sobota, prosince 20, 2003

Fantastické videoklipy... a děsivě bídné komentáře

Na hudbě miluji nejvíce to, že je vysvětlitelná sama ze sebe. Nemusíte vědět nic o napětí a siloproudu ani číst po večerech Derridu nebo Danta, aby jste pochopili, že to co slyšíte z reprodukotorů je hudba vaší krevní skupiny. Proto také všechno psaní (a čtení) o hudbě bledne před zážitkem z poslechu. Tisíckrát vám někdo může popisovat basovou linku, ale teprve když ji uslyšíte vám začne hýbat bránicí a zadnicí.

Teď z jiného konce. Videoklipy jsou fantastické médium pro filmaře. Na ploše tří až šesti minut se můžou vyřádit tak, jak by ve filmech jen těžko mohli. Sedmidílný německý televizní dokument "Fantastic Voyages", který dnes skončil na ČT2 byl vynikající jízdou po těch nejskvělejších videoklipech krátké historie tohoto média. Autoři dokumentu se za svoje výběry rozhodně stydět nemusí, když prominentní postavení měli samozřejmě tři současní králové pohyblivých obrázků - Gondry, Cunnigham a Jonze, leč i výlety do dávnější minulosti stály za to. Chápu však, že hodinovou přehlídku klipů by jakýkoliv dramaturg kterékoli televize smetl ze stolu se připomínkou, že tohle je spíše materiál pro hudební televize, které vysílají klipy non stop. Proto bylo potřeba klipy tématicky poskládat - a tady znovu musí zaznít pochvala - a nechat je řádně okomentovat. A právě v tuto chvíli přichází hlavní problém "Fantastic Voyages". Kdo má komentovat klipy? Odborník na hudbu? Odborník na film? Nebo snad odborník na cokoliv jiného. Autoři dokumentu zvolili třetí variantu a v dílech defilovali jungovský psychoanalytik, odborníci na gender, rasové vztahy, feministka, teoretik kultury a další. Řešit vizuální podobu popových skladeb bylo nad síly snad všech z nich a výsledkem byly trapné bláboly vzešlé z pokusů aplikovat jejich akademické teorie na materiál zcela jiného řádu. Nejhorší byl v tomto ohledu poslední díl, kdy jistá radikální feministka (ČT pro jistotu zakryla její jméno titulky, ale kdyby se jmenovala Julie Kristeva, nedivil bych se (haha, akademický vtípek)) viděla ve všech klipech o tanci masturbaci, penis nebo alespoň falický symbol. "Pro rockera je falus jeho kytara, pro techno tanečníka jeho tělo!" Její černošský kolega ve stejných klipech zase odhaloval agresi bílých proti černým, avšak pojmy, kterým rozuměl snad jen on. (Sním svůj diplom ze současné filosofie a literární teorie, jestli je ten typas při smyslech.) Jediný relevatní komentář předevdl Kodo Eshwun, který mohl operovat se znalostí hudebního kontextu klipů a jeho kolega, který zase dokázal spojit videoklipy s experimentálním filmem. Slibný nápad konfrontovat svět masové kultury a akademických teorií selhal jednoznačně na omezenosti komentátorů a obtížnosti tohoto úkolu. A teď zpátky na začátek tohoto postu. Pokud na vás klip zapůsobil (video + hudba), pak si prosím nenechte tento zážitek zničit ničím a nikým. Na druhou stranu, bez tohoto rádoby akademického komentáře by to moudře se tvářící ČT2 nidky nevysílala, takže stačilo vždy na chvíli vypnout zvuk a pak se znovu ponořit do fantastického světa videoklipů. Za pár let nashle na katedře videoklipů!

Žádné komentáře: