úterý, května 11, 2004

Bomb Album: The Streets - A Grand Don't Come for Free

Tak už je to tady. Mike Skinner má konečně venku albovou novinku. Všichni jsme přemýšleli, jak by mohl překonat význam, kvalitu i dopad "Original Pirate Material" a on nás všechny překvapil koncepčním albem. Přečtěte si to ještě jednou: koncepčním albem!!! Přesně tak! Tohle se dělalo v době pokročilého art-rocku 80.let, kdy kapely točily desky spojené jednotným příběhem. Co měly společného? Nedaly se poslouchat! (Ke koncepčním albům se brzy vrátíme ve speciálním postu). U The Streets nejde naštěstí o žádný příběh o mimozemšťanech, kosmických lodích ani mutantech, ale velmi prostinkou story o cestě hlavního hrdiny krátkým životním údobím s přímo
joyceovsky epifanickým prozřením. Všechno je to ale schováno v subtextu, na povrchu jsou to jen malé epizody s přesnými postřehy a geniálně vystiženou atmosférou. Britský tisk se už teď předhání v tom, ke komu Skinnera přirovná - od Eminema přes Mersey básníky až ke Shakespearovi. Jasné je to, že Skinner jde ruku v ruce s Dizzee Rascalem, vstříc slibným zítřkům britského hip hopu, který možná naplní literární ambice, které jsou rapu čas od času vnucovány. Tak tedy o čem garageová opera "A Grand Don't Come For Free" je? Na začátku se Mike rozhodne na chvíli opustit teplé hnízdo bytu svých rodičů, ale hned na začátku se mu podaří ztratit balíček s tisíci librami a navíc zjistí, že mu nefunguje televize ("It Was Supposed To Be So Easy"). V klubu se jeho štěstí obrátí, protože potká Simone
(první milostné téma "Could Well Be In"). V "Not Addicted" ještě vysvětluje, že není závislý na ničem (drogách, playstation ani fotbalu), ačkoliv to spíš vypadá naopak. Po pár dnech se vrací do klubu, kde marně čeká na Simone. Záznam vnitřního hlasu "Blinded By Lights" je asi nejsilnějším momentem desky, postupně se propadá do paranoidních teorií o tom, kdo mu ji přebral a zároveň se opíjí a nakonec i sjíždí z E. Závěr je zabalen do halucinačních fantazií. Marně vzpomínám, kdy jsem slyšel něco takhle silného, ten závěr mě vždycky dostane. (Budoucí anglický singl
číslo jedna? Vsaďte se se mnou!). Ve "Wouldn't Have It Any Other Way" je už zase znovu v bytě své holky, pokuřuje jointy, užívá si její televize a medituje nad životem. Idylka ale netrvá dlouho, v následujícím traku ho Simone z bytu vypucuje (doslova "Get Out Of My House"). Mike se sice brání, ale odchází a na konci se objevuje motiv jeho sebelítostné mantry (nobody cares about my broken tv). Ve "Fit But You Know It" je kdesi u moře, kde si začne namlouvat nějakou jinou holčinu, avšak marně. (well, i have a girlfriend, anyway, řekne nakonec, čímž naznačuje, že rozchod se Simone nebral moc vážně. Jenomže ona ano a v "Such A Twat" mu nezbývá než litovat. Pořád tu jsou ty ztracené peníze a v "What Is He Thinking" začne obviňovat svého kámoše, že mu je vzal. Ten to samozřejmě popírá, což zuřivý Mike nějak nechce přijmout. Naštvaný a na dně (i have absolutely nothing) se začně ze zlého snu probouzet v "Dry Your Eyes", kde mu refrén dodává naději ("there are more fish in the sea"). Všechny motivy se pak sbíhají v závěrečném "Empty Cans", kde se Mike porve s opravářem televize, aby nakonec zjistili, že ztracené peníze jsou ... No, přece vám to nemůžu vyprávět celý! Závěrečné prozření, nalezení místa v bludišti každodennosti je dalším silným motivem, který ovšem Skinner opakuje z konce minulé desky. Hlubší a soustředěný poslech prozradí několik dalších paralelních dějových motivů (dobré je prý pustit si desku s náhodnou volbou skladeb, dostanete najednou alternativní příběh), perly padající ze Skinnerova ostrého jazyku (třeba nekonečné postřehy o mobilech) a samozřejmě také kvalitu netračního flow.

Že jsem nějak zapomněl na hudbu? Vynikající lyrický obsah bohužel není podpořen tak revoluční hudbou jako na OPM. Příliš mi nesedly balady (holy shit!) ani směřování k dubu. Jinak je pořád slyšet, jak moc v něm rezonuje estetika ranného rave. Šup tam sampl, šup tam vokální refrén, šup tam beat a skladba je hotová. Nemusím ovšem dodávat, že z této rovnice Skinnie vždy vytěží maximum. Stejně jako s OPM nelze než konstatovat, že The Streets jsou znovu na absolutní špici. "A Grand Don't Come for Free" je odvážná, inovativní a nezařaditelná deska, která si zaslouží chválu, která se na ní brzy snese. Čekejte minimálně několik Brit Awards, protože Mike už pomalu začíná hýbat i mainstreamem.

Žádné komentáře: