Nanoru o hip hopu v MF Dnes

Minulý a tento týden vyšly ve víkendové příloze MF Dnes dva díly článku Michala Nanoru o hip hopu. Online jsou k přečtení tady a tady. Nanoru v nich pohledem kulturního teoretika velmi erudovaně rozebírá aktuální stav mainstreamové hiphopové kultury s jejími excesy. Píšu záměrně kultury, protože ho zajímají hlavně excesy hiphopových hvězd a adorace bohatství, násilí a sexu. Čímž se samozřejmě dostane do pozice běžného českého posluchače, který hip hop vyřeší mávnutím ruky. Nanoru možná moc sleduje MTV a málo hip hop poslouchá. Je to první článek o černošské hudbě v MF Dnes (v Lidových novinách jsem o hiphopové kultuře psal trochu obšírněji loni na podzim já). Proto rozhodně zamrzí, že Nanoru se nevystříhal několika chyb. Nejsou faktického řádu, spíše, ehm ideologického. "V Americe, odkud hip hop přišel, je však tenhle černošský styl ve své mainstreamové podobě většinou symbolem excesu a pompézní demonstrace bohatství." Zbytek prostoru obou článků pak Nanoru nad tímto zjištěním kroutí hlavou, což pro kulturního teoretika není zrovna dobré výchozí postavení. Nanoru je samozřejmě dost chytrý na to, aby nedával vyloženě najevo svoje znechucení z rapperů chřestících penězi, moc dobře si je vědom toho, že v tomto si s rockovým étosem nikdy neporozumí. Když píše o bílých hvězdách, které naplňují romantický (rozuměj: pocházející z německého romantického hnutí 18.století) ideál Umělce jako tvůrce velmi dobře popisuje schizofrenii či rovnou pokrytectví těch, kteří se za peníze stydí. Vztah umělce k pěnezům jsou prostě dva odlišné kulturní stereotypy. Černošská kultura je postavená na mírně modifikovaném americkém snu. Černošský umělec nechce po romanticku sdělovat věčné pravdy, chce získat peníze a dostat se (a nejlépe i svoji rodinu a kámoše) z chudých poměrů. (Móda hostování na hiphopových skladbách vlastně pochází ze snahy získat šanci na honorář pro co nejvíce známých). Ostatně kapitalismus na západě a částečně i kolem nás vyrostl na protestantském "je dobré být bohatý, protože kdo je bohatý, toho miluje bůh". Přesto mi chybí zjištění typu: Dějiny rocku jsou stejně směšné jako dějiny hip hopu a neexistuje nic, čím by se dala tato "směšnost" měřit. Hiphopeři se chlubí kolik mají aut, rockeři se chlubí, kolik oklátili holek. Je lepší konzumní mládež vyrostlá na bling bling kultuře nebo revoltující mládež roku 68? Nevím, vy to víte? Možná je trochu drsné říci, že Nanoru je rockista a navíc levičák, který umění považuje za sociální nadstavbu. Je samozřejmě dost chytrý, aby tyto stíny zakryl rozesmátým skeptickým úsměvem, občas mu to ale ujede. Tak či onak, redukce hip hopu na excesy boháčů je jako redukovat cyklistiku na dopingové aféry. Pro hudebního publicistu je navíc ostudné, že nepíše o tom, jaký vliv měl hip hop na vývoj populární hudby posledních několika let. Ale to by už byl samozřejmě jiný článek. Přemýšlím co si z článku odnese inteligentní čtenář MF Dnes. Hip hop je o chřastění penězi, toť vše. Nezajímal jsem se o to, nezajímám se o to a zajímat nebudu.