čtvrtek, února 24, 2005

Scattered thoughts...

Dlouho jsem nepsal.Přepadla mě chřipka, ale ne taková jako loni, kdy jsem dva dny jen spal. Taková plíživá, pomalá, nanicovatá. Koukám na filmy, které jsem chtěl vidět, ale nezbyl na ně čas, poslouchám desky, které jsem si chtěl poslechnout, ale nebyl na na čas a čtu knihy, které... Střídám Murakamiho s Autechre, Deadelus s Tetsuem a Roots Manuvu s Married With Children. Dnes začal fungovat newmusic.cz, zítra (ve čtvrtek) v Lidovkách najdete recenzi rok staré desky Kanye Westa, vyjde Kano "Typically Me", 8.března nový Rock&Pop (včetně mého článku) a týden na to se dozvím pohlaví svého dítěte. Tolik uvedení v čase, cítím že jsem na určité životní křižovatce, v brzké době se budu muset rozhodnout jestli odejdu nadobro ze svého 9-5 jobu...Zatím...Před týdnem zavítal do Znojma Martin Mikuláš, aka DJ Mik, velký funkový fanda, někdejší Groove specialista na E2. Mezi svým hraním v klubu, kde jsem nikdy nebyl (Já: "Tenhle klub je tady strašně krátce, sotva měsíc" Martin:"Kluci říkali, že minulý měsíc slavili rok" Já: "Ouha"). Mezi jeho hraním jsme si sedli a kecali o muzice, oba máme rádi funk a experimentální elektroniku a nu jazz a podobný věci, ale jak jsme si povídali, začali jsme mít vážné pochyby, že žijeme na stejné planetě. Martin: "Znáš kapelu XY?" Já: "Ne. Sakra, ty jsem nikdy neslyšel. Že vydávají na Ninja Tune? Divné." (Rainstick Orchestra!) O chvíli později Já: "Znáš kapely YX. Vyprodali Akropolis, jejich deska přímo bombastická (Abuse to byli tuším)". Martin: "Tak o nich jsem v životě neslyšel." Byl jsem vyděšený. Ne snad, že mě Martin nachytal na hruškách, ale prostě proto, že jsem si uvědomil, jak důležité je si o hudbě povídat a jak děsivé je nerozumět si. Máme podobný vkus, asi bychom chodili na stejné koncerty, (kdybych já byl v Praze), ale přesto nedokážeme najít kompromis. Co potom s lidmi, kteří poslouchají metal, country, blues? Poslední dobou jsem si zvykl ve společnosti o hudbě mlčet a nepřesvědčovat nikoho, že Daniel Landa je sračka, že dancehall je zajímavý. Rezignoval jsem dávno, že bych si mohl s kýmkoliv o hudbě porozumět. S opravdu dobrými kamarády se bavíme o osvědčených věcech, na kterých se shodneme. Rozhádat se s nimi kvůli hudbě, to by mě opravdu mrzelo. Jednomu jsem po smskách vysvětloval, že noví Chemical Brothers jsou průser a že má raději poslouchat něco jiného, ale tváří v tvář bych mu možná podlehl ve snaze najít kompromis..."OK, ta deska není tak špatná jako třeba poslední Prodigy". Raději svoje názory na hudbu chrlím do očí anonymních čtenářů blogu a na stránkách časopisů útočím na fanoušky, které jsem (naštěstí) nikdy neviděl. Beztak se neodvážím napsat, že ten a ten je sračka, spíš to zabalím do nějaké fráze jako "desce chybí elementy progresivity". Abych to shrnul, s Martinem jsme se nakonec shodli na tom, že >neprotnutí se< našich momentálních hudebních vkusů je vlastně velmi pozitivní. Pro oba se otevřely nové světy zajímavé hudby, kterou mu ten druhý doporučil. Zjištění, že existují tuny zajímavé hudby, kterou jsem nikdy neslyšel by mě mělo motivovat k tomu, abych se jí snažil najít a poslechnout. Dopadlo to dobře. Zatím.

2 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

Koukam ze nemoci jsou idealni cas si udelat ve vsem jasno :)). Ale jen tak dal. Jelikoz nemam moc cas sam vyhledavat a objevovat co noveho je v hudbe tak si vystacim s tebou a CB a pitchforkem atd.. A kdyz mam cas tak prolitnu similar music u kapely na allmusic.com (akorat co se tebe tyce vynecham Mu - to mi fakt nejde) ale M.I.A. neni spatna. Ale nejak si nemuzu najit spravny uhel poslechu novych Daft Punk (musel jsem si vcera pustit Interstellu :) abych se srovnal)

DH

Vít Čondák řekl(a)...

Sakra, co to je - osobní krize?
Že bych to nějak přivolal?

A tak závidím naším předním hudebním bloggerům (všem třem =), že mají ve všem vždycky jasno. V.