(Respekt, uncut)
Album London Zoo londýnského producenta The Bug přináší znepokojivé proroctví globální apokalypsy.
Před deseti lety podali Massive Attack na albu Mezzanine působivý obraz městské paranoie konce tisíciletí. Tehdy za fúzi britské elektroniky a jamajského dubu stáli introverti, kteří si libovali ve svých ponurých náladách, dnes stejné stylové manželství nabralo podobu temné vize války všech proti všem. Alespoň tak vidí současný svět producent The Bug a jeho vokalisté na albu London Zoo. Hříšná megapole globálního Babylonu popsaná v rastafariánské filosofii se otřásá v základech a apokalypsa je blízko.
Broukovy temné vize
Napadlo vás někdy, že by se zvuk dal použít jako zbraň hromadného ničení? Britský hudebník Kevin Martin je touto fantastickou myšlenkou posedlý. Svoje agresivní choutky postupně naplňoval v alternativním metalu (Ice) a industriálu (God, Techno Animal), až dospěl k názoru, že jamajský dub a jeho mladší bratříček dancehall dospěli v umění sonické destrukce nejdál. Hluboko v 90. letech začal tvořit pod pseudonymem The Bug futuristický dub postavený na paradoxu rastafariánství, jehož poselství světového míru a pokoje v sobě obsahuje premisu bolestné zkázy všech hříšníků. Teprve současná klubová subkultura kolem stylu dubstep dodala jeho experimentům s kovovými rytmy a agresivní basovou linkou jasné referenční body a The Bug se postavil do čela inovativního proudu, který se pokouší překódovat poselství dubu do digitálního jazyka 21. století.
Není těžké odhalit, co britské hudebníky už od časů The Clash a Public Image Ltd. na jamajské hudbě vzrušuje. V 70. letech převzal subverzivní poselství rock’n’rollu jako hudba revolty. Dub má své dvojí ostří – na jedné straně je to hédonistická taneční hudba, ze které vzešel hip hop i celá řada klubových stylů v 90. letech, která je však zároveň napájena hluboce spirituální filosofií, jež slibuje strhnout stávající světový řád a osvobodit člověka z moci falešných bohů. „Každý, kdo má otevřené oči musí vidět, co se právě teď děje v Británii a v Americe,“ tvrdí Kevin Martin přesně v tomto duchu v rozhovoru pro časopis Fact Magazine. „Je to jako pád Římského impéria, kapitalismus konečně brzy stane tváří v tvář důsledkům své nekontrolovatelné hamižnosti.“
Poslední soud
Revoluce, kterou hlásá rastafariánství bude jiná, než ta slibovaná generací Woodstocku. Začne obří válkou, která pročistí lidské zrno od plev. The Bug natočil London Zoo s jamajskými i londýnskými vokalisty a rappery a i letmý pohled přes bariéru patois prozradí, že jejich texty slouží jako čítanka budoucí globální katastrofy, v níž bude stržen stávající světový řád. V Angry Tippa Irie vypočítává věci, které ho přivádí na současném světě k šílenství, o chvíli později Flowdan ve Warning varuje svět, že už mu zbývá „so little time“. Bitevní vřava spravedlivé války se rozhoří v Jah War a v závěrečné Judgement zpívá Ricky Ranking do honosných syntetických fanfár ohlašujících poslední soud smutnou diagnózu naší doby: „so much people are losing their minds, because we're living in a serious time“. Na značce proslulého londýnského vydavatelství Ninja Tune už dlouho nevyšlo nic tak znepokojujícího.
Jednomu z toho až běhá mráz po zádech, ale nic se nejí tak horké, jak se uvaří. The Bug vlastně jen od svých předchůdců z 60. let přejal lásku ke science fiction a apokalyptickou vizi jeho desky tak můžeme poslouchat jako verzi katastrofického scénáře, v němž hukot basy a industriální beaty zamořují Londýn stejně jako opičky nakažené smrtonosným virem v hororu 28 dní poté režiséra Dannyho Boyleho. Kevin Martin na třetí nahrávce pod jménem The Bug skvěle zkombinoval své dlouholeté producentské zkušenosti z nejrůznějších žánrů. Jamajské vize, tradici britské klubové hudby, nekompromisnost metalu a industriálu a prostorové kvality ambientu přetavil do podoby nahrávky, která může sloužit jako manifest sonického futurismu překračujícího styly.
Žádné komentáře:
Okomentovat