pátek, dubna 16, 2004

It's the return of the sampler...

Posledních pár měsíců se mi zdá, že hip hop se začal vracet ke svým starým pardigmatům a znovu oživil sampling jako hlavní způsob beatmakingu. Po období, kdy černé hudbě vládli Timbaland a The Neptunes s programovanými beaty, studiovou alchymií a zvukovým futurismem se s Kanye Westem a Richem Harrisonem vracíme zpět do éry samplingu starých desek.

Od samotných počátků se v hip hopu střídají éry, kdy se sampluje (funk, soul) a nebo programuje (electro). Střídají se asi tak jako si normální člověk střídá ponožky, jednou mají navrch jedni, další druzí. Zažraní fanoušci hip hopu obyčejně nikdy nepřenesou přes srdce, že rappeři rýmují i na něco jiného než na samply Jamese Browna, ale i utras musí uznat, že z milióntého použití "Funky Drummer" se těžko zrodí nějaká inovace. Zhruba od přelomu tisíciletí ovládli hip hop kybernetické beaty Timbalanda a electrofunk Neptunes (plus jejich copycats Swiss Beatz, Rodney Jerkinse, Shakes'era atd.), ale letos se zdá, že tato éra je u konce. Ze současné špičky už programuje jen Lil Jon, zatímco za druhou stranu kopou hlavně Kanye West a Rich Harrison.

O Kanye Westovi už tady byla řeč několikrát. Nemusím snad opakovat, že sampluje a zrychluje dřevní soul a funk. A že jsem jeho velký fanoušek, sehnal jsem si bootleg "Further Behind The Beats of KW" s originálními ukradenými tracky. A musím přiznat, že jsem nevěřil svým uším. Stejně
jako Woebot nebo
Simon Reynolds musím konstatovat, že "Through The Wire" nebo "Takeover" (moje velmi oblíbené skladby) dluží originálům od Chaka Khan a The Doors mnohem více než jen nějaké poplatky za samply. Bože můj, je to jako kdyby West vzal oba tracky a jen je rozstříhal, slepil a rappoval do nich (nebo je poskytl Jiggovi v případě "Takeover"). Simon dokonce tvrdí, že zmíněný bootleg úplně změnil názor na Westa a tenhle druh samplingu nazývá nepokrytou krádeží (a nebo rovnou pirátským mash-upem). Co dodat?
Počítám, že drtivá většina z nás má diskografii Mottown a Stax naposlouchanou podstatně méně než West a tedy nám to může být docela jedno. Je pravda, že West vlastně udělal originálům svérázné remixy a oživil je pro novou generaci posluchačů a dělá to s rozhodně větším citem než podobní sampleři minulosti (viz. P Diddy a jeho posedlost art-rockem 70. let). To Rich Harrison sampluje s trochu menší RAM pamětí (haha, vtípek!) a do svých tracků pumpuje hlavně
oldschoolový funk. Zatím nejlépe se mu to povedlo v bombastickém "Crazy In Love" (sampl Chi-Lite), ale za povšimnutí stojí ještě před Beyonce "Can't Nobody" její kolegyně z D.Ch. Kelly Rowland (sampl Trouble Funk) nebo "Beautiful Ones" Mary J. Blige (samploval hitovku April Fools D. Warwrick). Udělal i šmoulí "So Simple" pro Alicii Keys a naposledy ukuchtil Usherovi jednu z nejlepších věcí jeho poslední desky "Caught Up". Malým škraloupem je mizerné album Amerie "All I Have", kde napsal všechny tracky, ale vymluvit se může na to, že je vesměs produkoval někdo jiný. Nemám zprávy pro koho Harrison produkuje v současnosti (jeho spolupráce s Janet Jackson padla a ejhle: "Damita Jo" těžce sucks. Harrison není tak vidět jako West (zatím nerapuje), ale určitě o něm ještě hodně uslyšíme.

Žádné komentáře: