Scattered Thoughts...

Co se děje s Karlem? Proč nepíše na blog? Mám dodávat nějaký falešný výmluvy, stačí napsat, že když se odvalím od počítače a kouknu na svýho malýho klučinu, jak se směje na tatíka, je mi líto, že zase musím zabořit obličej do monitoru a psát další a další zbytečný písmena, když jediná věc, která matters je tenhle kulatej prďola a jeho úsměv. Tak konec sentimentu. Co teď žeru? Animal Collective. "Feels" je opravdu neuvěřitelná deska, pravověrní fanoušci ji zatracují, že je příliš "komerční" (ehm, opravdu!) a já se pak cítím jako fanoušek Radiohead, který křičí, že Heil To The Thief je geniální album. Kašlu na to, i dál budu tvrdit, že je to jedno z nejlepších letošních alb, které se mi zatím neoposlouchalo. Nějak se stalo, že mě letošní podzim dovedl k extrémní hudbě. Zkoušel jsem nějaké novosti z black metalové scény (nejdřív jsem napsal meatlové, pak jsem to opravil :), věci jako Sunn 0))), Sigh nebo Lightning Bolt, ale nemohl jsem dát vale ani své největší lásce (po čokoládě) - breakcore/glitchcore/mashcore masakrům. Nejčastěji je poslech podobné hudby jediný způsob, jak se mi podaří zůstat nad monitorem vzhůru. Obrovským způsobem mě potěšily podcasty Rhythm Incursion na Resonance FM (zde), kde se to jen hemží hypekinetickými breaky. Samozřejmě klasikou zůstávají Venetian Snares, Enduser, Scud, Sickboy nebo dj / rupture. Tohle samozřejmě můžu poslouchat jen do sluchátek, žena i Kubánec by z toho asi dostali nervový tik. A to si vemte, že letošní podzim není moc extrémní, co budu poslouchat v únoru? Hodně dávám i houstonskou rapovou scénu, zhulené beaty Mike Jonse nebo Paula Walla či Bub Bho, ale rapová jednička současnosti je Young Jeezy a jeho "Let's Get It: Thug Motivation 101". Hodně dobrý vstup do rapového byznysu, letos víc lepších alb v US rapu není. Moc se mi taky líbí debut francouzské dvojky Villneuve "First Date", takový clicknpop. Nevycházím z údivu nad R Kellyho "Trapped In The Closet", už z Chapters 1-12 a dost dobře nevím, jestli je to geniální dílo nebo totální průjem.