělá skupina!) mě vlastně ani tak nevadí, jak to, že kulturní rubrika nejčtennějšího denníku je ovládaná tiskovými zprávami velkých firem. Jistě, v nich není nic problematického, z nuly je hvězda několika údery klávesnice a nešťastná redaktorka, specialistka na SuperStar, která dostala za úkol napsat něco o r'n'b, si přece nebude věc komplikovat a v mailu má tiskovou zprávu z EMI. A MF Dnes nemá Petra Vizinu, který by to stopl.

checkpoint 2

summer hits->
Rytmus - Ivan T. z Prešova
Peter John Bjorn - Young Folks
The Pack - Vans
PSH - Parket (RMX)
Fish Go Deep - The Curse & The Cure
JT - My Love ft. TI
Cassie - Me & U
Snowden - Anti-Anti
Ciara - Get Up
Rick Ross ft. Dre - Blow



nejhorší/nejpřeceňovanější desky léta:
Skateboard Pharrell
Thom nikdy-jsem-neslyšel-Kompakt Yorke
DJ "jsem-pořád-in" Shadow
OutKast
The Whitest Boy Alive (neboli Oye s přeškrtlým O)


+ speciální cena pro nejzbytečnější nahrávku posledních sta let (pod kterou není podepsaný Puff Daddy):
Robbie Williams - Rudebox

who destroyed mi boombox?

Metal Movies Primer

Každý něco sbírá. Já teď sbírám filmy o metalu a metalistech.

Decline Of Western Civilization II
(První díl byl o punku, druhý o heavy metalu v 80.letech.)

Fubar
tr
(Dva metalisti a jejich každodenní štrapáce)

Heavy Metal Parking Lot
tr
(Ještě jsem neviděl)

Metal A HeadBanger's Journey
tr
(Ještě jsem neviděl)

+ Spinal Tap (samozřejmě)
& Day Of The Beast
tr
(Tady metalový fanda s knězem zachrání svět od příchodu AntiKrista.)

pátrání pokračuje!

Mirror Balls Re-Thought

Všímáte si zesíleného používání symboliky disco ball? Justin Timberlake na ní na obalu nového alba s názvem, který si nikdy nezapamatuju, šlape, v promo fotkách k novince Neptune Lewis (nebo naopak?) se do ní upřeně dívá Sonja z Nihilists a třetí příklad jsem právě zapomněl. Wikipedia vám řekně něco o historii, já si díky ní znovu připomenu, proč se chci vrátit do Berlína a taky si připomenu, že jsem kdysi jednu malou disco ball koupil kamarádovi a sám si chtěl koupit pořádnou velkou, ale nějak se mi to vykouřilo z hlavy. Anyway, čeho je vlastně disco ball symbol? Hedonismu? Pokleslého hedonismu. Dekadentního hedonismu? Všechno super. Sonja v ní hledá inspiraci (to nové album se myslím povedlo), ale proč do ní JT šlape? Jednak se může pěkně pořezat (v Americe deska vyjde s přelepkou: children don't try that at home!!!) a jednak to nedává smysl. Zase ten název. JT si sedl a napsal na papír slova, která by chtěl aby jeho deska dělala. Zatímco Jackovi stačilo jedno (Thriller), JT potřeboval čtyři. Future a Sound je jasný, to je jako Timbaland. Sexy to je jasný, to je jakože on. (Eh, fakt?) a love - to už je jen taková banalitka. jestli vám tam někde chybí "funk", tak jdete správnou myšlenkovou pěšinou (=jako já). Viděli jste klip k "SexyBack", já jo a moc chytrej z něho nejsem. Ať už se tam do pekla děje co chce (dunno??), působí strašně otažitým dojmem, chladným, estétským. Je to jako sex po internetu nebo oběd v luxusní restauraci. A nikde žádný pot, dokonce ani sex. (a mezi "sexy" a "sex" je k***ský rozdíl!!!) To album se mi líbí, dokonce se mi líbí tak, že jsem o něm chtěl napsat, že to je příští Thriller nebo aspoň příští Purple Rain/1999, ale pak jsem se začal trochu krotit. Timbaland je Quincy Jones a Prince dohromady, ale JT není ani Jacko ani Prince, on chudák není vlastně ani Bubbles ani Morris Day, Justin prostě je a vždycky bude Mickey Mouse. (A Britney byla Minnie. Teď je spíš Kačer Donald). To album (sakra, ten název je jak?) je pekelné a já už čtyři dny neposlouchám nic jiného, ale JT prostě neměl do tý koule šlapat. Teda, on se asi vytrestal, protože se určitě pořezal (vzpomínáte na tu historku před půl rokem, že si zlomil nohu, načež se zastavily všechny promoakce už hotové desky a odložily se na září? Konspirační teorie na obrzoru!). Měl ji spíš vzít jako Sonja a podívat se do ní a tam by viděl Jamese Browna a Prince a nějaký dobrý pornáče a svůj rozkrok a jednu kozu Janet a udělal by to co měl udělat už dávno, pořádně si zadovádět s Paris Hilton (whoever) a pak natočit svoje party ještě jednou. A k té desce (ten název?!) ještě poslední věc. Všimli jste si, jak na ní rapují samí wack rappeři. Samozřejmě Timbaland, kterej se nacpe všude a pak "můj-ty-bože"will.i.am (BEP jsou tak odporná kapela, že je mi i stydno napsat jejich jméno!). Dokonce i jindy everblazin' T.I. se nakazil, jeho part je mizernej už samotnýho začátku, kdy ho Timbo uvede větou jako "Tady měl rappovat Jay-Z, ale neměl čas" (špatně slyším??? nebo co to tam vlastně je?). Ještě že Pharrell zrovna natáčel svůj "Earth Song" s Cassius ("Eye Water").

checkpoint

Je radost sledovat, jak se za oceánem o slovo střídají hiphopové lokální scény. Pokud máte zdálky pocit, že "hip hop is dead", pak musím oponovat, že "hip hop ain't dead", protože pod povrchem (kde vládne nejabsurdnější rapper všech dob Rick Ross A.K.A. Mr.T) se dějí zajímavé věci. Ty nejvíce asi v Bay Area, kde vládne hyphy (více v příštím Streetu píše Double J). Jsou lidé, kteří říkají, že hyphy zabil E-40, protože při pohledu na něj máte pocit, že je to scéna pro čtyřicetileté tatíky s panďerem a brýlích. A to stejné si musíte myslet, když si přečtete, jak na vagón jménem hyphy naskakuje DJ Shadow (sakra, všechny moje zmínky o hyphy v článku o Shadowovi v Reportu J.Kom vystřihla :) Jenomže hyphy jsou mladí vlci, jako třeba The WolfPack. "Vans" bude v Top 10 singlů roku - i díky kontroverzi, která ho provází (více se dočtete v pondělím Respektu) a i druhý singl je monstrózní./Když jsme u toho břicha (E-40ho), tak poslední dobou pozoruju, že utěšeně roste i mě. Včera jsem si pustil klip k Grillz a vidím, že stejné problémy má i Nelly a Paul Wall. Oba sice mají monstrózní diamantové zubní nástavce (alias grillz), ale v posedu jim pod XXXL tričkama bobtnají pořádné pivasy. Nelly to určitě do dalšího alba shodí a bude se zase chlubit břichem jak Jana Švandová, ale pro tuhle chvíli mě ten pohled uklidnil.

Mf Madonna

Za poslední měsíc jsem chtěl napsat pár věcí na blog, ale nějak k tomu nedošlo. Jedna z nich bylo podivení se nad politikou Mf Dnes, která poskytla V. Vlasákovi tuny papíru na propagaci koncertu/ů Madonny. Zpěvačku propral kadencí jeden článek denně opravdu důkladně, včetně seriálu o jejích turné. Pokud čtete naše největší seriózní noviny asi jste poslední dobou měli pocit, že kromě turné jedné vyhaslé hvězdy z 80.let se v hudbě nic neděje. Nuž, okurková sezóna v hudbě byla ovšem jen Vlasákovou iluzí, podpořenou případně nějakým "sponzorským" darem redakci. Mf Dnes tak co se týče hudebních zpráv klesli ještě o hlouběji než jsem si kdy myslel, že se jim může podařit klesnout. Nad vodou ji drželi jen čtvrteční okénka Nanoru a Pavla Klusáka. O Madonně nebudu už psát nic, protože všechno podstatné napsal Ondřej Váša tady. Paradoxně na idnes.cz (a možná v zítřejším vydání).

back like that

Úvodní obrazovka blogger.com mě zdraví, jako bych byl cizí. Nejdelší pauza, skoro měsíc a půl.

Diskuze dneska večer na ICQ:

strictly blue: myslíš, že se karl muzzik lab probere ještě někdy k životu ? :-P

karl76: tyjo. dneska jsem nad tim premyslel ve vane :)

Nejde o to, že bych neměl co psát, ale chybí mi síly to udělat. A tak slibuju, že zkusím Muzzik Labu dát ještě šanci. Možná poslední. A pak ho třeba definitivně potopím. Na začátku května mi jeden kolega řekl, že je načase, aby naše generace začala psát knihy, protože teď jsme na vrcholu sil. Pak mi umřela máma a já jsem se cítil všlijak, jen ne na vrcholu sil. Přesto jsem si slíbil, že budu o knize přemýšlet, ale přes léto nevznikl ani řádek. Teď už si jen říkám, jestli to bude někdy lepší...
A blogger.com aby mi to ztížil mi nechce vzít Word Verification a postnout tenhle příspěvek.