Wiley je undergroundový beatmaker, který si prošel speed garage, drum'n bassem, two stepem i slavnou epochou UK garage. Jako vůdce jedné z nejlepších garageových crew Roll Deep byl přímým nadřízeným (někdo říká že i učitelem) Dizzee Rascala. Objevil se po jeho boku v jedné skladbě na "Boy In The Corner" a jeho vliv v beatmakingu je na desce hodně slyšet. Dizzee se nedávno s RDC rozešel ve zlém (Wiley vypouští na svého žáka diss "Happens For Reason"), ale jeho učitel mu může alespoň děkovat za to, že si no všimli v XL, podepsali ho a začali kolem něj dělat mediální humbuk. Předtím, než na garageové scéně vybouchl Dizzee R. si udělal v undergroundu jméno sérií singlů na svém vlastním labelu. Nejproslulejší z nich jsou fláky jako Ice Rink, Eskimo a Ground Zero. Sub low? 2step? Grimey? Wiley všechny nálepky odmítá a tvrdí, že vymyslel vlastní styl - "eskimo beats". Vyznačuje se minimalistickými beaty, lo-fi samply a robotickými electro efekty. Ačkoliv má londýnský underground v současnosti daleko hodně daleko do stavu nudy, Wiley si svoji pozici nejopěvovanějšího producenta scény zasloužil. Stačí to ale na to, aby jeho album prorazilo v mainstreamu?
Zvukoví revolucionáři obvykle nemají na růžích ustláno a po pravdě, garage ala Wiley přenesená z undergoundu (mixtapes, beefs, kluby) do mainstreamu (BBC, NME, Top Of The Pops) ztrácí většinu svého kouzla. Chladné beaty jsou tam kde mají být (moc se mi líbí instrumentální podklad "Pies" nebo "Goin Mad"), ale ani jediná nová skladba nepřekonala jeho klasické pecky (Avalanche, Eskimo, (Happens For) Reason i Ice Rink na desce najdete v albových editech, z Ground Zero se stala rappovaná "Doorway"). Wiley navíc z donucení nebo z vlastní volby vystupuje poslední dobou hlavně jako MC. A to je hlavní problém "Treadin On..". Nevyhnutelné srovnání s Dizzee Rascalem bohužel dopadne pro bosse Roll Deep tragicky, není sice úplně wack, ale stačí si vzpomenout na jediný rým z "Boy In The Corner" a Dizzeeho sbíječka jeho flow okamžitě rozbije. A to ani nemluvím o textech. Tam kde se s Rascalem octnete přímo uvnitř velkoměstské bitvy o holé živobytí ("Sittin Here", "Cut Em Off"), tam Wiley The Cat medituje o tom, jak by se měl jmenovat jeho producentský styl ("Wot U Call It?"), tam kde Raskie vypráví příběh znásilněné feťačky ("Jezebel") nebo nechtěného těhotenství ("I Luv U"), tam může jeho konkurent nabídnout jen slaboučký dopis do seznamky o tom jak by měla vypadat jeho holka ("Thats What I Need"), maximálně pseudohlubokou proklamaci životního probuzení "Pick Ur Self Up" nebo "I Was Lost" (Dizzeeho "Do It" zní tisíckrát přesvědčivěji s polovinou slov). OK, možná jsme od toho chlapíka čekali trochu moc, pořád je to pro východolondýnskou garage scénu deska číslo dvě, mimozemská hudba, která nezní jako nic co jste kdy slyšeli a pokud máte pocit, že vás v hudbě už nemůže nic překvapit, tak plně doporučuji. Co ale rozhodně nedoporučuji, je pustit si ji back2back s "Boy In The Corner".
Žádné komentáře:
Okomentovat