pátek, září 19, 2008

Díky bohu, že je sobota / M83: Saturday = Youth

(Novy prostor)

Který den v týdnu je ten nejlepší? Odpověď závisí na vašem věku. Když je vám patnáct tím vyvoleným dnem je sobota. Strasti z týdne jsou rychle zapomenuty a pondělní škola je ještě zatraceně daleko. Francouzský projekt M83 si dal za úkol zhmotnit sobotní náladu do podoby alba Saturdays = Youth.

Sobecký puntičkář

Když se Anthony Gonzalez v roce 2006 konečně vrátil z turné propagující úspěšné album Before the Dawn Heals Us, byl tak vyčerpaný, že se na několik měsíců úplně přestal zabývat hudbou. Jeho projekt M83 si svými třemi dlouhohrajícími deskami vydanými od začátku tisíciletí vybudoval bezmála kultovní postavení a s hity jako Teen Angst nebo Don't Save Us from the Flames předznamenal návrat stylu shoegaze. Rozmazané plochy kytarových riffů dostaly na začátku 90. let jméno podle kytaristů, kteří hráli na kytaru v nehybné póze s očima zabořenýma do země. Přesně tak se představili M83 v roce 2005 na festivalu Wilsonic v Bratislavě, tam se ovšem jejich honosný a puntičkářsky vypiplaný zvuk vylepšený o stařičké klávesy utopil ve zdech Paláce kultury u Dunaje.

Aby si vyčistil hlavu, dokončil Gonzalez během roku 2006 několik delikátních syntezátorových miniatur, které se nevešly na předchozí desky. Půlhodinové album Digital Shades má prý být počátkem čistě ambientní série a přísluší mu podtitul Volume 1; fanoušci ho ale mezi regulérní studiové nahrávky nepočítají. Už tehdy měl jasno, že s shoegaze je konec a že nové album bude úplně jiné. M83 ostatně nikdy nebyli zvyklí opakovat jeden trik dvakrát a s každou novou deskou svůj styl proměňovali. Množné číslo je na místě, protože při prvních dvou albech byl součástí jádra kapely také Nicolas Fromageau, který odešel po průlomové desce Dead Cities, Red Seas & Lost Ghosts. „Ukázalo se, že jsem sobec a že se nechci o svoji hudbu s nikým dělit. Mám rád samotu,“ přiznává Gonzales otevřeně v rozhovoru pro časopis Remix důvodu rozchodu se svým parťákem.

Zvuk rok výroby: 1985

Největší vliv na novinku Saturdays=Youth prý měly teenagerské komedie z 80. let, které Gonzalez kdesi vyhrabal při své hudební dovolené. Zamiloval se do jednoduchých kýčovitých příběhů a hlavně do hudby, která je doprovázela. Zvuky starých syntezátorů ho vždy fascinovaly, tentokrát se rozhodl postavit na Roland Alpha Juno, rok výroby 1985 celou desku. Zvuk M83 dostal retro nádech, čemuž určitě pomohl také zvukař Ken Thomas, který míchal Queen, Davida Bowieho nebo The Cocteau Twins. Vytažené syntezátorové bicí a vysoké klávesové trylky - definující elementy kýčovitého popu osmé dekády přinesl do studia on.

To, co hudbu M83 vždy činilo výjimečnou ale na Saturdays=Youth zůstalo. Balancování na hraně popu s honosnými refrény se střídá se zvukovými stěnami, v nichž vrstvení ploch dodává zvuku kapely prostorový efekt a jistou rozostřenost. „Mám před sebou nekonečnou cestu, po které pojedu, dokud mi slunce nespálí kosti,“ uvádí dívčí hlas skladbu Highway of Endless Dreams, která evokuje dálavy pouště bez horizontu. Písně Skin of the Night a Graveyard Girl jako kdyby byly ovlivněné goth kulturou a jejím civilizačním nihilismem, ovšem melancholii hřbitovních písní rozrušuje pop-rocková melodie připomínající bombastičnost U2.

M83 se na ale nové desce popu nebojí. Proč taky? Gonzales svůj fetiš syntezátorového zvuku rok výroby 85 neudržel na uzdě jen v závěrečném jedenáctiminutovém kusu Midnight Souls Still Remain, který tvoří pouze jeden mírně modulovaný a efektovaný dlouhý tón, který posluchače uspí na pomezí sobotní noci a nedělního rána, jehož paranoia už na konci probleskuje. Jinak je ovšem Saturdays=Youth plná idylické atmosféry bez mráčku. Taková, která bývá jen v sobotu.

M83: Saturdays=Youth, Mute/EMI, 2008

Žádné komentáře: