Nu-Rave WTF

The Klaxons prosákli, jedno z nejočekávanějších alb, well, posledního měsíce, nakonec není tak dobré, jak se čekalo (výborné singly, zbytek vesměs vata), nicméně působí jako katalyzátor debaty kolem nu-rave (připomínám, maličko absurdní nálepka, kterou NME dalo kytarovým kapelám, které se hlásí k odkazu rave/acid house. Každý, kdo rave ve své době zažil asi tuší, že ta analogie je dost směšná, navíc i sami Klaxons, přiznávají, že to byl původně celé jen vtip. Ten si ale pak žil svým vlastním životem. Simon Reynolds (alias hudební publicista, kterého Karl cituje nejčastěji a jehož knihy mu plní knihovnu) na svém blogu otevírá téma *hauntology* (listopadový Wire), duchů, kteří obchází historii (nejen hudby) a spojuje ho s horečkou kolem nu-rave. To je podle něho finální testament taneční scény, když i její duch ovládl úhlavní nepřítel - kytarová hudba. "For this is the Enemy (or should i say NME) hijacking our memories, the hegemonic indie-rock culture despoiling our myth for its own ends."¨
Proč to celé píšu. Přemýšlím jestli o Klaxons a nu*rave napsat velký článek, když už o tom psali The New York Times. Je to ovšem spíše meta-téma, jak hudební tisk objevuje věci, které neexistují. (Nebyl jsem ze stejného obviněn já po článku o metalu v předposledním HIS?). Váhám, na stranu ano možná převáží fakt, že deska se jmenuje podle mé oblíbené sbírky povídek J.G. Ballarda a obsahuje píseň Gravity Rainbow, pro změnu podle románu T.Pynchona, dalšího oblíbence. (Měl by prý konečně vyjít i česky) Říkejte tomu: Bluf trap!

lil helper

Letos jsem měl s vyplňováním andělského ballotu pomocníka, bez něhož bych to asi nezvládl. (viz. obrázek). Nebylo to rozhodně jednoduché, dobrých českých desek je samozřejmě pomálu. Vyplňování některých kategorií bylo pro mě trochu zoufalstvím (nejlepší zpěvačka? nejlepší obal?) a už jsem zapomněl, co jsem tam vlastně napsal (však se to časem objeví na stránkách APH), s chutí ale zveřejním seznam českých alb, které mě zaujaly.

Lvmen - Mondo (dokonce do té míry, že jsem si ho koupil na vinylu!)
Pio Squad - Punk is Dead
C - Underlove
PSH - Rap n Roll
Selectone - Unearthed
+ ze slovenské části čs. hiphopové scény určitě Rytmus - Bengoro, který ční vysoko nad všemi konkurenty.

Největším zklamáním roku jsou alba Indy&Wich a EOST, další mi určitě připraví zveřejnění andělských nominací. Tipuju, že Ewa Farná dostane minimálně tři! Postcrap znovu otevřel debatu o alternativní ceně, kterou by udělovali opravdoví hudební publicisté. Projekt není zcela nerealizovatelný, nicméně je třeba si uvědomit, že není rozhádanější komunita než hudební publicisté, takže by to dopadlo podobně jako třeba s letošním ročníkem velmi prestižní ankety Pazz & Jazz, která se po sporech a hádkách rozdělila na dvě samostatné ceny.

Various

Všichni jsme věděli, že na Corinne Bailey Rae nebo Audioslave je něco divného, ale Motorhead a Ghostface Killah? Křesťanský magazín Love God's Way udělal dobrou službu (náckům) a zveřejnil seznam současných popových interpretů, kteří jsou homosexuální orientace. Vzpomínáte na organizaci Mothers Against Noise, ze které se později vyklubala originální reklamní kampaň na novou desku Wolf Eyes? Třeba nás bratři a sestry z LGW (lesbian&gay way?) ještě příjemně překvapí.

---

Vzpomínám si, že v 90.letech byla nějaká rocková kapela (Elastica?), která si předsevzala, že natočí a vydá jeden singl každý měsíc. Elektronický gabbaizer V/Vm 365 si na sebe ušil ještě krutější test, od ledna 2006 do ledna 2007 točil a uploadoval na internet jednu skladbu denně a k tomu si psal i podrobný deník. Blog a denní zápisky jsou zde, kompletní produkce v deseti zip souborech tady. Název? The Death Or Rave.

---

Není smutné, že na blogu Newmusic (výborný nápad!) vzbudil za měsíc existence největší debatu příspěvek o nejlepších britských sitcomech? Shodou okolností jsem právě čerstvě propadl seriálu Metalokalypse (ani britskému a dokonce animovanému) o norské death metalové kapele Dethklok. V reálu ho vysílá čím dál agilnější Adult Swim, na streamu zde. This is brutal!