pátek, srpna 20, 2004

Disco Demolition - 25 let

13. srpna uplynulo čtvrt století ode dne, kdy se v rámci akce "Disco Sucks" mezi dvěma fotbalovými zápasy na stadionu v Chicagu spálilo přes tisíc disco singlů a LPček. Všechno organizoval šokézní rozhlasový DJ Steve Dahl a ačkoliv nečekal, že vůbec někdo přijde, nakonec se objevilo 50 tisíc fanoušků (Dahl tvrdí 90), kteří si chtěli vybít zlost proti nenáviděnému stylu. Druhý fotbalový zápas byl nakonec zrušenm, protože disco-haters udělali obrovský nepořádek. Bylo v tom něco absurdního, něco rasistického a fašistického. Dahl byl oblečený ve vojenské
uniformě a pálení připomínalo fašistické vatry s nevhodnými knihami. 25 let poté Dahl vydává DVD a oficiální internetovou stránku památné akce a chystá se na DJské turné, které by mělo pokračovat v (podle Dahla spravedlivém) tažení proti disco music. Dahl není sám, kdo slaví. Přidávají se k němu i na této stránce, kde se můžete podívat na archivní fotky.

Je zvláštní, že mezi příznivci hnutí Disco Sucks! byli i někteří černošští teoretici, kteří vyrůstali na funku a disco jim připadlo jako bastardizace černošské hudby. Disco tak nebylo ani bílé ani černé, něco jako nechtěný potomek evoluce. K této kontroverzní události se vrací i můj oblíbený portál
Jahsonic, který cituje kritika Petera Braunsteina, podle kterého potřebovali rockeři dokázat svoji maskulinní převahu nad zženštilou kulturou disco. A jak jinak to mohli udělat než takhle barbarsky. Nezpomeňte, že disco bylo zároveň synonymem pro gay komunitu, a homosexualita bylo něco, co v tomto ohledu zcela konzervativní rockeři prostě nemohli spolknout. V roce 1979 už disco ovládla Horečka sobotní noci a z gay klubů se taneční bláznění šířili na pláže. Tato komerční odnož opravdu nestála za
moc, ale Dahl a spol. vylili s vodou z vaničky i dítě. Pořád se ještě vyvíjející undergroundová taneční scéna disco kolem roku 79 je rozhodně jedna z nejzajímavějších scén historie hudby vůbec a těžko říci, jestli se s ní paralelní rocková vůbec může rovnat. Jako důkaz výběry Mutant Disco (2003, Ze), Salsoul, Disco Not Disco nebo Black Devil - Disco Club. K tomu bych ještě přidal monstrózní poctu, kterou této hudbě složil Jason Forest na monstrózním mashupovém albu "The Unrelenting Songs Of 1979 Post-Disco Era".
Disco Demolition ovšem potvrdilo dominantní pohled na disco jako objekt pohrdání a z hesla a Disco Sucks se stalo něco jako mantra. Toto stigma se později přeneslo na techno a house, které zůstávají dodnes mezi rockery synonymem pro tupou hudbu pro tupé posluchače. Disco je v současnosti více živé než kdy předtím a Steve Dahl má nové (stylové) nepřátele. Bude na příštím večírku pálit desky Chromeo, Radio 4, DJ Hell, Kerrier District nebo Superpitchera? Nebo bude pálit něco jiného?

Žádné komentáře: