Tak tohle jsem fakt ještě nežral...

Budu vám vyprávě příběh. Ale nesmíte se mi smát, ani si o mě myslet že jsem idiot. OK, jsem idiot, ale nikde to neříkejte. Byl jsem minulý víkend na tom fesťáku v Rakousku, teď zase a znovu jsem si všiml, že u akreditace a prodejny lístků mají na stole hromadu bílých sáčků s logem jedné mobilní sítě. Nejdřív jsem si myslel, že to jsou kondomy, ale pak jsem si vzpomněl, že jsem v Rakousku, takže jsem to odhadl na pozornost návštěvníkům od té firmy a na žužu bombón. Vzal jsem si jeden balíček a pak ještě jeden na cestu (OK, znáte to? Češi na cestách, co je zdarma, to se počítá, zpátky jsem vezl plný kufr německých hudebních časopisů, které se tam taky jen tak ležely). Slečna se na mě podívala tak zvláště, jakože jsem nějakej nenažranej, ale překousl jsem to a balíček si strčil do kapsy. Cestou směrem k hudbě jsem ten druhý bez dívání otevřel a obsah si strčil do pusy, aniž bych viděl, co jím. Chutnalo to zvláštně, takové něco jako žužu, ale vysvětlil jsem ti to tím, že zadarmo přece nebudou dávat nějaké vyhlášené místní dobroty. Na druhý balíček jsem zapomněl. Vzpomněl jsem si na něj až dneska ráno zpátky doma. Chtěl jsem si v práci trochu vylepšit nudné dopoledne, sáček jsem otevřel a ven vypadly dva - a teď se držte - špunty do uší! Rázem se mi vysvětlilo, proč jsem strávil celý večer na záchodě s průjmem a proč to mělo takovou podivnou chuť. OK, jsem idiot. OK, mám se dívat co jím a OK, mám se naučit německy a příště si přečíst varování na obalu! Poučení? Co je zadarmo nemusí být vždycky na jídlo. & Na některých festivalech se rozdávají špunty do uší! (Proč to teda fakt nechápu, ale je to fakt!)