Flying Lotus : Los Angeles (HisVoice 3/08)

Steven Ellison alias producent Flying Lotus žije v Kalifornii, nicméně jeho druhé dlouhohrající album Los Angeles vychází na druhé straně oceánu - na britských Warp Records. Zatímco jeho debut 1983 tížil příliš velký stín velikánů abstraktního hip hopu, novinka jeho styl zachycuje ve stavu divoké vegetace, kde se k pomalým hiphopovým beatům roubuje dubstep, glitch a „dementní“ r'n'b. Los Angeles skvěle zapadá do aktuální vlny na elektronické scéně, kterou publicisté trochu zoufale pojmenovali wonky. Wonky je v češtině přibližně něco jako švihlý nebo nepadnoucí a první poslech vám prozradí proč. Ellisonovy beaty cvakají v různých rychlostech a jako kdyby jen náhodou se občas potkají. Doplňují je glitchové efekty praskání, šumové nepatřičnosti, neučesané zvuky z prehistorických počítačových konzolí a smyčky z lo-fi zvuků. Žádná recenze neopomene zmínit, že Ellison je prasynovec jazzové experimentátorky Alice Coltrane. Možná je to v genech, ale má skvělý cit pro evokaci zkouřených nálad, při kterých běžné vnímání jemně ujíždí do stran. Album Los Angeles je vlastně sbírka instrumentálních miniatur, beat udá náladu, přidá se nějaký motiv, případně nízkofrekvenční basa, všechny smyčky se roztočí a za chvíli se jde dál. V zdánlivé nedokončenosti skladeb je však velká síla, nový rozměr dostávají v plynulém toku desky, která se vyplatí poslouchat v jednom kuse. Některé motivy (překvapivě hlavně rytmické) se proplétají více skladbami a album střídmé stopáže 36 minut tak působí jako jednolitá masa. Zatímco jeho wonky souputníci jako Samiyam, Rustie, Hudson Mohawke nebo Harmonic 313 si zatím troufají maximálně na čtyřpísňové EP, Flying Lotus natočil koherentní album, které na poli abstraktního hip hopu v poslední době kvalitou snese srovnání snad jen s posmrtně vydaným počinem J Dilly Donuts.