Hans Peter Lindstrøm známější ve světě elektronické hudby jen pod svým příjmením se proslavil před třemi lety singlem I Feel Space. Pomalu gradovaná skladba s krásně retro arpeggio efekty ohlásila nástup sofistikované taneční horečky jménem space disco. V posledních třech letech navázali Lindstrøm a jeho krajan Prins Thomas na přetrženou tradici evropské kosmické hudby, která se zrodila v polovině 70. let z fascinace novými syntezátory a sci-fi filmy jako byly Hvězdné války. Lindstrømův aktuální dlouhohrající debut Where You Go I Go Too je poctou pionýrům kosmické hudby stejně jako lidské fantazii a schopnosti divit se. Navíc do současné taneční hudby vrací ambice vydat se do míst, kam zatím nikdo nikdy nevkročil.
Disco pro létání
Where You Go I Go Too trvá bezmála hodinu a tvoří ho jen tři instrumentální skladby. I ty jsou ale „vytyčené“ spíše kvůli vinylovému vydání desky a internetovým obchodům s pevnou cenou za jednu skladbu. Těch 55 minut alba je totiž jeden velký dlouhý zvukový výlet, v němž se přelévají detailně načasované nápady a nálady. Velkorysá stopáž dává Lindstrømovi možnost nikam nepospíchat a pečlivě si připravit posluchače na nástup hlavních nápadů, obyčejně nesených stařičce znějícími syntezátorovými riffy. Rytmus obstarává hypnotické groove, doplňované trylky kosmických efektů, ale těžko si představit, že by na to někdo dokázal tancovat. „To není disco pro tancování, ale pro létání,“ napsali o desce v časopise Prefix a těžko bych to mohl vyjádřit lépe.
Lindstrøm má mnohem blíže k německým kosmickým experimentátorům 70. let než třeba k disco královně Donně Summer, jejíž klasika I Feel Love prý inspirovala jeho přelomový singl. Where You Go I Go Too připomíná padesátiminutový monolit repetitivní elektroniky E2-E4 Manuela Göttschinga, který kytarista Ash-Ra Tempel natočil v roce 1984. Velkorysé syntezátorové plochy pro změnu evokují berlínské pionýry ambientu Tangerine Dreams. Lindstom ale nevychází čistě z elektronických zvuků, do svého mixu občas přimíchá také kytaru, živé bicí nebo zvonečky. Všechno je v pořádku, norský elektronický mág jen s klidem používá taktiky vlastní muzikantům prog-rocku. To je mimochodem slovo, které bylo stejně jako disco dlouho na seznamu stylů, na které je lepší se neodkazovat. Obojí bylo synonymem nesmyslné bombastičnosti. I ta ovšem může přijít vhod po dlouhém půstu éry hudebního minimalismu.
Cesta dovnitř hlavy
Byla by to ale chyba obviňovat Lindstrøma z okázalosti či hudební nabubřelosti. Where You Go I Go Too je jeho osobitým příspěvkem do současné debaty o tom, jestli má dlouhohrající album ještě smysl. Půlhodinová titulní skladba, jež desku otevírá je pádným důkazem proti všem, kteří dlouhohrající formát už pohřbili. Jako kdyby nás chtěl norský producent vrátit do časů, kdy se poslech vinylové desky rovnal zasvěcení do tajné nauky, která se dá pochopit pouze sluchem. Where You Go I Go Too není masová zábava, ale ideální materiál pro spiklence a velmi pravděpodobně budoucí artefakt kultovního zbožštění. Pro začátek to bude rozhodně jedna z nejlepších desek letošního roku.
Možná že naše civilizace opravdu žije ve zrychleném čase, ale to ještě neznamená, že se z toho věčného úprku nedá na chvíli vystoupit. A nechat svoji mysl putovat volně po vesmíru. Hans Peter Lindstrøm se učil o mistrů psychedelické hudby ze 70. let a dostal od nich klíč do světa, v němž se nikam nespěchá a hudba se vznáší ve vzduchoprázdnu. S Where You Go I Go Too nás do tohoto vesmíru pozývá.
Lindstrøm, Where You Go I Go Too, Smalltown Supersound
Vyšlo v Novém prostoru.
Žádné komentáře:
Okomentovat