Karl vs. Boris (Atsuo)

Zapomněl jsem zveřejnit fotku z rohovoru s Atsuem,
bubeníkem Borise. Jestli si říkáte, že mám na hlavně trochu moc gelu na to, že je to rozhovor s metalistou, pak vězte, že to není gel, ale že venku pršelo. (Rozhovor vyšel v A2) /foto: David Šíma

Ještě ke kánonu...

Vzpomněl jsem si, že můj oblíbený blog Idolator začal nedávno zveřejňovat sérii článků Canon Fodder, ve kterých sleduje, jak se během posledních dekád vytvářel kritický pohled na významná alba. Pročtěte si dějiny věčného souboje Sgt. Pepper vs. Revolver (pro mě pořád platí 1:0, Revolver má prostě příliš mnoho vaty) a The Ramones vs. Never Mind The Bollocks (pro mě 0:1).

The Day When Music Died

V neděli vyšlo v Británii nové Princovo album Earth. Ne v obchodech, ale jako příloha víkendového vydání tabloidu Daily Mail. Bez ohledu na obsah nahrávky (a ten vlastně ani není důležitý) je to další postupný bod směřující k finálnímu krachu hudebního průmyslu. Prince neprodává desku (už to nepotřebuje) nýbrž dělá reklamu na své turné, ehm... na svých 30+ koncertů v Londýně. Musicology se vlastně dávalo rovnou k lístku, stejně to letos udělali i Monkey Business. Co bude následovat? Velká jména hudebního bizzu už dávno nepotřebují nahrávací firmy, menší kapely si firmy přivážou ještě více k tělu a budou mít prsty i v jejich turné, protože to bude podstatně větší zdroj příjmu než prodej desek. A malí interpreti na velkých firmách nebudou, protože nebudou mít šanci se zaplatit. Naše nostalgií zadušená éra se utopí v re-edicích, retru a vzpomínání dinosaurů.
Co k tomu říká Idolator.

Filter se pokousil o kánon

V časopise Filter vyšel tento týden žebříček 100 nejlepších českých alb (1987 - 2007). Top 10 je následující:
1. Tata Bojs - Futuretro
2. Monkey Business - Why Be In When You Could Be Out
3. PSH - Repertoár
4. Sunshine - Dreamer
5. Kryštof - Mikrokosmos
6. Wanastovi Vjecy - Lži sex a prachy
7. Tři sestry - Na kovárně, to je nářez
8. Oceán - Pyramida snů
9. Buty - Pooommaalluu
10. Mňága a Ždorp - Made in Valmez

Nad každým podobným hodnocením lze samozřejmě vést dlouhou debatu, co tam být mělo a co nemělo, podle mě se ale Filteru podařilo shrnout uplynulé dvě dekády velmi slušně. (Škoda že si nepohlídali letopočty u alb, které jsou často chybné). Sám jsem byl překvapený, že vůbec vyšlo tolik desek, které stojí za zmínku. Nelíbí se mi čtyřka loňských Sunshine, kde chybí odstup (a je asi tak stejný úlet jako, když se do vloni do desítky nejlepších desek všech dob podle Q dostali Arctic Monkeys). Když si srovnáte pořadí Filteru třeba s novinářskou anketou Deska desek deváté dekády nebo oddílem 90.let Černého "Zlatého fondu hudby", tak zjistíte, že dnešní publicistická generace "nebere" písničkáře, kteří dominovali začátku 90.let (a tím nemyslím bratry Nedvědy, ale třeba Třešňáka, Buriana, Janotu nebo Dědečka) a poměrně logicky také vypouští přesahy do folkloru (že Čechomor ne je jasné, proč ale ne Hradišťan nebo Lapčíková). A protože Filter je mainstreamový časopis, chybí i alternativa (nenáviděná brněnská - Iva Bittová a Pavel Fajt, Pluto, i ta z osmdesátkového undergroundu - Andrtová.)
Přemýšlel jsem, že na závěr přidám ještě vlastní žebříček, ale k české hudbě jsem měl vždycky trochu vlažný vztah a vyloženě zásadních desek, které bych si poslechl s odstupem je minimum - Výběr, Repertoár, Susurrate, Illustratosphere, Toxic Funk, Nebe je rudý).
S kánonem je to samozřejmě vždy těžké, ale každý pokus o něj je záslužný. Minimálně tím, že otevře debatu.

Time to wake up!