Na Martinův post o koncertu dvou laptopových bohů reaguje Pavel Klusák. Můžete to brát jako základní kámen případné budoucí diskuze, jestli je laptopová scéna naživo nuda nebo ne, případně jestli je konec jedné hudební éry.
Ad Jelinek a onanie: myslím, že od dojmu z jednoho koncertu je daleka cesta k posuzovani cely live-processed hudby, nebo jak tomu říkat. ten koncert byl problematicky prezentovanej, dávat si vestoje v plný místnosti pomalej meditativní film, to by v kině taky moc lidí nezbylo, nemluvě o těch, co se přišli POBAVIT... - dvě živá vystoupení z dřívějška, co jsem zažil, byla obě lepší, a navíc - u těch se dalo chodit, sedět, odcházet k baru (kterej byl vzadu v téže místnosti) atd. Myšlenka hudby jako ambientu (prostředí, v kterým lze být a dělat si svoje, včetně občasnýho pozornýho poslouchání) je u těchhle věcí namístě, zdá se mi. Set, kterej měl Jelinek pod širým nebem na žižkovským kopci Parukářce (2002?), byl pro mě hudebně naprosto přesvědčivej. Produkovanou hudbu nestrkat do jednoho pytle - stoprocentně záleží na autoru a jeho taktikách, který navzájem nemusí mít nic společnýho. Koukat na laptopistu není nudnější než koukat na varhaníka, ne? atd.
ad nálada koncertu: je to pro mě velká nostalgie: konec éry, kdy jsem měl pocit, že mám tuhle hudbu jen pro sebe a neserou se mi do ní trendaři, povrchní pisálci, zmatení vypravěči z rádia jedna předstírající, že důvěrně znají něco, o čem si špatně přečetli jednu tiskovou zprávu, lidi, kteří nafoukle vyslechnou tři minuty a odejdou přesvědčeni o tom, že je to další důkaz, že novou hudbu nemá cenu poslouchat, protože zní jinak než ta stará atd. nakonec jsem byl mile překvapen, potkal jsem tam docela dost neokázale kreativních lidí, od webumělkyně baňkové až po českou tlumočnici dalajlámy... chtěl jsem o tom napsat text SBOHEM, ale mezi dvěma miminama to nestíhám
Žádné komentáře:
Okomentovat