Ačkoliv jsem koncert trestuhodně propásl, dovolím si několik poznámek k debatě mezi Martinem a Pavlem, která se dle mého názoru dotýká hlubších problémů než jen komentář k jednomu koncertu (byť velmi významnému).
Stojím si za názorem, že laptopová hudba, clicks n beeps, experimentální elektronika nebo jakkoliv chcete stojí na spojnici mezi klubovou taneční hudbou vzešlou z rave přelomu 90. let ("komerční" větev) a avatgardní vážnou hudbou vzešlou z music concrete (Cage, Xenakis, Stockhausen). Jsou to dva módy jediného technologického vývoje, který změnil hudbu. Z obou kategorií se rekrutují nejen autoři, ale hlavně jejich posluchači. Fennesz s "Endless Summer" nebyl první, komu se podařilo překročit hranice obou větví. Před ním už byli Aphex Twin, the Orb, Plastikman, Autechre nebo Black Dog Productions, kteří tak definovali inteligentní taneční hudbu (IDM - stylová škatulka hlavně amerických kritiků). Fenneszova deska ale udeřila na hlavičku zeitgeist hřebíku, doby totální krize klubové scény, proto ta rána.
Pražský koncert Fennesze a Jelinka byl jednou z prvních příležitostí ke střetu dvou posluchačských skupin, z nichž jedna se chce bavit (rozuměj klubeři) a druhá přemýšlet (rozuměj intelektuálové) - což je samozřejmě velmi zjednodušující pojetí obou scén. Zatímco jedněm přijde hudba těch druhých jako onanie, druzí zase počastují ty první za bezduché roboty. U nás zatím tyto skupiny existovaly odděleně s minimální šancí střetnout se, řekl bych že jinde ve světě už jsou přece jen o něco dále. V době, kdy klubová taneční hudba pomalu odumírá na vyčerpání ideí, je její infiltrace novými myšlenkami z druhého pólu životodárná (a platí to i naopak). A proto jsou tak důležití všichni ti Fenneszové a Jelínkové, protože bez nich by klubová scéna dávno zemřela nudou. Tento průnik je udržitelný autorsky a je samozřejmě skousnutelný i posluchačsky, tedy za předpokladu, že jedni či druzí ustoupí ze svých zajetých myšlenkových kolejí.
Tím se dostávám k v minulém příspěvku zmíněné nostalgii. Pavel Klusák ve skutečnosti své "Sbohem" napsal a to do meziřádků v několika recenzích v HISVoice, kde si pochvaloval, že laptopová hudba se dá následovat bez jakéhokoliv postraního balastu stylových ideologií (oblečení, chování, kánon doporučených desek) a že nyní jí hrozí postupný konec v zapletní do standartů pop kultury. To, že počet fanoušků této hudby roste, je nepopiratelný fakt a já se bojím, že staří fanoušci laptopové hudby se zachovají stejně jako třeba v posledních letech fanoušci hip hopu, kteří reagují na popularitu mainstreamového hip hopu uzavřením se do neprostupné, rigidní a bigotní náboženství připomínající komunity, která odmítá cokoliv, co nesouhlasí s jejich pojetím starého dobrého, pravého, autentického a nekomerčního stylu. Možná je to nutná fáze evolučního vývoje každého hudebního stylu (podívejte se, co se stalo s drum'n bassem, ale třeba i s jazzem nebo metalem), který se v určitém okamžiku přestane vyvíjet a jeho fanoušci začnou práci na jeho konzervaci. Teprve to by byl opravdový konec laptopové scény. Děkujeme tedy MuteME, že podobné znepokojivé situace jako byla ta v úterý pořádají a udržují naživu všechny ty, kteří by raději pokojně umírali.
Žádné komentáře:
Okomentovat