Ani se nechce věřit, že všechna ta chvála, která se na "Madvillany" snáší může být vůbec pravdivá, jenže je to prostě tak. Bylo to tak, že jsem na chvíli vypnul Ushera a strčil tam toto nejočekávanější "album undergroundového hip hopu od Wu Tang Clan Forever." A dobře jsem udělal. Beatmaker Madlib (rozplýval jsem se tady nad jeho "Shades Of Blue", jeho kolaborací s Jay Deem aka Jaylib a to pomlčím o jeho alteregu Quasimotovi) a MF Doom (nekorunovaný král podzemního hip hopu a MC s více identitami než má Luděk Sobota fanoušků, check out jeho loňské "Take Me To The Leader" nebo "Vaudeville Villain") stvořili vynikající desku, která naplnila sliby dema "Doom and Madlib Are Madvillans", které loni putovalo po p2p. Nenechte se zmýlit, tohle samozřejmě není "Enter 36th Chamber" ani "Octagonology", ale je to nebezpečně blízko. Zahoďte předsudky vůči undergroundovému rapu, zapomeňte na to, že Madlib a Doom na vás shlíží z aktuálního vychytej pravej rap Bbaraku a užívejte.
Hned první opravdový track sotva dvě minuty trvající šperk jménem "Accordion" vás chytne pekelným samplem harmoniky (překvapení?) a Doomovým smutným přednesem. Stejnou gramatiku čekejte od zbytku alba, roztomile oldschoolově primitivní beaty a střídmě sázenými samply. Tohle je Madlib at his best (Doom produkoval jen skity). Tohle opravdu není futurismus, spíš pekelné hiphopové retro, které ale kašle na to, že nevýmýšlí nic nového a užívá si všechny ty klišé. Někdy jsou samply trochu víc profláklé, třeba stařičké hlášky o marihuaně z praskajících vinylů jsem už slyšel na sto jiných deskách a prostředek alba plný skitů je trošku hlušší, ale když Doom i Madlib vytahují svoje vedlejší postavy jako jsou Quasimoto a Victor Vaughn, tak jim musíte odpustit všechno. "America Most Blunted" je pekelná hulící hymna a "Strange Ways" má v sobě zabijácký R&B refrén a Doom tam rappuje s přídavným motorkem. A nenechte se zmálit, druhá půlka desky je ještě hutnější než ta první. Jediné co na této desce nechápu je fakt, že vyšla v době, kdy se zásoby hulení nebezpečně tenčí, nebo jsou už dočista nulové. Takhle raději doporučuji vrátit se k desce zase až pěkně na podzim po sklizni.
Žádné komentáře:
Okomentovat